Výlet do Dolních Počernic

Cestou z klánovického trhu jsme začali spřádat plány na sobotní výlet. Do poslední chvíle to vypadalo na Národní technické muzeum. Pak však nastala logistická krize, takže jsme se rozhodli změnit plány a vyrazit do Dolních Počernic. Měli jsme v plánu zajít na oběd do pizzerie Al Mulino, a pak se projít v parku.

al mulino

Po tom šíleném ránu jsem ani nemohla uvěřit tomu, jak nám to skvěle vyšlo. V restauraci jsme seděli skoro sami, jídlo bylo výborné, děti se vyřádily ve skákacím hradě, a dokonce i něco snědly.

al mulino2

Nachystanou svačinku jsme nadrobili rackům a kachnám, pak jsme se ještě prošli parkem, poprvé od nejnovějších úprav.

DSC_1448

Je tam fakt krásně a dá se tam strávit celé odpoledne. Přibylo laviček, můstku přes potůček, herních prvků pro děti i stroje na cvičení.

park

Rozhodně tohle místo doporučuji pro výlet v jakémkoliv ročním období (tedy, když neprší). Dostanete se sem skvěle vlakem, autobusem i autem. Parkoviště je dost velké a ještě se nám nikdy nestalo, že bychom se nevešli. Navíc je kousek od pizzerie ještě příjemná restaurace Léta Páně, se kterou máme také dobrou zkušenost.

DSC_1438

Takže zatímco se davy lidí tlačily centrem Prahy, aby alespoň koutkem oka spatřily vánoční strom, my jsme si užili krásný den.

Pozn.: naše fotky jsou pouze ty od rybníka, zase jsme zapomněli fotit, jako obvykle. Ostatní viz:

  •  http://www.casopisstavebnictvi.cz/obnova-mestske-casti-dolni-pocernice_N299
  • http://www.pddp.cz/pddp_pizzerie/
  • http://www.restu.cz/pizzerie-al-mulino/

Kde se dobře najíst poblíž I. P. Pavlova?

Poblíž I. P. Pavlova pracuji, a tak tuhle otázku řešíme pořád. Obvykle jsou dohady okolo masa, protože jediný mužský element v našem kolektivu maso vyhledává, my holky můžeme i vegetariánská jídla.

Kam se opakovaně vracíme?

Vinohradský Parlament – tak sem chodíme s kolegou, když si chceme dát moderní českou kuchyni obsahující pěkně masitou flákotu se zajímavou přílohou, polévky také nikdy nezklamaly. Obsluha je rychlá a příjemná, je to tady jen trochu hlučnější. Jen výjimečně se stalo, že by nám jídlo nechutnalo.

Beas – příjemná vegetariánská jídelna. Líbí se mi, že se najím rychle a dobře, jídlo si vybírám sama na talíř a na výběr je z několika čerstvě uvařených pokrmů a salátů. Jedinou nevýhodou je, že jsou hlavní jídla hodně podobně kořeněná a ne každému to bude vyhovovat. Není to na každodenní stravování, protože se indická kuchyně může trochu přejíst.

Loving Hut – další místo, kam si zajít na bezmasé jídlo (veganská jídelna). I zde si každý vybírá z bufetu, oproti Beasu více smažených věcí a trochu jiné chutě. Mám ráda polévky, všemožné závitky, hodně zeleniny.

Etnosvět – tahle vegetariánská restaurace se objevila přímo v naší budově, za to má plusové body :) Chutě oproti dvěma předchozím pocházejí spíše z Afriky nebo dálného východu (někde to měli i napsaný, ale nenašla jsem to:). Jídlo si také člověk vybírá sám, ale je to oproti Beasu a Loving Hutu opravdu restaurace a má moc příjemnou atmosféru. Je však už dražší a má zbytečně složitý systém placení.

Dříve jsme hodně chodili i do Mlsnej Kocour, ale Parlament má lepší poměr cena výkon. Zklamaná jsem byla nedávno i v Café B Braun, kde jsem hodně dlouho čekala na pouze průměrné jídlo a ještě musela žádat o výměnu špinavého nádobí.

