Knížka o odvaze od Báry ze Šťastného blogu

Rozhodla jsem se zahnat zimní chmury četbou. Co taky dělat, když je venku pošmourno a člověku se nikam nechce. Po každodenním čučení do displeje jsem dostala chuť na papírovou knížku s nějakým milým, hřejivým obsahem. V lednu jsem se totiž roztesknila nad melancholickými a smutnými příběhy od Josefa Formánka (Mluviti pravdu, Umřel jsem v sobotu), nová detektivka od Roberta Galbraitha taky moc optimismu nedodala.

Knížku od Báry Šťastné jsem si chtěla pořídit už dávno, protože jsem pravidelnou čtenářkou jejího blogu a navíc se mi poštěstilo ji vidět naživo při čtení příhod. Trošku mi připomíná Bridget Jonesovou, která má pořád různý trable, ale vždycky se s nima nějak popere s pořádnou dávkou sebeironie. Líbí se mi, jak Bára vždycky z rukávu vytáhne výsledky nějakého zajímavého vědeckého výzkumu (to by mě zajímalo, kam na ně chodí), a že se nebojí ukázat svoji nedokonalost.20160303_214125

Několikrát jsem se v jejích příhodách našla, a kdybych neměla ke knížkám posvátný respekt, asi bych hodně pasáží musela přejet zvýrazňovačem, abych se k nim mohla vracet. Už jenom ty nadpisy kapitol:

Když uslyšíte dupot kopyt, čekejte koně, ne zebry

Kdybych dělala jen to, co už umím, měla bych jen to, co už mám

Jak jsem se díky vším stala lepším člověkem !!!

Fakt povzbudivé čtení, přemýšlím čím začnu, a jak se vyhneme těm vším :)

Také útrpně snášíte mučivé zlozvyky vašich miláčků?

Naše drahé ratolesti náš často mučí svými nesnesitelnými zlozvyky. My jim je tiše trpíme a doufáme, že z nich brzo vyrostou. Naši bezdětní spoluobčané jen nevěřícně kroutí hlavou nad naší bezměrnou tolerancí a ptají se proč?milackove

Protože chceme, aby se naše jinak řvoucí mimina uklidnila, usnula, usmála,…..

Můj syn mi za nocí, kdy nemohl spát, vískal ve vlasech tak vehementně, že mi je málem vyrval. Prostřední dcera mě při usínání a zklidnění “krkovala” silou dospělého chlapa. A naše nejmladší? Rve nám chlupy na rukou. Řeknete si: “To je fajn depilace ne?” Je to snad nejšílenější ze všeho.

Co dělají vaše děti?

Jak stanovit cenu u nových produktů?

Raději podstřelit nebo nadstřelit?

Raději podstřelit nebo nadstřelit?

Nedávno jsem narazila na skvělý blog Pricingidiot.com Václava Lorence, kde je spousta zajímavých tipů k cenotvorbě.

Zaujal mě článek Sophiina (cenová) volba, ve kterém autor řeší rozhodování o cenách nových výrobků, když prodejce nemá dostatek informací. Podle něj je horší „podstřelená“ varianta, protože sice prodáváte hodně, ale nevíte, že byste mohli za víc. Naproti tomu když „nadstřelíte“  a neprodáváte, víte, že máte zlevnit.

Na tenhle problém mám trochu jiný pohled. Nováčci v oboru často volí nižší cenu i proto, že chtějí získat více zakázek, více zkušeností, vidí cenu adekvátní hodnotě, kterou poskytují. Tak to doporučuje například i konzultant webů Jan Řezáč v rozhovoru s Robertem Vlachem (rozhovor zde).

Moje známá Dagmar, která prodává hedvábné šátky a šperky na trzích, pak volila taktiku postupného zvyšování ceny. To dělá například i hodně lektorů na Naučmese – začali s minimální částkou nebo dokonce na kurzech zdarma, když vypilovali kurzy, měli dost referencí a zájemců, cenu zvýšili.

