Dámská (mono)jízda do Las Palmas

Moji drahouškové toužili vyjet za babičkou, ale mě lákaly dálavy. Tak moc, že jsem den před vysvědčením sondovala u Roberta Vlacha, jeslti mají ještě volno v jejich apartmánu v Las Palmas. Měli. Tak jsem pořídila letenku (díky bleskové asistenci Čambi Tour), vypakovala v pátek miláčky k manželovým rodičům a v sobotu letěla.

Všechno šlo vlastně hladce, i když cesta teda byla dost náročná. Na letiště to mám od nás hodinu, let s přestupem v Madridu, pak ještě trochu zmatečná cesta z leště.

20170701_230521

Pro vaši představu – z domu jsem vyjela okolo třetí a do postele v apartmánu ulehla okolo třetí (v noci :).

Robert s Lenkou létají přímým letem z Krakowa, kam to mají z Ostravy kousek, levněji to také vychází z Německa nebo Rakouska. Včera (!) jsem objevila přímé lety z Prahy, to tedy brzy, že :)

Pláž, moře a promenáda mě nadchly, architektura trochu zklamala. Měla jsem nějakou utkvělou představu o koloniální architektuře, a ty podivné terasovité stavby, které lemovaly pobřeží s ní zrovna neladily.

20170706_091628

Hned první den jsem zjistila, že opravdu nemám dobrý odhad, kam až vlna dosáhne :)

20170702_094942

 

U moře jsem byla tolikrát, ale snad nikde mě tolik nefascinoval rozdíl mezi přílivem a odlivem, který zvětšil pláž a odhalil bariéru z útesu. K té jsme s Lenkou pravidelně plavaly.

Na pláži a promenádě to žilo už od samého rána – sportovci rozličného věku i fyzické kondice běhali, plavali, popojížděli, chodili… Oproti nám mnohem více starších a handicapovaných. Jakási zdravotní služba dokonce vozíčkářům pomáhala do moře – na vozíčku je dovezli do vln a vyklopili :) Vypadalo to trochu zvláštně. Ti lidí se vždy potopili a až po chvíli vyplavali, ale naprosto šťastní a nadšení, jak si mohli užívat vodu. Ani vlastně nevím, jak se dostávali zpátky na břeh.

20170702_094346

Asi tušíte, že se na Kanárech mluví španělsky, naštěstí dost lidí zvládá i angličtinu. Místní jsou navíc velmi ochotní a nikde se mi nestalo, že bych v obchodě nebo v dopravě nepořídila, co jsem potřebovala. Jen pár detailů se nepovedlo – jakože jsem si třeba objednala dvě obří jídla v menu, kterému jsem vůbec nerozuměla. No tak jsem si pak jedno nechala zabalit a měla na další den oběd :)

S Vojtou a Pepi jsme si udělali malý výlet do botanické zahrady. Vůbec jsem si nedovedla představit, jak asi bude vypada, když jsem v Las Palmas viděla růst akorát pár palem. Kdo by čekal rozbujelou vegetaci, na kterou je zvyklý od nás, byl by asi zklamán, ale místní botanická měla své kouzlo a velikost místních sukulentů mě ohromila :)

20170704_113827

 

20170704_125432
20170704_124823
20170704_124506
20170704_124402
20170704_124304
20170704_124216
20170704_124036
20170704_123850
20170704_121914
20170704_121112
20170704_115211
20170704_114934
20170704_113841

Příjemným překvapením pro mě byla návštěva starého města. Od našeho apartmánu jen pár zastávek autobusem. Tam jsem objevila kouzelné uličky a domy, přesně takové, jaké jsem si myslela, že tu najdu.

20170705_130430
20170705_130141
20170705_125517
20170705_123329
20170705_123054
20170705_123040
20170705_122608
20170705_122037
20170705_121647
20170705_120711
20170705_120702
20170705_120602
20170705_120538
20170705_120506
20170705_120356

Tržnici jsem si nemohla nechat ujít. Vyrazila jsem na Mercado Central. Jako vždy jsem bloudila, protože jsem se chtěla malinko projít :)

20170706_123837

20170706_123813

20170706_123612

Nakoupila jsem spoustu ovoce a kousek ryby. Na celou jsem si netroufla, protože mě děsily ty smutný oči. Až doma mi došlo, že za 3 dny to všechno nemám šanci sníst :) Prodejci úplně úžasní, nerozuměli jsme si ani slovo, ale pochopili, co potřebuju. Jo nedoporučuju kupovat jakékoliv jedlé kaktusy. Malinkatý hnusný bodliny jsem vytahovala ještě 3 dny. Zas taková dobrota to nebyla. Ujížděla jsem hlavně na žlutém kiwi a melounech.