Obrázky dodám postupně, u oběda fotit nestíhám :)

2. knížka: Hana Michopulu: Recepty z farmářského trhu I. a II. (pro milovníky farmářských trhů i zahrádkáře)

Jako každou sobotu jsem také dnes přivlekla z místního trhu tašku na kolečkách, plnou zeleniny a ovoce. Dříve bych se zbytek týdne trápila, co ze všech těch mrkví, kapust, červených řep a pórků budu vařit. Chtěla jsem něco snadného, rychlého a přitom dobrého, co by chutnalo nejen mně, ale i ostatním členům rodiny.michopulu recepty z trhu

Naštěstí před třemi lety vydala Hana Michopulu kuchařku Recepty z farmářského trhu zaměřenou na podzimní a zimní období, o dva roky později přidala druhý díl, který je skvělým pomocníkem při vaření během jara a léta. Základní surovinou jejích receptů je vždy nějaký druh sezónní zeleniny, ovoce či bylinky. Dalšími přísadami jsou pak běžné suroviny, které obvykle míváme doma nebo bez problému nakoupíme v místním obchodě.michopulu obsah

Moc se mi líbí, že obsah/rejstřík kuchařky je uspořádán podle hlavních surovin jednotlivých receptů (tj. určitý druh zeleniny, ovoce..). Lépe to vyhovuje mému stylu vaření – spíše vařím podle toho, co jsem nakoupila, než abych nakupovala podle toho, co chci vařit. Podle jednoduchých a názorných pracovních postupů je možné připravit snídaně, hlavní jídla, dezerty, saláty a další dobroty. Nechybí užitečné tipy pro nákup, uchování i zpracování jednotlivých druhů ovoce a zeleniny.

michopulu recept

Některé recepty jsou obohaceny i o obrázky hotových jídel, zde bych ocenila, kdyby byly součástí každého receptu. Co se týče grafického zpracování, různé textury a vzorky pod textem sice působí dobře při prohlížení knihy, při čtení a vaření jsou však spíše rušivé, protože zhoršují čitelnost textu.

Možná si řeknete, že tyhle knížky už jsou trošku „provařené“, ale copak můžete někomu doporučit kuchařku, aniž byste podle ní už něco uvařili?

Zatím jsem zdaleka nestihla vyčerpat celou zásobárnu receptů, nicméně kuchařka patří mezi mé nejoblíbenější. Ocenila jsem zejména návody na přípravu pokrmů z luštěnin, kořenové zeleniny a výborných polévek. Co nám zachutnalo nejvíce? Děti milují mrkvové mufiny, manžel salát coleslaw a já cokoliv z fenyklu. Naposledy mě nadchla korma z lilků a mrkvové kari.

Základní informace o knize:

  • Hana Michopulu: Recepty z farmářského trhu 1. díl podzim-zima (jak snadno a skvěle vařit z českých sezónních surovin). Praha : Zpátky domů. 2011. 250 s.
  • Hana Michopulu: Recepty z farmářského trhu 2. díl jaro-léto. (100 + 3 recepty, jak získat co nejvíc chuti a požitku z plodů českého léta). Praha : Zpátky domů. 2013 . 280 s.

Více info na: http://www.michopulu.cz/cz/knihy/

Pro koho je kniha vhodná:

  • pro milovníky farmářských trhů i zahrádkáře, kteří hledají inspiraci na zpracování domácích výpěstků,
  • i pro ty, co prostě jen chtějí vařit podle sezóny.

Co se mi na knize nejvíce líbilo:

  • obsahuje originální recepty na zpracování obvyklých surovin,
  • pracovní postupy jsou jednoduché, názorné a většinou časově nenáročné,
  • jídla připravovaná podle této kuchařky se zatím vždy povedla a moc nám chutnala.

Báječné chřestové rizoto aneb jak jsme ho vařili a div, že jsme to přežili

Miluju trhy. Každou sobotu vyrážím s dětmi nebo sama brzy ráno, abych domů přivlekla tunu zeleniny, pár párečků z masa (ne obvyklého separátu), sýry, pečivo a občas i nějaký ten koláček, když jsem zrovna líná péct.