Ideální samozřejmě je, zjistit si co nejvíce informací a trefit se. Ale když to nejde? Raději bych začala s nižší cenou a zjistila, jestli má vůbec o můj produkt někdo zájem. Některé věci totiž lidi nechtějí ani zadarmo.

10. knížka: Černá, O., Kukovičová, M.: Kouzelná baterka

knížka pro malé školáky a předškolákykouzelna_baterka

Knížek pro děti je dnes na trhu opravdu hodně. Ale takových, které nabízejí originální příběhy plné fantazie, krásné zpracování a nevšední ilustrace zas tak moc není. V nakladatelství Baobab takové umějí. Objevili jsme je díky kamarádce Andy, která naše děti obdarovala Kouzelnou baterkou. Tahle nádherná knížka nás zaujala nejen vtipnými a zajímavými příběhy malého Fandy, ale také neobyčejnými obrázky, jež prý ilustrátorka vytvořila ze starých časopisů.petalik

Franta jednou v parku potkal kouzelného dědečka a ten mu věnoval zvláštní baterku, co umí oživovat různé věci – stačí jen posvítit a nový tvor je na světě. Chlapec nejdříve získal malého zvířecího kamaráda Petalíka, kterého před tím udělal ze staré pet-lahve a pár klacíků. Později se mu podařilo úmyslně či náhodou oživit ještě další tvory, o které se však také musel postarat, což nebylo vždycky lehké.

Knížka obsahuje sedm příběhů, každý z nich na 2 – 3 stránky textu a plno obrázků. Dětem se moc líbí si nechat předčítat, syn si četl i sám, mladší dcera si zase sama ráda prohlížela. Postavičky známe nazpaměť  a staly se součástí našeho hraní. Večer jsme dětem dělali z peřin duchnouše a také jsme si vyrobili vlastního Petalíka.petalik2

Kouzelnou baterku mohu vřele doporučit. Snad jen škoda, že neobsahuje těch pěkných příběhů více.

Základní informace o knížce:

Černá, Olga, Kukovičová Michaela: Kouzelná baterka. Baobab, 2003/04. 48 s. ISBN: 80-903276-1-3

Další info: http://baobab-books.net/kouzelna-baterka

Pro koho je knížka vhodná:

  • pro předškoláky a malé školáky.

Co se mi nejvíce líbilo:

  • jednoduché a přitom originální příběhy plný fantazie, nevšední ilustrace.

 

9. knížka: Markus Zusak: Posel (The Messenger)

kniha nejen pro mladé

U nás známe Zusaka hlavně díky jeho skvělému románu Zlodějka knih, ale byla to právě knížka The Messenger (Posel), která ho již dříve proslavila. Mě nadchly obě tyto knihy, ale z Posla jsem si toho více odnesla. Přitom tahle knížka bývá prezentována jako čtení pro teenagery (podle mě neprávem) a na první pohled se předkládaný příběh zdá být trochu banální.zusak_posel

Hlavním hrdinou je tentokrát devatenáctiletý Ed, tak trochu flákač a outsider stejně jako jeho kámoši. Živí se jako taxikář, bydlí se svým smradlavým psem, s mámou se nemůže vystát, a když není v práci, tak s kámarádama mastí karty. Už léta miluje svou nejlepší kamarádku, ale nedaří se mu s ní sblížit. Vidí jak mu život protéká mezi prsty, cítí se neschopný, nemá však dost motivace a kuráže se do něčeho pustit. Všechno se však změní, když náhodou překazí přepadení banky. Krátce na to mu někdo neznámý začne posílat karty s tajuplnými vzkazy a je jen na Edovi, jestli se pokusí se životem (nejen tím svým) něco udělat.Zusak_messenger

Zusak je skvělý vypravěč. Byla jsem překvapená, jak někdo dokáže napsat tak rozdílné knihy z různého prostředí. Najednou ocitáme v kůži devatenáctiletého kluka a díváme se na svět jeho očima, cítíme jeho pocity a sdílíme jeho obavy. Postavy byly skvěle napsané a v průběhu vyprávění prodělaly nečekaný vývoj. Je pravda, že ze začátku se příběh rozjížděl trochu pomalu, ale potom mě knížka fakt chytla a napětí vydrželo až do konce.