20170706_142318

20170706_142305

Pozn. k vaření – brambory doma peču v troubě, ale i na pánvi to jde – oliváč, opéct trochu brambory, pak podlít vodou (pozor šíleně to začne prskat). Nechad dusit do měka, pak nechat vodu vypařit, dolít trochu oleje, když je třeba a znovu opeknout. Při nebo po trochu posolit. Bylinky a česnek vítány.

Mazala jsem se vydatně, takže jsem odjížděla skoro stejně bílá, jako jsem přijela (jako obvykle). Jen pokožka hlavy to schytala, protože tam by mě mazat nenapadlo a při příjemném větříku a sluníčku za mraky jsem pokrývku hlavy neřešila.

Poslední den jsem si užila procházky po pláži – ráno, v poledne i večer. Chtěla jsem udělat pár fotek skal při pobřeží při odlivu, také pláž na večer – nádhera.

20170708_091358
20170708_091351
20170707_222912
20170707_222904
20170707_221301
20170706_170947
20170706_170938

Nemohla jsem si odpustit ukázku umu místních elektrikářů :)

Moře mi chybí, chjo. Na druhou stranu si užívám věci, které mi přišly samozřejmé – výbornou vodu z kohoutku (na Kanárech teče odsolovná s podivnou příchutí), všudypřítomnou zeleň i letní deštík.

S navigací až k prasatům

Normální smrtelníci jsou schopní urazit cestu mezi Dolními Počernicemi a Klánovicemi během pár desítek minut, a to hezky po cyklostezce, s čistým kolem a klidně i s dětmi. Ne tak já. Cestou do Počernic na pivo s kamarádkou Andy bloudím lesem blátem, cestou necestou a jen s pomocí navigace a nasazením šíleného tempa se mi podaří dojet na setkání včas.20160616_210432 (814x1024)

Samozřejmě nás na místě uvítá déšť, který neustává, takže nemá smysl čekat na zázrak. Zjistím, že nemám světlo ani žádné reflexní prvky, takže šup hezky na stezičky místo silničky. Zase omylem vjedu do šílenýho mlází, kde na mě čeká stádo nějakých polodivokých prasat. Protože se nesnáším vracet, tak se mlázím proklestím (vážně mě tam navigace poslala, asi neviděla ty prasata).

Mezitím se setmí, déšť ze sílí a přidají se slabé blesky. Konečně najedu na cyklostezku, ale i tak ještě na konci musím projet Klánovický les. Modlila jsem se ke všem mým drahým předkům a kupodivu se ani nevymlátila. Domů výjimečně dorazila víc zablácená než manžel :)

Lázně Priessnitz v Jeseníku stojí za návštěvu i v zimě

lázně JeseníkO zimních prázdninách jsme si udělali výlet do Priessnitzových lázní v Jeseníků. V létě jsme si tam už několikrát užili celý den, takhle v zimě jsme sem vyrazili poprvé. Vyšlo to parádně, naštěstí nebyla moc zima a našli jsme i fajn místo na oběd.

Auto jsme zaparkovali u hotelu Priessnitz, protože je to krásně blízko promenádě. Stinnou stránkou je cena, vyšplhala se na 200 Kč/půl dne, což mi přijde docela dost. Když chcete ušetřit a nevadí vám se trochu projít, můžete využít bezplatné parkoviště před vjezdem do lázní. Pokud nejste autem, dá se dojít pěšky z Jeseníka. To jsme zatím nezkoušeli, ale podle mapy.cz by to mělo být cca 2,7 km.

Promenáda je čerstvě zrenovovaná, je tam spoustu laviček a nádherné výhledy na hory i město Jeseník v údolí.

20151228_103534 (467x600)20151228_103352 (338x600)20151228_102513 (338x600)

Na oběd jsme zašli hned u promenády do Wiener Kaffeehaus. Jídlo dražší, ale velmi chutné. Nemají tam dětský koutek, ale přežili nás i naše 3 děti bez mrknutí oka.