Úlovkem tohoto týdne byl chřest. Tentokrát se mi podařil ulovit opravdu čerstvý a voňavý. S manželem jsme pak celou sobotu přemýšleli, jakou dobrotu z něj připravíme. Protože jsme měli v neděli dopoledne napilno, volba padla na krémové rizoto s chřestem.co uvařit z bílého chřestu

Inspirovali jsme se přitom trochu recepty z časopisu Apetit a kuchařky Ital v kuchyni.

Suroviny:

  • na zeleninový vývar – cibule, velká mrkev, kousek petržele, celer (ideálně řapíkatý), hrst bylinek,
  • střední cibule,
  • dva – 3 stroužky česneku,
  • hrnek kulatozrnné rýže (cca 250 ml) – neproplachujeme, aby na ni zůstalo hodně škrobu a rizoto bylo krémové,
  • čerstvý bílý chřest,
  • 1 dcl suchého bílého vína,
  • máslo,
  • parmezán (my potřebujeme vždycky hodně),
  • sůl.

Postup:

  1. Nejdříve si připravíme zeleninový vývar. Zeleninu pokrájíme na menší kusy, osmažíme na kousku másla (nebo opražíme na sucho), zalijeme vodou, přidáme bylinky a vaříme cca 20 minut.
  2. Na velké pánvi zpěníme na másle na drobno nakrájenou cibulku (krájíme ji na neviditelno kvůli našim dětem), po chvíli přidáme nakrájený česnek a nepropláchnutou rýži. Když vše osmahneme, tak přidáme víno a necháme úplně odpařit.
  3. Pak zaléváme postupně vývarem (rýže by neměla být moc utopená) a osolíme (opatrně, protože na konci budeme přidávat hodně slaný parmezán).
  4. Chřest omyjeme, ukrojíme tvrdé konce (můžeme trochu oškrabat) a nakrájíme na kousky asi 1 –  2 cm. Do rizota ho nasypeme asi po 5 – 10 minutách, po té co jsme zalili rýži vývarem, aby se příliš nerozvařil (kdo by ho chtěl úplně měkký může hned).
  5. Vše lze vařit bez pokličky, když spěcháte, můžete přiklopit. Rýže většinou potřebuje cca půl hodiny než je „na skus“. Před koncem nasypeme dvě – 3 lžíce nastrouhaného parmezánu a zamícháme (někdo doporučuje i máslo).
  6. Podáváme  posypané nastrouhaným parmezánem.

Jak to u nás dopadlo?

Problém nastal hned při přípravě. Manžel ve snaze mi pomoci nasypal do hrnce s cibulí dlouhozrnnou rýži a ještě si posteskl, jaká je to škoda, že nemáme kulatozrnnou. Já jsem dostala hysterický záchvat, protože pytlík kulatozrnné rýže stál celou dobu připravený na lince a krémové rizoto přeci nemůžeme dělat z dlouhozrnné rýže (nejsem Babica).

Manžel pak jako protistresové opatření vysypal celý obsah pánve do všech našich 4 košů s tříděným odpadem, takže se nedivte až si koupíte toaletní papír z recyklovaného papíru a budete tam mít kousky rýže a cibule.

Protože jsme dopředu tušili, že naše děti nepatří mezi uctívače chřestu, raději jsme jim uvařili trochu hrášku, aby nejedli jen suché rizoto. Naše zlá předtucha se vyplnila. Děti hned jak spatřily talíře s rizotem, začaly ječet, že to rozhodně jíst nebudou, že ta rýže je divná, začaly lovit kousky chřestu a rozhazovat je po kuchyni.

To už jsem opět dostala záchvat. Kuchyně byla plná hrnců a odřezků zeleniny, my oba s manželem úplně zpocení a hladoví. Za použití mého zvučného a silného křiku jsem děti poučila, že se jídlo po zemi nehází, neříká se hnus, když neví, jak to chutná, že my tu taky jídlo neházíme (to jsem si nevzpomněla na manžela, který krátce před tím vrhal po kuchyni hrnec s rýží).

Když jsme se všichni uklidnili, dětem jsme vybrali s talířků chřest, nasypali hrášek a hodně parmezánu. Snědly skoro všechno a ani už moc neremcaly. My jsme si moc pochutnali.