Knížku jsem četla v anglickém originále a vůbec jsem s tím neměla problém. Možná i kvůli tomu, že tento příběh byl směřován spíše k mladším čtenářům, použitý jazyk vyprávění byl vcelku jednoduchý a srozumitelný.

Co jsem si odnesla? Vědomí, že mám život ve svých rukách a je jen na mně, co s ním udělám. Malé věci znamenají někdy víc než velké a nemusíte být génius, abyste něco v životě dokázali.

Základní informace o knížce:

  • Markus Zusak: Posel. Argo, 2012. 352 s. ISBN: 978-80-257-0510-0
  • Markus Zusak: The Messenger/I AM The Messenger.

Pozn.: Autor je Australan a jeho knížka vyšla pod názvem The Messenger. Protože však na americkém trhu už pod tímto názvem vyšla jiná kniha, nakladatel trval na změně názvu na I Am The Messenger, Zusak z toho nebyl úplně nadšený.

Další informacehttp://zusakbooks.tumblr.com/
Pro koho je knížka vhodná:

  • bývá doporučována pro děti od 12 a mladé čtenáře, mně se ale hodně líbila a může podle mého názoru oslovit i starší čtenáře (pro puboše je jí skoro škoda).

Co se mi nejvíce líbilo:

  • knížka má nějaké poselství a donutí člověka přemýšlet o svém životě.

2. knížka: Hana Michopulu: Recepty z farmářského trhu I. a II. (pro milovníky farmářských trhů i zahrádkáře)

Jako každou sobotu jsem také dnes přivlekla z místního trhu tašku na kolečkách, plnou zeleniny a ovoce. Dříve bych se zbytek týdne trápila, co ze všech těch mrkví, kapust, červených řep a pórků budu vařit. Chtěla jsem něco snadného, rychlého a přitom dobrého, co by chutnalo nejen mně, ale i ostatním členům rodiny.michopulu recepty z trhu

Naštěstí před třemi lety vydala Hana Michopulu kuchařku Recepty z farmářského trhu zaměřenou na podzimní a zimní období, o dva roky později přidala druhý díl, který je skvělým pomocníkem při vaření během jara a léta. Základní surovinou jejích receptů je vždy nějaký druh sezónní zeleniny, ovoce či bylinky. Dalšími přísadami jsou pak běžné suroviny, které obvykle míváme doma nebo bez problému nakoupíme v místním obchodě.michopulu obsah

Moc se mi líbí, že obsah/rejstřík kuchařky je uspořádán podle hlavních surovin jednotlivých receptů (tj. určitý druh zeleniny, ovoce..). Lépe to vyhovuje mému stylu vaření – spíše vařím podle toho, co jsem nakoupila, než abych nakupovala podle toho, co chci vařit. Podle jednoduchých a názorných pracovních postupů je možné připravit snídaně, hlavní jídla, dezerty, saláty a další dobroty. Nechybí užitečné tipy pro nákup, uchování i zpracování jednotlivých druhů ovoce a zeleniny.

michopulu recept

Některé recepty jsou obohaceny i o obrázky hotových jídel, zde bych ocenila, kdyby byly součástí každého receptu. Co se týče grafického zpracování, různé textury a vzorky pod textem sice působí dobře při prohlížení knihy, při čtení a vaření jsou však spíše rušivé, protože zhoršují čitelnost textu.

Možná si řeknete, že tyhle knížky už jsou trošku „provařené“, ale copak můžete někomu doporučit kuchařku, aniž byste podle ní už něco uvařili?

Zatím jsem zdaleka nestihla vyčerpat celou zásobárnu receptů, nicméně kuchařka patří mezi mé nejoblíbenější. Ocenila jsem zejména návody na přípravu pokrmů z luštěnin, kořenové zeleniny a výborných polévek. Co nám zachutnalo nejvíce? Děti milují mrkvové mufiny, manžel salát coleslaw a já cokoliv z fenyklu. Naposledy mě nadchla korma z lilků a mrkvové kari.

