Velká rodina = všeobjímající láska

Když se řekne velká rodina, hodně lidí si představí vzájemnou podporu, pomoc a hlavně, hlavně tu vzájemnou, velkou, šílenou, všeobjímající lásku, zkrátka VŠL.

Jak to ale ve skutečnosti vypadá?

V naší rodince 2 dospělí, 3 děti, 2 kocouři asi takto:

❤ Anička má pocit, že mám radši Terezku a Fandu.

❤ Terezka má pocit, že mám radši Aničku.

💔 Petr má pocit, že ho nemá rád vůbec nikdo, teda kromě kocourů.

🐱 Kocouři mají pocit, že je děti milují moc (hlavně Tereza) a my málo.

💓  Já mám pocit, že mě mají rádi úplně všichni, teda kromě manžela, který má asi radši nějaký pidižvíky z žaludů.

🤟 Fanda žádný pocit nemá, je mu všechno fuk.

Pozn.: Ale jako si dělám srandu  Jasněže se milujem úplně všichni 

Radost až na kost

Pod vlivem podvratné literatury začaly děti vymýšlet svoje vlastní hádanky:

„Je to macatý, necvičí to a má to krásný vlasy, co je to?“

Za ty krásný vlasy jim to odpustím 

Vyfáral sněhulák

Petr s Teri postavili sněhuláka.

Anna z něj udělala ženu.

Při pohledu na tu temnou postavu se mi vybavilo, jak jsme recitovali na základce Bezruče:

„Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem….“

Skvrny na slunci…

Dneska jsou nějaký skvrny na slunci nebo co.

Nejstarší a prostřední soutěžili, kdo dřív odejde do školy….

A vylítli oba z domu o půl osmý.

Tak nevím, jestli bych je neměla nechat vyšetřit.

Osvěta

Jak poznáte, že ve škole proběhla sexuální osvěta?

Jdu s holkama ze školy a zaplaví mě náhle vlna mateřské lásky:

„Já vás tak miluju, holky moje.“

„Mami, jsi lesba?“

Dejte mi pár kolíčků a deku …

…a postavím vám Taj Mahal aneb bunkerarchitect v akci.

Teri pořád není fit a každých 5 minut za mnou přijde:

„Mamííí, co mám dělat?“

Tak jsem postavila bunkr. Původně byl malinkej, ale starší chtěli taky…. Pak jsme ho zvětšovali, zvětšovali, až jsme najednou místo gauče měli stan.

Úplně naivně jsme si myslela, že si tam třeba všichni zalezou a já si aspoň v klidu vypiju kafe…hahaha…. že jsem ještě pořád tak naivní :-)

Asi 3krát mému úžasnému výtvoru narušili statiku, 4x se poprali, kdo kde bude ležet, pak se na bunkr vybodli a špagátama z mýho nebohýho pufu omotávali kuchyň a sami sebe….

„…Nemotejte si to okolo krku…“

…a raději jsem si šla s pletením sednout za kuchyňskej ostrůvek, abych na ten armagedon nemusela koukat. Z pufu toho moc nezbylo, deky trochu přibylo. Už jen 20 klubek a bude hotovo, to mi snad vystačí, než zas budou zdraví.

Hory a my

Naše jediná fotka z prázdnin.Je z ní téměř patrné, že i my jsme vyjeli na hory, při bližším zkoumání zjistíte, že jsme i lyžovali nebo se o to aspoň pokoušeli.

Neméně důležité je to, co na ní vidět není:

  • Naše oblečení i celý náš pokoj (ke konci i penzion) smrdí cibulí, kterou jsem každý večer nakrájela do misek, abych děti zbavila kašle a rýmy.
  • Petr nelyžoval, ale dělal nám skvělého servisáka, takže jsem mohla se staršíma užívat lyže a nemusela všechno tahat sama.
  • Teri všechno bojkotovala, hračky a kamarádi na chatě ji tak zaujaly, že jí odmítla opustit. předstírala totální paralýzu.
  • Krásný pokoj na chatě, který jsem nemohla vyfotit, protože v něm byl bordel (5 lidí, jeden pokoj, chápete ne?).

Už jsme doma a těšíme se, že děti konečně půjdou do ZŠ a MŠ. A nám začnou prázdniny ….
Oprava: Tak houby prázdniny. Dva mi zůstanou doma a tím nemyslím kocoury.

Hovory o Ester

Včera při sledování záznamu jízdy Ester Ledecké rozhovor s Teri:

„Mamko, jezdíš taky tak rychle?“

„Ne, já lyžuju úplně pomalu.“

„A kdy budeš jezdit takhle rychle?“

„Nikdy, na to už jsem moc stará.“

„A kdy budeš mladá?“

Na to se mi chtělo říct, já už budu jen mrtvá 

Poznávací znamení matky…

Pořád mě něco dojímá. Jak jako dojímá? Prostě u všeho slzím.

V pohádce se na konci vzali a žili šťastně forever…..bulím

Na konci to špatně dopadlo a všichni umřeli…..bulím

Děti odjíždějí na školu v přírodě….bulím

Tento týden mě dojala Fandova matematická olympiáda (no je to můj pašák), volby (můžeme si vybrat) a malý domácí konzert houslí a violy (naše děti a smyčcové nástroje).