Moje oblíbené kuchařky

Kuchařky jsou oblíbené i mezi lidmi, kteří rozhodně nepatří mezi knihomoly. I já z nich často čerpám inspiraci, když se snažím něco poživatelného připravit k obědu, večeři nebo jen tak k zakousnutí ke kávě.

Už jich mám doma snad přes dvacet a jejich počet určitě ještě poroste. Doufám, že mě manžel obšťastní zase nějakou novinkou, abychom si po Novém roce mohli pochutnat na něčem nevyzkoušeném.

Kterou kuchařku bych doporučilamichopulu?

Mojí nejoblíbenější je v poslední době kuchařka od Hany Michopulu: Recepty z farmářského trhu. Je velmi přehledná, nabízí recepty na pokrmy z tradičních, běžně dostupných surovin, recepty jsou jednoduché, stručné a přitom názorné. Zatím jsme si pochutnali na: Sametové celerové polévce, Dýňové polévce, Pórkovo-bramborové polévce, Italské čočkové polévce s rajčaty, Fazolové polévce se slaninou, Bílých fazolích po řecku, Mrkvové polévce se zázvorem, Mrkvových muffinech. Vše se nám vždy dařilo uvařit podle našich představ.zatloukalova

Hodně dlouho jsem  vařila podle Kuchařky pro dceru od Jany Zatloukalové. Líbilo se mi, že obsahuje kromě jednoduchých jídel i českou klasiku, a spoustu užitečných tipů jak se dopracovat ke kýženému výsledku. Knížka je dosti obsáhlá, ale má velmi šikovný rejstřík podle surovin, takže se v ní můžete dobře zorientovat. Oblíbili jsme si například: Hovězí guláš, Holandské řízky, Kachnu pečenou velmi pomalu, Hrníčkové knedlíky z mikrovlnky, Jednoduchou boloňskou omáčku, Těstoviny s tuňákem, Šlehačkovou bábovku, Kynuté buchty a další. V poslední době z ní ale už tak často nevařím, protože mi trošku začalo vadit, jak jsou postupy rozvláčně popsané. Někdy se mi při vaření stávalo, že jsem měla problém se zorientovat, co mám kdy udělat.vanek

Kdo má rád českou klasiku, tak určitě ocení hodně povedenou kuchařku od Romana Vaňka z Pražského kulinářského institutu Poklady klasické české kuchyně aneb jak to ta babička tenkrát vařila. Recepty jsou stručné, jednoduché, z dostupných surovin, nechybí ani „babiččiny rady“. Vyzkoušeli jsme: Květákovou polévku, Fazolovku, Hovězí guláš, Telecí na paprice, Králíka, Buchty a pár dalších.

Kromě výše zmíněných jsou docela fajn:

  • S Italem v kuchyni I., II. – dobré recepty, ale špatně udělaná a nepřehledná kuchařka. Občas nedostupné suroviny.
  • Martha Elefteriadu: Řecká kuchyně – sáhnu po ní, když dostanu chuť na nějaké typicky řecké jídlo (většinou ale dost ubírám olej). Některé recepty jsou si hodně podobné, ale suroviny jsou většinou dobře dostupné a jídla jednoduchá.
  • Kuchařky z edice Apetit – obsahují recepty, které byly již dříve zveřejněné v časopise Apetit. Jsou to moc pěkné a přehledné kuchařky, ale recepty mi přijdou někdy příliš složité a náročné na suroviny.

A které moc neotvírám? Různé moje bio, zdravé a skvělé kuchařky psané specialisty na zdravou výživu dětí. Jednu dobu jsem zkoušela podle nich vařit, ale moc nám to nejelo. Ale nezatracuji je, jejich čas třeba ještě přijde.

Také jsem nakonec moc neocenila knihy od Pohlreicha (jsou spíš pro profíky) a od Jamieho Olivera (moc nedostupných surovin).

