S navigací až k prasatům

Normální smrtelníci jsou schopní urazit cestu mezi Dolními Počernicemi a Klánovicemi během pár desítek minut, a to hezky po cyklostezce, s čistým kolem a klidně i s dětmi. Ne tak já. Cestou do Počernic na pivo s kamarádkou Andy bloudím lesem blátem, cestou necestou a jen s pomocí navigace a nasazením šíleného tempa se mi podaří dojet na setkání včas.

Samozřejmě nás na místě uvítá déšť, který neustává, takže nemá smysl čekat na zázrak. Zjistím, že nemám světlo ani žádné reflexní prvky, takže šup hezky na stezičky místo silničky. Zase omylem vjedu do šílenýho mlází, kde na mě čeká stádo nějakých polodivokých prasat. Protože se nesnáším vracet, tak se mlázím proklestím (vážně mě tam navigace poslala, asi neviděla ty prasata).

Mezitím se setmí, déšť ze sílí a přidají se slabé blesky. Konečně najedu na cyklostezku, ale i tak ještě na konci musím projet Klánovický les. Modlila jsem se ke všem mým drahým předkům a kupodivu se ani nevymlátila. Domů výjimečně dorazila víc zablácená než manžel :)

Bábovky od Radky Třeštíkové

S kamarádkou Evou jsme šlapaly na Letnou a já jsem jí zrovna vyprávěla, že čtu skvělou knížku od Radky Třeštíkové. Eva mě pomalu ani nenechá doříct větu a povídá:

„No, celá rodina Třeštíkových bydlí tady v tom domě, jak jsme bydleli i my.“
„Tak to je teda fakt dobrá náhoda, to snad ani není možný.“
Pak pokračujeme a já ji vyprávím, jak ty příběhy v knížce jsou všechny propletený a plný neuvěřitelných náhod… a Evě cukají koutky:
“ …a ten pán s kočárkem u přechodu, byl právě Tomáš Třeštík.“
20160510_144527
A to jsem si říkala, kam Radka na ty nápady chodila. Možná to prostě bylo ze života.

Had s koněm prý moc nejde dohromady…

… jsem se dočetla na webu o čínských znameních. Tak to jsme teda docela v pytli, datum narození už změnit nemůžeme :(

„Každý z nich očekává od života úplně něco jiného. Příliš dobře se nechápou a ani jednoho z nich případný vztah neuspokojuje.“

„Mírně egocentrický Kůň je pořád v pohybu a Hadovi to jde pěkně na nervy. Aby manželství mohlo fungovat, museli by oba hodně obětovat.“

To je zvláštní, že okolo nás už jsou všichni rozvedení a my si na stará kolena (táhne nám na 40) pořídili ze samé lásky dalšího potomka.

Jak jsem přišla na ta čínská znamení?

Horoskopy (teda ne ty v novinách) mě vždycky přitahovaly a líbilo se mi sledovat, jak ty charakteristiky znamení sedí na lidi, co znám. Čínský se mi líbí víc, protože jsem v něm kůň a to není tak trapný jako Panna.

Poznámka stranou: No představte si, když máte obchodní schůzku a na konci se vás klient zeptá, co jste za znamení. Tak co byste asi raději řekli?

Ale zase zpátky ke Koni a Hadovi – dnes jsem procházela s manželem okolo Veletržního paláce, před kterým je vystaveno 12 bronzových hlav zvířat zvěrokruhu od čínského umělce Aj Wej-weje. Jsou opravdu fascinující – Wej-wej do nich dokázal vtisknout charakteristické vlastnosti znamení, často jiná než my jim přisuzujeme.

Petrův Had vůbec nevypadal slizce a zákeřně, ale spíš moudře. Můj Kůň byl teda první pohled pěkně splašený. Úplně jako já.

 

Nemohu si odpustit charakteristiku mého znamení (podle http://cinsky-horoskop.najdise.cz/kun):

Kůň má dobrý vkus a je mnohostranný. Miluje přehlídky, koncerty a společenské i sportovní podniky. Stejně jako na dostizích i v životě snadno zdolává většinu překážek anebo je velmi obratně a nepozorovaně obchází. Kůň dovede všestranně lichotit a získávat tak přívržence a obdivovatele. Umí zajímavě hovořit o všem možném a je tím sympatický, je rozený řečník.