20151228_111332 (600x338)

20151228_112458 (428x600)

Děti milují otáčecí lavičky před hotelem Priessnitz.

20151228_125028 (600x338) 20151228_124035 (600x338)

DSC_1517 (1) (600x378)

Tady je pár dalších tipů pro letní návštěvu:

  • vezměte si plavky nebo alespoň šortky, ať si můžete vyzkoušet balneopark (ledově studené sprchy, potůčky, bazénky),
  • užijte si discgolf – s vlastními fresbee můžete i zdarma (aspoň loni to šlo),
  • zacvičte si na posilovacích strojích poblíž balneoparku,
  • s dětmi určitě na hřiště a do lanového parku,
  • dobře (a levněji) jsme se v létě najedli v restauraci Silesia,
  • nedoporučujeme restauraci v hotelu Priessnitz (převažují smažená jídla a obsluha velmi pomalá).

Výlet do Dolních Počernic

Cestou z klánovického trhu jsme začali spřádat plány na sobotní výlet. Do poslední chvíle to vypadalo na Národní technické muzeum. Pak však nastala logistická krize, takže jsme se rozhodli změnit plány a vyrazit do Dolních Počernic. Měli jsme v plánu zajít na oběd do pizzerie Al Mulino, a pak se projít v parku.

al mulino

Po tom šíleném ránu jsem ani nemohla uvěřit tomu, jak nám to skvěle vyšlo. V restauraci jsme seděli skoro sami, jídlo bylo výborné, děti se vyřádily ve skákacím hradě, a dokonce i něco snědly.

al mulino2

Nachystanou svačinku jsme nadrobili rackům a kachnám, pak jsme se ještě prošli parkem, poprvé od nejnovějších úprav.

DSC_1448

Je tam fakt krásně a dá se tam strávit celé odpoledne. Přibylo laviček, můstku přes potůček, herních prvků pro děti i stroje na cvičení.

park

Rozhodně tohle místo doporučuji pro výlet v jakémkoliv ročním období (tedy, když neprší). Dostanete se sem skvěle vlakem, autobusem i autem. Parkoviště je dost velké a ještě se nám nikdy nestalo, že bychom se nevešli. Navíc je kousek od pizzerie ještě příjemná restaurace Léta Páně, se kterou máme také dobrou zkušenost.

DSC_1438

Takže zatímco se davy lidí tlačily centrem Prahy, aby alespoň koutkem oka spatřily vánoční strom, my jsme si užili krásný den.

Pozn.: naše fotky jsou pouze ty od rybníka, zase jsme zapomněli fotit, jako obvykle. Ostatní viz:

  •  http://www.casopisstavebnictvi.cz/obnova-mestske-casti-dolni-pocernice_N299
  • http://www.pddp.cz/pddp_pizzerie/
  • http://www.restu.cz/pizzerie-al-mulino/

Nákup rodinného auta aneb hledáme koráb pouště

Minulý měsíc jsme konečně zakončili martyrium související s pořízením velkoprostorového rodinného vozu. Tím myslím auta, kam nacpete 3 děti v autosedačkách na druhou řadu sedadel a nezbytnou batožinu do kufru.MPV

Můj muž není nakupovací typ (kromě nákupu kol, výpočetní techniky, čajů a kávy), takže jsem se toho ujala já. Jako úplný laik jsem studovala půl roku weby výrobců vozů, recenze, diskuse, články na různých magazínech, žebříčky, aj. Jaké auto jsme nakonec vybrali není zas tak důležité, ale ráda bych se podělila o info, které mi při výběru pomohly.

Do kterých aut se vejdou 3 autosedačky?

Jaká auta jsou spolehlivá?

Benzín nebo diesel?

Recenze a testy aut:

Štastnou ruku při nákupu.

Běhá se tu pěkně, ale jak se tu žije?