Zámek Loučeň, jeden z nejhezčích výletů pro rodiny s dětmi (a nejen pro ně)

Včera jsme už potřetí zavítali na zámek Loučeň, který láká své návštěvníky na Labyrintárium, soubor jedenácti labyrintů a bludišť, jež jsou roztroušeny v přilehlém parku. Prohlídku zámku jsme sice ještě neabsolvovali, zato v bludištích jsme s dětmi strávili celý den. Letos se nám poprvé podařilo podle mapky najít všechny labyrinty a také je všechny úspěšně „probloudit“. I tentokrát mělo největší úspěch tisové bludiště, kde by klidně děti pobíhaly ještě teď, kdybychom je nechali.loucen

Romantický barokní zámek s původními interiéry nabízí jak je zvykem prohlídky, nicméně ty jsou pojaty netradičním způsobem. Zájemci tak mohou obdivovat expozice s Bílou paní nebo při čokoládové prohlídce, prováděna je i prohlídka pro děti již od tří let. Kromě toho se na zámku konají v průběhu roku zámecké slavnosti (posvícení, cukrové slavnosti, aj.). Těch jsme se zatím nezúčastnili, ale zato jsme ocenili velmi slušné hygienické zázemí i možnost občerstvení a stravování v příjemné rodinné restauraci i malých stáncích.

Restauraci Vtipná kaše najdete přímo na zámku a jeho nádvoří, takže si můžete vybrat sezení uvnitř nebo na venkovní zahrádce u buxusového bludiště. To dává znaveným rodičům šanci se v klidu naobědvat, zatímco jejich nezdolné ratolesti pobíhají mezi nízkými keříčky. Menu kromě české klasiky a místní speciality (Čápy s mákem) obsahuje i několik jednoduchých jídel pro malé strávníky, takže jsme zatím neměli problém si vybrat. Restaurace je samoobslužná, což sice na jednu stranu eliminuje čekání na číšníka, na druhé straně se při větší obsazenosti nevyhnete frontám. Kdybych to měla shrnout: slušné jídlo za slušnou cenu.

Loučeň je malá obec (městys) nedaleko Lysé nad Labem a Nymburka. Nejlépe se sem dostanete autem, které pak pohodlně zaparkujete na parkovišti blízko vchodu do areálu zámku. Přicestovat lze i autobusem nebo vlakem, ale to zabere trochu více času (zatím jsme nezkoušeli). Pro návštěvu doporučuji spíše teplejší slunečné dny, protože ve stínu stromů v zámeckém parku bývá docela chladno. Pokud se sem chystáte o víkendu, tak si alespoň přivstaňte. Zatímco ráno se můžete zámkem i bludišti kochat sami, okolo poledního se už areál zámku dosti zaplňuje. Nezapomeňte pohodlné boty (park je rozlehlý a kopcovitý), které si poradí s ranní rosou. Rodiče s malými dětmi využijí kočárek a také náhradní oblečení, protože labyrinty v přírodním prostředí dávají dětem nesčetné příležitosti k dokonalému zprasení.

Letos už máme splněno, ale příští sezónu se zde možná potkáme :o)

Recept na výborné tvarohové knedlíky

Hodně lidí má vyrážku z webu mimibazar.cz, ale já na něj nedám dopustit. Né, že bych tam trávila hodiny krafáním s ostatníma maminama (chatuju jinde :o), ale docela často sem sáhnu pro inspiraci na vaření. Výhodou je, že se na místě dočtete, jak hodnotí recept další uživatelé a ušetříte si tak čas patláním náročných nevyzkoušených receptů.

Mým posledním úlovkem byl recept na výborné tvarohové knedlíky od Jitky S.. Je použitelný nejen na klasické knedlíky s ovocem uvnitř, ale i na malé nočky, které polijete na závěr rozmačkaným ovocem (nejlépe jahodami). Zkoušela jsem již 3x a vždy se skvěle povedly. Do výše zmíněného receptu jsem si dovolila doplnit pár mých nápadů a postřehů.

knedliky

Náš pondělní oběd

Suroviny pro jednu dávku (cca 15 knedlíků nebo asi 25 noků):

Těsto:

  • 250 g měkkého tvarohu (toho v alobalu ne ve vaničce),
  • 1 vajíčko,
  • špetka soli,
  • 50 g rozpuštěného másla,
  • 200 g polohrubé mouky,
  • čerstvé nebo mražené ovoce (švestky, meruňky, jahody),
  • cukr krupice na oslazení ovoce.