V politice má Kůň často úspěch, neboť umí vést a ovlivňovat davy. Ví předem, co lidé chtějí slyšet a říkat, neboť se na to dokáže pilně připravit. Kůň je spíše obratný než inteligentní, ale právě proto, že to ví, snaží se navenek vystupovat o to jistěji. Je velmi horkokrevný, vášnivý, ctižádostivý a egoistický. Lehce ztrácí trpělivost. Jedná směle, nedá na rady druhých lidí. Kdo mu stojí v cestě, toho prostě ušlape. Tím se často připravuje o ovoce svého mnohostranného talentu a to někdy v celém svém okolí, takže ztrácí přívržence a obdivovatele i dobré spolupracovníky.

Kůň je velmi pilný a umí zacházet s penězi. Je ale nestálý a mnohdy zanedbává, co již jednou sám začal. Ale brzy začne se stejnou chytrostí znovu. Je úspěšný v každém povolání, kde má co činit s lidmi a není odkázán sám na sebe. Druzí, pokud je nekope, na něj pracují obětavě. Žena narozená ve znamení Koně, zvláště obdařená hezkou tváří a postavou, dokáže uplatňováním svých vlastností dosáhnout téměř všech cílů, jež si vytyčí.

Pro lásku Kůň obětuje vše. Zamilovaný je tak vášnivý, že zapomene na celý svět, povolání i rodinu, kterou při tom trestuhodně zanedbává. Proto tak často selhává v životě přes všechny své ostatní kvality.

Ach jo, je to fakt přesný.

Knížka o odvaze od Báry ze Šťastného blogu

Rozhodla jsem se zahnat zimní chmury četbou. Co taky dělat, když je venku pošmourno a člověku se nikam nechce. Po každodenním čučení do displeje jsem dostala chuť na papírovou knížku s nějakým milým, hřejivým obsahem. V lednu jsem se totiž roztesknila nad melancholickými a smutnými příběhy od Josefa Formánka (Mluviti pravdu, Umřel jsem v sobotu), nová detektivka od Roberta Galbraitha taky moc optimismu nedodala.

Knížku od Báry Šťastné jsem si chtěla pořídit už dávno, protože jsem pravidelnou čtenářkou jejího blogu a navíc se mi poštěstilo ji vidět naživo při čtení příhod. Trošku mi připomíná Bridget Jonesovou, která má pořád různý trable, ale vždycky se s nima nějak popere s pořádnou dávkou sebeironie. Líbí se mi, jak Bára vždycky z rukávu vytáhne výsledky nějakého zajímavého vědeckého výzkumu (to by mě zajímalo, kam na ně chodí), a že se nebojí ukázat svoji nedokonalost.20160303_214125

Několikrát jsem se v jejích příhodách našla, a kdybych neměla ke knížkám posvátný respekt, asi bych hodně pasáží musela přejet zvýrazňovačem, abych se k nim mohla vracet. Už jenom ty nadpisy kapitol:

Když uslyšíte dupot kopyt, čekejte koně, ne zebry

Kdybych dělala jen to, co už umím, měla bych jen to, co už mám

Jak jsem se díky vším stala lepším člověkem !!!

Fakt povzbudivé čtení, přemýšlím čím začnu, a jak se vyhneme těm vším :)

Lázně Priessnitz v Jeseníku stojí za návštěvu i v zimě

lázně JeseníkO zimních prázdninách jsme si udělali výlet do Priessnitzových lázní v Jeseníků. V létě jsme si tam už několikrát užili celý den, takhle v zimě jsme sem vyrazili poprvé. Vyšlo to parádně, naštěstí nebyla moc zima a našli jsme i fajn místo na oběd.

Auto jsme zaparkovali u hotelu Priessnitz, protože je to krásně blízko promenádě. Stinnou stránkou je cena, vyšplhala se na 200 Kč/půl dne, což mi přijde docela dost. Když chcete ušetřit a nevadí vám se trochu projít, můžete využít bezplatné parkoviště před vjezdem do lázní. Pokud nejste autem, dá se dojít pěšky z Jeseníka. To jsme zatím nezkoušeli, ale podle mapy.cz by to mělo být cca 2,7 km.

