Již před několika měsíci nám mamka přinesla novinový článek o Mirakulu, novém zábavním parku pro děti i jejich rodiče. Byl vybudován ve středočeském městečku Milovice, které se v minulosti proslavilo hlavně jako místo pobytu sovětských vojsk. Když dnes do této obce plné zeleně zavítáte, tak byste tu známky pobytu vojáku sotva hledali.

Do parku jsme se vydali s kamarádkou a dětmi na druhý květnový svátek. Protože jsme se trochu báli návalu, chtěli jsme být na místě hned v 10 hodin, kdy se toto Mirakulum otevírá pro návštěvníky. Cesta do Milovic po dálnici od nás trvala slabou půlhodinku, zdrželi jsme se bohužel trochu na místě. Vstup do parku totiž nebyl příliš dobře označen, takže se nám ho podařilo minout (dokonce 2x). Po lehkém rozčarování při hledání vchodu už převažovala pozitiva.

Přestože jsme už pár dětských hřišť a zábavních parků viděli, milovické Mirakulum bylo to nejlepší, co jsme zatím zažili. Nejen díky množství atrakcí, na kterých může řádit značné množství dětí i s rodiči, ale i slušným zázemím (snad jen více stánků s občerstvením by neškodilo). U brány si děti mohly krátit čekání na malé prolézačce, kousek za branou zuly botky a lítaly do vzduchu na velmi zvláštní trampolíně.

Pak jsme se honili po dřevěném hradu, bloudili s čelovkou v temných tunelech a bludištích, houpali na houpačkách, vozili na lanovce a užívali další a další zábavy. Dětem se moc líbilo i vystoupení kouzelníka v místním amfiteátru (i když pro dospělé už jeho řeči byly trošku trapné). Na hranicích svých možností jsem se ocitla, když jsem se synem ve výšce asi 4 metrů prolézala lanové můstky. Trošku jsem pozapoměla, že mám závratě z výšek

Jsem zvědavá, jak to v parku bude vypadat za rok, až se o něm dozví více lidí a stoupne návštěvnost. Jeho provozovatel si ale asi bude vědět rady. Slyšela jsem, že ho chce dále rozšiřovat. Z Mirakula jsme byli všichni nadšení. Bylo super, že tam myslí i na velmi malé děti. Nejenže atrakce jsou bezpečné (samozřejmě, že je na některých místech třeba dohlížet), ale také se zde nabízejí herní prvky pro různé věkové kategorie. Líbilo se nám, že jich bylo tolik, že jsme i přes množství návštěvníků nikde nemuseli dlouho čekat.

V parku je možné i poležet na piknikové dece, což se nám tedy s našimi věčně pobíhajícími ratolestmi nepovedlo. Co se týče ceny, za rodinné vstupné ve svátek jsme dali 500,- korun, což mi nepřijde tak moc za celodenní zábavu pro celou rodinu. Určitě se sem zase brzy vrátíme.

Tenhle bestseller od E. L. James je už dlouhou dobu nejen jedním z horkých témat literárních rubrik různých časopisů, ale i dámského tlachání. Zrovna tento týden jsem byla svědkem toho, jak jedna zralá dáma (okolo 60) v šatně bazénu vykládala svým kamarádkám: “Holky, teď čtu tak krásnou knížku… nějak Padesát odstínů šedi nebo tak nějak …občas je to trošku rozvláčný, že by mohli rovnou napsat, že ji ho tam prostě strčil …“  Tak jim povídám: „Víte, že se tomu říká porno pro mamky?“ Babičky na mě vykulily oči a já si tak říkala, jestli je tato informace odradí od četby nebo naopak motivuje k návštěvě knihkupectví nebo knihovny.

Co ty ženské na téhle třídílné kronice různých prasečinek tak bere? Porno je dnes na každém rohu, takže o popis různých sexuálních praktik asi nejde. Myslím, že tím hlavním lákadlem je dominantní chlap, který své nevinné polovičce organizuje život, říká ji, co má dělat, a když neposlechne, tak jí občas nařeže na holou.

Asi ze stejných důvodů v našich končinách stále udržujeme velikonoční tradice.Tvrdíme, jak to velikonoční pondělí nesnášíme, ale pak se stejně necháme zmrskat. Tváříme se, že je to hlavně proto, abychom neuschly….možná se nám emancipovaných ženám líbí, že alespoň jeden den v roce mají ti chlapi navrch. I když dostat čerstvou pomlázkou ještě v pyžamu není nic moc.

No dobře, přiznávám se, že mám tu slátaninu ve své čtečce také. Snad bych si i užila ty pikantní scény, ale bohužel jsou šíleně rozvláčné, mizerně psané a navíc narušované šíleným překladem. Větu „tak moc tě chci bejby“ jsem fakt nerozdýchala. Přitom to nemusela být úplně blbá knížka, kdyby se autorka kromě vymýšlení různého využití sexuálních pomůcek také soustředila na lepší propracování postav a zápletky. Takhle si občas čtenář není jistý, jestli celé dílo není zamýšleno jako parodie.