Základní informace o knize:

  • Hana Michopulu: Recepty z farmářského trhu 1. díl podzim-zima (jak snadno a skvěle vařit z českých sezónních surovin). Praha : Zpátky domů. 2011. 250 s.
  • Hana Michopulu: Recepty z farmářského trhu 2. díl jaro-léto. (100 + 3 recepty, jak získat co nejvíc chuti a požitku z plodů českého léta). Praha : Zpátky domů. 2013 . 280 s.

Více info na: http://www.michopulu.cz/cz/knihy/

Pro koho je kniha vhodná:

  • pro milovníky farmářských trhů i zahrádkáře, kteří hledají inspiraci na zpracování domácích výpěstků,
  • i pro ty, co prostě jen chtějí vařit podle sezóny.

Co se mi na knize nejvíce líbilo:

  • obsahuje originální recepty na zpracování obvyklých surovin,
  • pracovní postupy jsou jednoduché, názorné a většinou časově nenáročné,
  • jídla připravovaná podle této kuchařky se zatím vždy povedla a moc nám chutnala.

Co dělá tvoje máma?

„Moje máma nedělá nic. Je doma a stará se o ségru…“ pochlubil se ve školce kdysi můj synek (a nejen on, jak jsem se dozvěděla od kamarádky). Tenkrát mě to dost naštvalo a snažila jsem se mu doma vysvětlit, že opravdu „něco“ doma dělám.

Mámy, co děláme špatně?

Pro mě osobně je to jedna z nejhorších věcí související s mateřstvím – že tolik lidí má pocit, že ženy na rodičovské dovolené „nedělají nic“.

Nemyslí si to jenom naše děti, ale často i naši manželé, naše tchyně a bohužel i pak naši budoucí zaměstnavatelé.

Jo dobře, některé dny si hodím nohy na stůl, čtu si knížku, procházím se s miminem v lese (to je ovšem záslužná činnost), surfuju na netu nebo klábosím s kamarádkama nad kafem…. Ale když si vzpomenu, co všechno jsem stihla během mých mateřských/rodičovských dovolených, nebylo toho málo:na materske

  • napsala jsem dvoje skripta,
  • chodila jsem na částečný úvazek do práce,
  • dokončila jsem Ph.D. a dopsala disertačku,
  • chodila jsem na různé kurzy, abych úplně nezblbla,
  • organizovala rekonstrukci našeho domu,
  • minimálně 3x se přestěhovala (asi i vícekrát, ale mou paměť zahalila milosrdná temnota),
  • naplánovala a pořídila několik kuchyní v Ikea,
  • vybrala a zařídila nákup auta pro rostoucí rodinu,
  • vybírala a zařizovala dovolené,
  • k tomu samozřejmě jako většina maminek: odnosila (celkem 27 měsíců), porodila (za celkem 23 hodin), kojila (teď už 32 měsíců), nespala (už raději nepočítám), vozila v kočárku, učila, chovala, nakupovala, jezdila, vozila, vysvětlovala, přebalovala, koupala, uspávala, nadávala :), na výlety jezdila, uklidňovala, vařila, prala, nežehlila :), uklízela, k doktorům s nima chodila, do školky a školy vodila, a milion dalších věcí.

Samozřejmě jsme spoustu věcí dělali s manželem společně, občas pomohly i babičky, ale něco bylo fakt jen na mě (zatím pořád kojím jen já :)

Tak se sakra ptám, co bychom ještě měly více dělat, aby ženy pečující o děti a rodinu získaly alespoň trochu lepší status. Abychom se nemusely stydět říct, že se staráme o rodinu, a všichni (včetně našich dětí) nás nepovažovali za flákače.

Kdy si budeme žít v Česku jako ve Švýcarsku?

Asi nikdy.