Promenáda je čerstvě zrenovovaná, je tam spoustu laviček a nádherné výhledy na hory i město Jeseník v údolí.

20151228_103534 (467x600)20151228_103352 (338x600)20151228_102513 (338x600)

Na oběd jsme zašli hned u promenády do Wiener Kaffeehaus. Jídlo dražší, ale velmi chutné. Nemají tam dětský koutek, ale přežili nás i naše 3 děti bez mrknutí oka.

20151228_111332 (600x338)

20151228_112458 (428x600)

Děti milují otáčecí lavičky před hotelem Priessnitz.

20151228_125028 (600x338) 20151228_124035 (600x338)

DSC_1517 (1) (600x378)

Tady je pár dalších tipů pro letní návštěvu:

  • vezměte si plavky nebo alespoň šortky, ať si můžete vyzkoušet balneopark (ledově studené sprchy, potůčky, bazénky),
  • užijte si discgolf – s vlastními fresbee můžete i zdarma (aspoň loni to šlo),
  • zacvičte si na posilovacích strojích poblíž balneoparku,
  • s dětmi určitě na hřiště a do lanového parku,
  • dobře (a levněji) jsme se v létě najedli v restauraci Silesia,
  • nedoporučujeme restauraci v hotelu Priessnitz (převažují smažená jídla a obsluha velmi pomalá).

Za každým úspěšným mužem stojí…

…protivná žena. Ano čtete správně. Možná tam původně bylo silná. Tak to ve skutečnosti znamenalo „hodně protivná“ žena. Taková, co chlapíka pořád otravuje a něco po něm pořád chce. Tu postavit dům, zplodit nějaké to dítě nebo osázet zahradu.dubanci

Když jsem si před devíti lety brala toho nesmělého matfyzáka, nic nenasvědčovalo tomu, že se jednou dostane do novin. Hlavně bych nečekala, že ho proslaví kupka bordelu z lesa slepená tavnou pistolí. Začalo to neškodně pár figurkama, ale te teď už jsou ti pidižvíci úplně všude. Lidi dokonce kupují kalendáře s jejich fotkama. Chápete? Fotky slepených žaludů si pověsit na zeď!

Můj milovaný manžel mě naštěstí v rozhovoru pro vánoční číslo magazínu LN neprozradil a navenek vypadám dál jako vzorná manželka:

„A co na ně říká manželka?

No…. Ale jo, líbí se jí, jasně. Uvidíme, co s nimi bude teď po sezóně, protože na okně zabírají dost místa a vypadá to tam jako po výbuchu.“

Jenom malinko zaváhal. To si asi vzpomněl, jak jsem po dvou měsících jeho lepení ječela:

„Mohl bys už místo těch zasr… dubánků dělat něco užitečnýho? Už rok čekám, až navrhneš nábytek do pracovny!“

Milovníci dubánků mě určitě proklejou, manželky tvůrčích mužů pochopí. Občas si prostě chceme trošku té kreativity urvat pro sebe. A navíc, kdo ví, možná se za dalších pár let bude o Petrovi zase psát – jako o skvělém nábytkovém designérovi :)

PS: skříně navrženy a zadány do výroby :)

Inspektor Jackaby – můj nový oblíbenec

Podle hesla „co opravdu chceš, kup si raději sám“ jsem si nadělila malý předvánoční dárek. Hrozně ráda čtu detektivky, je to snad můj nejoblíbenější žánr. Ideální sestava je pro mě hodně ujetý detektiv, kterému zdatně sekunduje bystrá asistentka a já jen čekám, jestli přelétne jiskra nebo ne.DSC_0727

Také mě už od základky berou historické romány, takže kombinace detektiv + asistentka + historie mě dostane, pokud není úplně marně napsaná. Když na mě vyskočil Jackaby od Williama Rittera na Facebooku, musela jsem ho mít.

Papírová knížka má 280 stran, ale já jsem jí přečetla na mobilu za jediný den. Detektiv R. F. Jackaby je takový mysteriózní Sherlock Holmes. Děj se odehrává také ke konci 19. století, detektiv nosí praštěnou čepici, má svého asistenta, považuje se za vědce a všímá si věcí, které nikdo jiný nevidí.