Dnes jsem si užila příjemný běh podél řeky Vidnávky, protékající vesnicemi ve slezském pohraničí. Po snídani jsem zvažovala, jestli mám vůbec vyrazit, protože se venku mračilo, místy mrholilo a ani teplota okolo 5 stupňů nenaznačovala, že by to mohl být nějaký příjemný zážitek. Nakonec jsem se nenechala odradit, natáhla jsem dlouhé elesťáky, merino triko s vestou, šátek na hlavu a vyběhla jsem.samotka

Trasa vedla po silnici vinoucí se podél řeky, lemovaly ji nádherně zbarvené javory a další listnáče. Místy přes zlatavé listí nebylo cestu ani vidět. Po třech kilometrech jsem se konečně zahřála, rozhýbala ztuhlé svaly, a pak už to byla paráda. Cestou jsem míjela více či méně udržované domky po Němcích, do kterých se po válce nastěhovali Češi. V těch nejnuznějších najdete Romy z různých koutů republiky. Řeku jsem přeběhla ve Velké Kraši po nové lávce, vybudované na místě původní, stržené při povodni.

Začalo znovu krápat a déšť se po chvíli proměnil ve sníh. Naštěstí se počasí umoudřilo, tak jsem si mohla nerušeně užívat běhu až do konce. Vzduch byl ještě dýchatelný, protože obyvatelé těchto líbezných vesniček ještě nestačili nacpat do kamen plastové flašky s pilinami a staré gumy, kterými si občas přitápějí.

Když jsem probíhala místní romskou osadou, opilci sedící okolo plápolajícího ohýnku vstávali a koukali, jako by okolo nich běžel jelen se zlatýma parohama. Jednak asi dlouho neviděli někoho vykonávat takový nezvyklý pohyb, jednak jim zrak zkalil levný chlast, a tak nevěřili svým vlastním očím. Po chvíli jsem předběhla tři chlapíky tlačící vozík s plynovými bombami a hořákem – kam asi? Že by do rozpadající se šamotárny?

Cesta mě také zavedla k místnímu hřbitovu, kde Němci i Češi odpočívají v pokoji, a nádraží, kam už vlak nejezdí. I ten pasťák už zavřeli, protože personál početně převyšoval chovance. Možná se tu však dočkají detenčního ústavu v místě bývalé vojenské ozdravovny. To jim tady opravdu scházelo.

Pěkný, podzimní výběh s přídechem nostalgie.

Pozn.: tento příspěvek mám i na dailymile.com, ale bylo mi líto, aby tam zapadl

Zámek Loučeň, jeden z nejhezčích výletů pro rodiny s dětmi (a nejen pro ně)

Včera jsme už potřetí zavítali na zámek Loučeň, který láká své návštěvníky na Labyrintárium, soubor jedenácti labyrintů a bludišť, jež jsou roztroušeny v přilehlém parku. Prohlídku zámku jsme sice ještě neabsolvovali, zato v bludištích jsme s dětmi strávili celý den. Letos se nám poprvé podařilo podle mapky najít všechny labyrinty a také je všechny úspěšně „probloudit“. I tentokrát mělo největší úspěch tisové bludiště, kde by klidně děti pobíhaly ještě teď, kdybychom je nechali.loucen

Romantický barokní zámek s původními interiéry nabízí jak je zvykem prohlídky, nicméně ty jsou pojaty netradičním způsobem. Zájemci tak mohou obdivovat expozice s Bílou paní nebo při čokoládové prohlídce, prováděna je i prohlídka pro děti již od tří let. Kromě toho se na zámku konají v průběhu roku zámecké slavnosti (posvícení, cukrové slavnosti, aj.). Těch jsme se zatím nezúčastnili, ale zato jsme ocenili velmi slušné hygienické zázemí i možnost občerstvení a stravování v příjemné rodinné restauraci i malých stáncích.

Restauraci Vtipná kaše najdete přímo na zámku a jeho nádvoří, takže si můžete vybrat sezení uvnitř nebo na venkovní zahrádce u buxusového bludiště. To dává znaveným rodičům šanci se v klidu naobědvat, zatímco jejich nezdolné ratolesti pobíhají mezi nízkými keříčky. Menu kromě české klasiky a místní speciality (Čápy s mákem) obsahuje i několik jednoduchých jídel pro malé strávníky, takže jsme zatím neměli problém si vybrat. Restaurace je samoobslužná, což sice na jednu stranu eliminuje čekání na číšníka, na druhé straně se při větší obsazenosti nevyhnete frontám. Kdybych to měla shrnout: slušné jídlo za slušnou cenu.