Na talíř:

  • cukr moučka,
  • tvrdý tvaroh na strouhání,
  • rozpuštěné máslo,
  • popř. ovoce pokud připravujete nočky.

 Postup na knedlíky:

  1. Omyjte ovoce, když je třeba, tak vypeckujte a nechte dobře okapat.
  2. Ve velké míse nebo na vále smíchejte tvaroh, vejce, sůl, máslo a mouku. Vypracujte vláčné těsto, které alespoň na 10 minut uložte do lednice. Bude se vám s ním pak lépe pracovat.
  3. Omyté ovoce obalte v cukru krupice (doporučuji zejména u švestek, jinak by bylo hodně kyselé).
  4. Z těsta si vytvořte placičky, do kterých budete zabalovat ovoce. Buď si těsto vyválíte na vále a krájecím kolečkem si uděláte čtverečky, nebo si připravíte válečky a z nich krájíte menší špalíčky, které následně zpracujte na placičky. Do placiček zabalte ovoce a vytvarujte knedlíky.
  5. Do velkého hrnce si dejte vařit vodu na knedlíky, kterou osolíte až začne vřít (prý se pak tak neničí hrnce). Není dobré nechat syrové knedlíky moc dlouho čekat, protože ovoce pouští šťávu a knedlíky praskají.
  6. Knedlíky naházejte do vroucí vody a nechte vařit dokud nevyplavou (cca 6 – 10 min podle velikosti knedlíků). Pozn.: mě vyplavávají, autorce původního receptu ne.
  7. Po vylovení z vody knedlíky propíchejte vidličkou a servírujte s nastrouhaným tvrdým tvarohem, moučkovým cukrem a polité rozpuštěným máslem.

Postup na nočky:

  1. Z uvedených surovin zpracujte těsto, které dáte odpočnout do lednice, aby se pak nočky lépe tvarovaly.
  2. Omyjte ovoce (nejlépe jahody) a rozmačkejte ho s cukrem na kaši. Je možno také krátce podusit, aby bylo lépe stravitelné a teplé při podávání.
  3. Z těsta vytvarujte nočky (cca 1,5 cm a 2 cm v průměru), které vaříte ve vroucí osolené vodě dokud nevyplavou (cca 5 min).
  4. Nočky servírujte s rozmačkaným ovocem, strouhaným tvarohem, cukrem a rozpuštěným máslem.

Další typy k servírování:

  • možno servírovat také se zakysanou smetanou (místo tvrdého tvarohu a másla), tuto variantu mívají raději malé děti,
  • doporučuji rovnou udělat dvojnásobnou dávku, co se nesní, to se namrazí :)

 

Cíl výletu Petřínská rozhledna

V neděli jsme využili pěkného počasí a podnikli jsme s dětmi celodenní výlet, jehož hlavním cílem byla Petřínská rozhledna v Praze. Děti jsme nalákali na lanovku a návštěvu dětského hřiště, my jsme se kromě vyhlídky těšili na oběd v hospůdce (huráá, nemusela jsem vařit).Petřín

Vše se povedlo skvěle. Z centra Prahy jsme vyrazili tramvají číslo 9 na zastávku Újezd, od které je to k lanovce, co by kamenem dohodil. Cestou jsme minuli Národní divadlo (popovídala jsem dětem o tom, jak shořelo a bylo pak znovu postaveno), Karlův most (oblíbená historka o vajíčkách v maltě) a zdymadlo na Vltavě. U něj jsme strávili skoro půl hodiny, protože syn chtěl na vlastní oči vidět, jak funguje.

Na oběd jsme zašli do restaurace Altány Kampa, na kterou jsme narazili úplnou náhodou, když jsme hledali místo, kde se dobře najíst za přijatelnou cenu. S jídlem, prostředím i obsluhou jsme byli moc spokojeni. Jediné co nás zpočátku otrávilo, že všechny směrovací tabule odkazovaly na restauraci Nostitz, ale restaurace se jmenovala úplně jinak. Cena podle mého názoru odpovídala lokalitě (Kampa), prostředí restaurace a velice slušné úrovni podávaných pokrmů. Kdo by se chtěl najíst levněji, musel by spíše hledat na druhém břehu Vltavy.