Místo Londýna však řádí sériový vrahoun v Nové Anglii. Tím „Watsonem“ je ale mladá Abigail, kterou víc než vrahové děsí potupný návrat k rodičům a nuda. Podivínský detektiv vidí všude kolem samé podivné příšery a strašidla. Abigail si nejdříve myslí, že je blázen, ale za chvilku mu musí dát za pravdu.

Knížka je fakt čtivá a zábavná. Pachatele jsem sice odhalila docela brzo, ale stejně jsem byla napnutá, jak to celé dopadne. Doufám, že Ritter brzo napíše další díl nebo se tohoto námětu zase chopí v BBC a zfilmují to stejně dobře jako Holmese.

Krve teklo také docela dost, ale nebylo to tak děsné jako v severské krimi, která je dneska tak populární. Takže knížku doporučuji i rodičům, kteří jako já pláčou u dětských kreslených filmů. Na Martinusu, kde jsem jí koupila, jí mají zařazenu jen v kategorii sci-fi, fantasy a young adults, což je myslím škoda.

William Ritter: Jackaby. Host, 2015. 280 s. ISBN 9788074914843
Překlad: Vratislav Kadlec

Tak jak jsme na tom s cukrovím

Jak jste asi pochopili z pravého Václavkova Vánočního checklistu, napečené cukroví už jsme stihli sníst. Linecké podle Florentýny bylo prostě neodolatelné a perníčky podle našeho domácího receptu jakbysmet.

20151220_163125

Ty prázdné krabičky působily trochu depresivně, tak jsem si říkala, že je zase něčím naplním. Zas mě zachránila Florentýna, tentokrát ale její snídaňová kuchařka. Našla jsem tam jednoduché recepty na Celozrnné fíkové sušenky, Kokosové tyčinky a Zapomenuté ořechové pusinky.

20151220_163146

Jako vždy mi nějaké suroviny chyběly a také jsem trochu popletla postup. Ale sušenky s pusinkami jsou už na světě a tyčinky budou za malou chvilku. Kuchyň jak po výbuchu atomové pumy :)

Tak jdu honem vytáhnout ty kokosové tyčinky, ať se mi nepřipálí jako druhá várka sušenek :)

Výlet do Dolních Počernic

Cestou z klánovického trhu jsme začali spřádat plány na sobotní výlet. Do poslední chvíle to vypadalo na Národní technické muzeum. Pak však nastala logistická krize, takže jsme se rozhodli změnit plány a vyrazit do Dolních Počernic. Měli jsme v plánu zajít na oběd do pizzerie Al Mulino, a pak se projít v parku.

al mulino

Po tom šíleném ránu jsem ani nemohla uvěřit tomu, jak nám to skvěle vyšlo. V restauraci jsme seděli skoro sami, jídlo bylo výborné, děti se vyřádily ve skákacím hradě, a dokonce i něco snědly.

al mulino2

Nachystanou svačinku jsme nadrobili rackům a kachnám, pak jsme se ještě prošli parkem, poprvé od nejnovějších úprav.

DSC_1448

Je tam fakt krásně a dá se tam strávit celé odpoledne. Přibylo laviček, můstku přes potůček, herních prvků pro děti i stroje na cvičení.

park

Rozhodně tohle místo doporučuji pro výlet v jakémkoliv ročním období (tedy, když neprší). Dostanete se sem skvěle vlakem, autobusem i autem. Parkoviště je dost velké a ještě se nám nikdy nestalo, že bychom se nevešli. Navíc je kousek od pizzerie ještě příjemná restaurace Léta Páně, se kterou máme také dobrou zkušenost.

DSC_1438

Takže zatímco se davy lidí tlačily centrem Prahy, aby alespoň koutkem oka spatřily vánoční strom, my jsme si užili krásný den.

Pozn.: naše fotky jsou pouze ty od rybníka, zase jsme zapomněli fotit, jako obvykle. Ostatní viz:

  •  http://www.casopisstavebnictvi.cz/obnova-mestske-casti-dolni-pocernice_N299
  • http://www.pddp.cz/pddp_pizzerie/
  • http://www.restu.cz/pizzerie-al-mulino/