Loučeň je malá obec (městys) nedaleko Lysé nad Labem a Nymburka. Nejlépe se sem dostanete autem, které pak pohodlně zaparkujete na parkovišti blízko vchodu do areálu zámku. Přicestovat lze i autobusem nebo vlakem, ale to zabere trochu více času (zatím jsme nezkoušeli). Pro návštěvu doporučuji spíše teplejší slunečné dny, protože ve stínu stromů v zámeckém parku bývá docela chladno. Pokud se sem chystáte o víkendu, tak si alespoň přivstaňte. Zatímco ráno se můžete zámkem i bludišti kochat sami, okolo poledního se už areál zámku dosti zaplňuje. Nezapomeňte pohodlné boty (park je rozlehlý a kopcovitý), které si poradí s ranní rosou. Rodiče s malými dětmi využijí kočárek a také náhradní oblečení, protože labyrinty v přírodním prostředí dávají dětem nesčetné příležitosti k dokonalému zprasení.

Letos už máme splněno, ale příští sezónu se zde možná potkáme :o)

Cíl výletu Petřínská rozhledna

V neděli jsme využili pěkného počasí a podnikli jsme s dětmi celodenní výlet, jehož hlavním cílem byla Petřínská rozhledna v Praze. Děti jsme nalákali na lanovku a návštěvu dětského hřiště, my jsme se kromě vyhlídky těšili na oběd v hospůdce (huráá, nemusela jsem vařit).Petřín

Vše se povedlo skvěle. Z centra Prahy jsme vyrazili tramvají číslo 9 na zastávku Újezd, od které je to k lanovce, co by kamenem dohodil. Cestou jsme minuli Národní divadlo (popovídala jsem dětem o tom, jak shořelo a bylo pak znovu postaveno), Karlův most (oblíbená historka o vajíčkách v maltě) a zdymadlo na Vltavě. U něj jsme strávili skoro půl hodiny, protože syn chtěl na vlastní oči vidět, jak funguje.

Na oběd jsme zašli do restaurace Altány Kampa, na kterou jsme narazili úplnou náhodou, když jsme hledali místo, kde se dobře najíst za přijatelnou cenu. S jídlem, prostředím i obsluhou jsme byli moc spokojeni. Jediné co nás zpočátku otrávilo, že všechny směrovací tabule odkazovaly na restauraci Nostitz, ale restaurace se jmenovala úplně jinak. Cena podle mého názoru odpovídala lokalitě (Kampa), prostředí restaurace a velice slušné úrovni podávaných pokrmů. Kdo by se chtěl najíst levněji, musel by spíše hledat na druhém břehu Vltavy.

Po obědě jsme se už nechali lanovkou vyvézt na Petřín a zamířili na rozhlednu. Pro indisponované jedince se zde nabízí i možnost vyjet navrch rozhledny výtahem, ale my jsme to se synem pojali sportovně a vylezli hezky po svých. Dole jsme se pak odměnili návštěvou Igráčkové výstavy a zmrzlinou. Následovalo obveselení v zrcadlovém bludišti, a pak už jsme hezky po svých šupajdili dolů pod petřínský kopec na dětské hřiště.

Petřín považuji za jedno z nejhezčích míst v Praze (hned vedle Letenských sadů) – kdo naši matičku stověžatou navštíví a na Petřín nezavítá, jako by zde ani nebyl…

Auto jako prostředek emancipace ženy

V uplynulých dnech jsem se odvážila k nevídanému výkonu. Sama jsem s dětmi vyrazila autem ke kamarádkám, které bydlí více než půl hodiny jízdy od našeho domu. To byl pro mě velký pokrok, protože jsem se doposud odvážila s dětmi nanejvýš do supermarketu, což je trasa, kterou by zvládla i cvičená opice.řidička

Zamyslela jsem se pak nad tím, jakou nám ženám auto dává obrovskou svobodu. Naši drazí mužíčkové nás odsunuli na předměstí s příslibem krásného a zdravého bydlení pro celou rodinku, aby nás uchránili před svody velkoměsta. Ti ohleduplnější vybrali lokalitu, kde je alespoň lékař, sámoška a školka, ti opatrnější vybrali takovou „díru“, kde není vůbec nic a manželce se kromě sledování televize, chatování s kamarádkami či povídání se stejně postiženými sousedkami jiná zábava nezbývá.

Co my ženy na to?