Ani tak ne kvůli rozdílu v životní úrovni obyvatel, ale spíše kvůli našim hodnotám a životnímu stylu:

  1. Krademe. Česko patří mezi země Evropy, kde se v přepočtu na obyvatele krade nejvíc ze všech zemí Evropy. Není to bohužel jen nějaká hloupá pověra – můžete si na netu najít statistiku nebo se jen zeptejte lidí okolo. Zatímco v řadě zemí Evropy zamykat nemusí a nikdo jim nic neukradne, u nás zamykáte a stejně vás okradou. Moje osobní zkušenost: synovi ve školce nějaké dítě ukradlo hračku, kterou dostal od kamaráda k narozeninám. Za poslední 3 měsíce jsme měli už druhou krádež kola ze skladu na zahradě.
  2. Závidíme si. Úspěch druhého lidi nemotivuje ke zvýšenému úsilí, ale pouze k tomu, že mu závidí a nepřejí mu nic dobrého. Moje osobní zkušenost: Několikrát jsem slyšela od lidí říkat – ten se má dobře, kde na to asi vzal, určitě si nakradl.
  3. Chceme se mít dobře ale nechceme pracovat. Teď nemluvím o Romech, ale o většinové populaci. Moje osobní zkušenost: při práci jsem se setkala s několika nezaměstnanými, kteří by mohli pracovat, ale nechtěli. Práce jim nepřišla dost dobrá, museli by dojíždět, a tak dále. Zvláště tito lidé nesnášejí Romy, protože ti podle nich nepracují a dostávají dávky, ale že sami dělají to samé, to jim nevadí.

Teď je období voleb a tohle by mohla být témata kampaně. Ne podobné hovadiny, jako vymeteme z Prahy bezdomovce a narkomany.

Ale:

  • Nulová tolerance kriminality (i drobných trestných činů).
  • Peníze těm co pracují nebo těm, co se opravdu o sebe postarat nemohou.
  • Podporovat lidi k aktivitě a ne k závisti – tj. podpora zaměstnání i podnikání místo kladení překážek obojímu v podobě vysokých odvodů na zaměstnance a administrativních i finančních překážek pro začínající podnikatele.

 

Nesnažte se lichotit těhotným ženám..

….. vždycky z toho kouká pěkný průšvih a dotyčnou nejspíš nepotěšíte.

Zrovna včera se mi pokoušel zalichotit chlapík prodávající auta. Když jsem mu řekla, že za tři měsíce čekáme přírůstek do rodiny, tak odvětil: „No, na Vás to není vidět, vůbec jste nepřibrala.“ Asi to bylo míněno jako kompliment, ale nebyl zrovna povedený. V šestém měsíci už mě mé bříško předchází, takže si už pomalu ani na nohy nevidím, kolíbám se jako kachna a má silueta má poněkud neurčitý tvar (já si říkám vorvaň). Pokud můj vzhled někdo považuje za normální stav, tak mě to zrovna neoblažuje.těhotná žena

Ani opačný případ není ideální. Tedy situace, kdy se snaží těhuli někdo potěšit: „No, ty jsi už pěkně kulaťoučká….“. Jo, tak to jsem si taky všimla. Naposledy ráno, když jsem si nemohla zavázat boty. Samozřejmě mě těší, jak miminko v bříšku pěkně roste. Když jsem se ale snažila minulý týden najít nějaký model vhodný na návštěvu koncertu v Obecném domě, začala jsem propadat depresi. Nakonec vše zachránily šaty z hodně pružného úpletu a veliký svetřík, který můj vykulený pupík i nově nabyté špeky milosrdně skryl.

Největší faux pas ovšem nastane, když bystrý pozorovatel zvolá: „Jé, tak jste se konečně dočkali miminka!“ a dotčená dáma suše odvětí: „Ne, to jsem jenom tak tlustá.“ Příště už se takto kompromitovaná žena bystrému pozorovateli raději vyhne.

Co tedy říci na potkání ženě, která má nevšední objem pasu?

Kdo chce skládat komplimenty za každou cenu, tak může třeba zkusit: „Vypadáš báječně!“

Nejlépe však: „Jsem tak rád(a), že tě zase vidím.“ :)