Po obědě jsme se už nechali lanovkou vyvézt na Petřín a zamířili na rozhlednu. Pro indisponované jedince se zde nabízí i možnost vyjet navrch rozhledny výtahem, ale my jsme to se synem pojali sportovně a vylezli hezky po svých. Dole jsme se pak odměnili návštěvou Igráčkové výstavy a zmrzlinou. Následovalo obveselení v zrcadlovém bludišti, a pak už jsme hezky po svých šupajdili dolů pod petřínský kopec na dětské hřiště.

Petřín považuji za jedno z nejhezčích míst v Praze (hned vedle Letenských sadů) – kdo naši matičku stověžatou navštíví a na Petřín nezavítá, jako by zde ani nebyl…

Cíl výletu Vozovna v pražské Stromovce

Již poněkolikáté jsem s dětmi strávila skoro celý den na dětském hřišti u restaurace Vozovna ve Stromovce. Toto místo nabízí velmi dobře promyšlený koncept velkého dětského hřiště (Hřiště Vozovna východ) a výletní restaurace, která poskytuje útočiště nejen rodinkám na hřišti, ale i ostatním návštěvníkům Stromovky.Vozovna Stromovka

Stromovka je místo, kde je možné strávit celý den a nebudete se rozhodně nudit. Kromě několika dětských hřišť (líbilo se nám i hřiště Kaštánek v horní části Stromovky), zde naleznete vodní plochy, dostatek tras pro běžce, bruslaře i cyklisty. Kdyby vám to bylo málo, tak na vás čeká ještě ZOO Praha, do které je to ze Stromovky co by kamanem dohodil.

Zní to všechno jako z katalogu, ale opravdu to tak je. Byla jsem zde párkrát s dětmi (2 a 5 let) sama a dvakrát jsem se zde sešla s kamarádkami. Právě pro takováto setkání je Vozovna ideální místo. Zatímco si děti hrály na hřišti, tak jsme si mohly v pohodě popovídat a dát si kafe. O jídlo jsme se nemusely starat, protože restaurace nabízí jednoduchá chutná jídla vhodná i pro menší děti. Skvělé je i hygienické zázemí. Bez toho si celodenní návštěvu hřiště nedokážu představit. A když nás to přestalo bavit, tak jsme se jen přesunuli na další hřiště nebo vyrazili objevovat další krásy Stromovky.

Neříkám, že je zde všechno perfektní. Na hřišti je někdy docela plno (doporučuji spíš všední dny než víkend), v létě taky pěkný pařák. Co se týče restaurace, tak tam bych uvítala alespoň občasnou obměnu jídelníčku a také širší nabídku jídel pro děti. Také káva není úplně nejlepší (na pivo jsem však slyšela chválu). Ale zase málokde jsem si ji mohla v klidu vypít, takže proto jsem schopná všechny nedostatky odpustit.

Stromovka je moje srdeční záležitost, protože jsem bydlela poblíž na koleji a často jsme sem chodívali za sportem i jen tak posedět. Taky jsme si přes Stromovku zkracovali cestu z hospody :) Tenkrát to rozhodně nebylo tak příjemné místo jako dnes, takže jsem s radostí sledovala tu proměnu k lepšímu.

Více či méně nebezpečné závislosti žen na MD/RD

Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, jak jsou ženy na mateřské či rodičovské dovolené ohroženy řadou více či méně nebezpečných závislostí.Závislačka