Nenápadně a plíživě jsme přesvědčily naše manžílky, že potřebujeme vlastní automobil k tomu, abychom mohly zásobovat rodinu potravou a dopravit děti, kam je potřeba. Na základě malého výzkumu v mém blízkém okolí jsem vysledovala následující fáze emancipace ženy díky možnosti používat automobil (žena má buď vlastní nebo může používat vůz rodiny, kdykoliv potřebuje):

  1. Fáze – získání řidičského oprávnění/kondiční jízdy – některé z nás musely nejdříve získat řidičák, aby mohly vůbec auto používat, jiné řidičák měly, ale neřídily věky, takže k získání jistoty za volantem potřebovaly absolvovat alespoň několik kondičních jízd.
  2. Fáze – popojíždění po obci a jejím nejbližším okolí – ženy, které již mají první fázi za sebou (popř. jí díky větší zběhlosti v řízení mohly přeskočit), se již odvažují odvézt děti do školy/školky, k lékaři či ke kamarádce, která bydlí nedaleko. Jsou také schopny navštívit nedaleký supermarket, pokud cesta nevyžaduje nějaké větší řidičské výkony.
  3. Fáze – vzdálenější cíle – žena se nebojí autem vyrazit za kamarádkami, rodinnými příslušníky či nákupy do vzdálenějších destinaci (tj. více než půl hodiny jízdy).
  4. Fáze – dojíždění do práce – žena dojíždí autem do zaměstnání, při tom stihne zavézt děti do školky/školy, na kroužky, nakoupit, aj.
  5. Fáze – žena využívá auto zakoupané manželem k navštěvování svého (svých) milenců. Ne všechny ženy dorazí až do této fáze, ale asi jich není zrovna málo, přihlédneme-li ke statistikám rozvodovosti v ČR.
  6. Fáze – žena získává auto v rámci majetkového vyrovnání při rozvodu. Jak by mohla jinak rozvážet děti do školy, k lékaři a jezdit na nákupy?

Tak co, v jaké fázi jste vy?

Cíl výletu Vozovna v pražské Stromovce

Již poněkolikáté jsem s dětmi strávila skoro celý den na dětském hřišti u restaurace Vozovna ve Stromovce. Toto místo nabízí velmi dobře promyšlený koncept velkého dětského hřiště (Hřiště Vozovna východ) a výletní restaurace, která poskytuje útočiště nejen rodinkám na hřišti, ale i ostatním návštěvníkům Stromovky.Vozovna Stromovka

Stromovka je místo, kde je možné strávit celý den a nebudete se rozhodně nudit. Kromě několika dětských hřišť (líbilo se nám i hřiště Kaštánek v horní části Stromovky), zde naleznete vodní plochy, dostatek tras pro běžce, bruslaře i cyklisty. Kdyby vám to bylo málo, tak na vás čeká ještě ZOO Praha, do které je to ze Stromovky co by kamanem dohodil.

Zní to všechno jako z katalogu, ale opravdu to tak je. Byla jsem zde párkrát s dětmi (2 a 5 let) sama a dvakrát jsem se zde sešla s kamarádkami. Právě pro takováto setkání je Vozovna ideální místo. Zatímco si děti hrály na hřišti, tak jsme si mohly v pohodě popovídat a dát si kafe. O jídlo jsme se nemusely starat, protože restaurace nabízí jednoduchá chutná jídla vhodná i pro menší děti. Skvělé je i hygienické zázemí. Bez toho si celodenní návštěvu hřiště nedokážu představit. A když nás to přestalo bavit, tak jsme se jen přesunuli na další hřiště nebo vyrazili objevovat další krásy Stromovky.

Neříkám, že je zde všechno perfektní. Na hřišti je někdy docela plno (doporučuji spíš všední dny než víkend), v létě taky pěkný pařák. Co se týče restaurace, tak tam bych uvítala alespoň občasnou obměnu jídelníčku a také širší nabídku jídel pro děti. Také káva není úplně nejlepší (na pivo jsem však slyšela chválu). Ale zase málokde jsem si ji mohla v klidu vypít, takže proto jsem schopná všechny nedostatky odpustit.

Stromovka je moje srdeční záležitost, protože jsem bydlela poblíž na koleji a často jsme sem chodívali za sportem i jen tak posedět. Taky jsme si přes Stromovku zkracovali cestu z hospody :) Tenkrát to rozhodně nebylo tak příjemné místo jako dnes, takže jsem s radostí sledovala tu proměnu k lepšímu.