  1. Závislost na manželovi – zatímco před narozením dětí jsme si některé dny na manžela ani nevzpomněly, po narození dítěte se situace radikálně mění. Se řvoucím kojencem na klíně hypnotizujeme hodiny a nemůžeme se dočkat chvíle až dorazí z práce, abychom mu mohly vrazit dítě, jít se v klidu vyčůrat a namazat si aspoň rohlík. Zvláště po narození prvního dítěte máme pocit, že bez něj nezvládneme dítě ani přebalit natož vykoupat. Je sice hezké, když se manžel do péče o dítě zapojí, ale nic se nemá přehánět. Aby pak nakonec nebyly doma dvě „ženušky“.  Ženský no tak, jsme biologicky přizpůsobené k péči o dítě, sice je to někdy brutus, ale nakonec to zvládneme, a pak ze sebe budeme mít dobrý pocit.
  2. Závislost na čokoládě – během dne je někdy problém při obstarávání mimina a dalších ratolestí najít čas na pořádné jídlo. Nedostatek spánku, jídla a potřeba vyprodukovat litry mléka dělá své a nervy pěkně haprují. Čokoládka je hezky po ruce, dokáže alespoň na chvíli utišit hlad i nervy. Bohužel moc nepomáhá splaskávání špeků, které jsme nabraly v těhotenství, ani neprospívá zubům, jež také dostaly pěkně zabrat. Místo čokošky to chce víc spát a pořádně jíst, klidně i v noci. Ještě dnes manžel vzpomíná na to, jak jsem o budila v noci chroupáním kukuřičných lupínků:o)
  3. Závislost na kávě – ta mě ohrožuje spíš v poslední době, kdy se snažím v noci dohánět, co jsem nestihla přes den, nebo se věnovat svým zájmům. Když jsem kojila děti, tak jsem kafe nepila, protože jsem nechtěla, aby byl narušen jejich už tak mizerný spánek. Teď si dám jedno kafčo hned ráno a další vyprošťovací hned poo, na víc už nejdu. Už asi půl roku se snažím začít chodit dřív spát, ale nakonec vždy začnu večer něco řešit a do postele se dopotácím až po jedenácté.
  4. Závislost na alkoholu  – tento problém jsem já osobně nikdy neřešila, i když jsem ve slabé chvilce někdy měla chuť si dát sklenku vína, abych si trochu spravila náladu. Protože jsem však znala několik alkoholiků a dost slyšela o rizicích pití alkoholu pro ženy (ohrožení plodu a dítěte, rychlé vypěstování závislosti, horší snášení alkoholu než muži), byla jsem v této oblasti hodně ostražitá. Když už skleničku, tak decku dobrého vína večer s manželem, ale rozhodně žádné popíjení o samotě za bílého dne.
  5. Závislost na počítači a internetu – když zůstaneme s dětmi doma, dost často se stává, že se dostaneme do izolace. V místě bydliště moc lidí neznáme, protože jsme před tím pracovaly od rána do večera a neměly na nějaké seznamování čas nebo ještě v horším případě jsme se přestěhovali a navazování kontaktů v novém bydlišti nám jde pěkně ztuha. Dnešní doba nabízí hodně pohodlné řešení. Přes internet můžeme na mejlu nebo četu tlachat se starými kamarádkami, ale i úplně neznámými lidmi na různých fórech, nakupovat v internetových obchodech (naše oblíbené Tchibo:o) či trávit celé hodiny hledáním ideálního místa pro letní dovolenou. Je to fajn, ale na dlouho s tím nevystačíme. Když už vám hrabe z toho, jak sedíte doma, vyražte raději na hřiště, s kamarádkou na kafe nebo třeba začněte chodit do práce. Když sedíte doma u počítače, jste stejně svým dětem platná jak mrtvýmu zimník.
  6. Závislost na mobilu – další pěkná vychytávka a zachránce moderních matek. S výhodným tarifem od našich laskavých operátorů, můžu celé hodiny krafat se svojí matkou, sestrou, kamarádkami a jakýmikoliv dalšími osobami, které mě jsou ještě ochotné poslouchat. Přitom zvládnu uklízet, prát nebo si hrát s dětmi na hřišti. Na mém krasavci si můžu i přečíst poštu nebo třeba čerstvé zprávy v novinách. A když je na něco malý či nešikovný hurá na počítač:o) Je to fajn, když není jiná možnost komunikace, ale zase všeho s mírou. Víte, že podle některých výzkumů může přemíra telefonování mobilem způsobit rakovinu?

Jsou i některé jiné závislosti, které mohou být dokonce i prospěšné. Třeba závislost na sportu – její uspokojování nám přinese endorfiny, relax i vylepší postavu. Ale i tady platí, nic se nemá přehánět. Určitě jste někdy slyšely rčení „Sportem k trvalé invaliditě“:o)