Knížka o odvaze od Báry ze Šťastného blogu

Rozhodla jsem se zahnat zimní chmury četbou. Co taky dělat, když je venku pošmourno a člověku se nikam nechce. Po každodenním čučení do displeje jsem dostala chuť na papírovou knížku s nějakým milým, hřejivým obsahem. V lednu jsem se totiž roztesknila nad melancholickými a smutnými příběhy od Josefa Formánka (Mluviti pravdu, Umřel jsem v sobotu), nová detektivka od Roberta Galbraitha taky moc optimismu nedodala.

Knížku od Báry Šťastné jsem si chtěla pořídit už dávno, protože jsem pravidelnou čtenářkou jejího blogu a navíc se mi poštěstilo ji vidět naživo při čtení příhod. Trošku mi připomíná Bridget Jonesovou, která má pořád různý trable, ale vždycky se s nima nějak popere s pořádnou dávkou sebeironie. Líbí se mi, jak Bára vždycky z rukávu vytáhne výsledky nějakého zajímavého vědeckého výzkumu (to by mě zajímalo, kam na ně chodí), a že se nebojí ukázat svoji nedokonalost.20160303_214125

Několikrát jsem se v jejích příhodách našla, a kdybych neměla ke knížkám posvátný respekt, asi bych hodně pasáží musela přejet zvýrazňovačem, abych se k nim mohla vracet. Už jenom ty nadpisy kapitol:

Když uslyšíte dupot kopyt, čekejte koně, ne zebry

Kdybych dělala jen to, co už umím, měla bych jen to, co už mám

Jak jsem se díky vším stala lepším člověkem !!!

Fakt povzbudivé čtení, přemýšlím čím začnu, a jak se vyhneme těm vším :)

Za každým úspěšným mužem stojí…

…protivná žena. Ano čtete správně. Možná tam původně bylo silná. Tak to ve skutečnosti znamenalo „hodně protivná“ žena. Taková, co chlapíka pořád otravuje a něco po něm pořád chce. Tu postavit dům, zplodit nějaké to dítě nebo osázet zahradu.dubanci

Když jsem si před devíti lety brala toho nesmělého matfyzáka, nic nenasvědčovalo tomu, že se jednou dostane do novin. Hlavně bych nečekala, že ho proslaví kupka bordelu z lesa slepená tavnou pistolí. Začalo to neškodně pár figurkama, ale te teď už jsou ti pidižvíci úplně všude. Lidi dokonce kupují kalendáře s jejich fotkama. Chápete? Fotky slepených žaludů si pověsit na zeď!

Můj milovaný manžel mě naštěstí v rozhovoru pro vánoční číslo magazínu LN neprozradil a navenek vypadám dál jako vzorná manželka:

„A co na ně říká manželka?

No…. Ale jo, líbí se jí, jasně. Uvidíme, co s nimi bude teď po sezóně, protože na okně zabírají dost místa a vypadá to tam jako po výbuchu.“

Jenom malinko zaváhal. To si asi vzpomněl, jak jsem po dvou měsících jeho lepení ječela:

„Mohl bys už místo těch zasr… dubánků dělat něco užitečnýho? Už rok čekám, až navrhneš nábytek do pracovny!“

Milovníci dubánků mě určitě proklejou, manželky tvůrčích mužů pochopí. Občas si prostě chceme trošku té kreativity urvat pro sebe. A navíc, kdo ví, možná se za dalších pár let bude o Petrovi zase psát – jako o skvělém nábytkovém designérovi :)

PS: skříně navrženy a zadány do výroby :)

Nejkrásnější vánoční dárek pro muže…

… je takový, který si koupíme samy pro sebe. Tenhle trik jsem obšlehla od Marge Simpsonové, která Homera při jejich výročí  svatby obdarovala tajemným balíčkem. Uvnitř byl dárek pro ni a Homer ryčel nadšením, protože samozřejmě na jejich výročí zapomněl.

marge simpsonová

Můj manžel není tak zapomětlivý, ale nesnáší asi jako každý muž nakupování. Takže se moc nebránil, když jsem domů dovlekla z obchoďáku tašku, ve které byly dárky jenom pro mě.

Někdy to není záměr, ale spíš z nouze ctnost. Jako včera, když narazil na dárkový kupon na masáž zad, který jsem pro něj velmi tajně pořídila a špatně schovala. Protože by měl stejně po překvapení, navrhla jsem mu, že si kupon nechám k svátku.

A víte co? Byl naprosto blažený, vykazoval mnohem větší známky radosti, než při rozbalování dárků na Štědrý den.

 

Proč dětem ubližujeme, když jim (moc) pomáháme

Dneska jsem při vyzvedávání naší Andulky ve školce narazila na čtyřletého kluka, který šíleně brečel. Myslela jsem, že se mu stejská po mamce, takže jsem byla fakt překvapená, když mi řekl: „Nevím jak si oblíknout mikinu.“ Ukázala jsem mu jak na to, za chvíli se uklidnil a vyběhnul za ostatníma dětma ven.

V tu chvíli jsem zase uvědomila, jak dětem prokazujeme medvědí službu, když jim pomáháme až příliš. Občas moc spěcháme, někdy nechceme mít velký bordel v bytě, jindy o ně máme strach…. a ve výsledku jim to ublíží. Jak je asi dětem, které se ještě pomalu ve škole nejsou schopné obléknout, najíst a utřít si zadek? Když jsou odkázané na pomoc ostatních, ale v ostrém provozu pak na ně nikdo nemá čas?samostatnost

Naší Teri je 18 měsíců, ráda si připravuje nádobí před jídlem, umí sama jíst, pít z hrnku, když jdeme ven donese si oblečení. Zkouší se sama i umývat, kdyby si na něj dosáhla, i zadek rybelkou si sama namaže. Náš nejstarší nic takového nedělal skoro ve třech.
Až u našich holek mi došlo, že jsme u prvorozeného prošvihli to správné období k osamostatnění mezi prvním a druhým rokem. Pořád jsme dělali něco za něj, protože nás nenapadlo, že by to už mohl dělat sám. Taky jsem měla pocit, že se o něj prostě mám starat. Když pak dětí přibývalo, nebylo již v našich silách jim ve všem pomáhat, a tak prostě děvčata nečekaly a poradily si brzo samy.

Takže cesta k větší samostatnosti dětí je: prostě je nechat být, tak brzo jak to jde. Když zakňourají a chtějí pomoci, alespoň chvilku je nechat, aby se snažili sami. Taky je nechat, aby pomohli oni nám.nechat děti pomáhat

Čím jsou samostatnější, tím víc času získáte pro sebe. A i oni jsou šťastnější. Vidím to na synovi, jak mu osamostatnění prospělo. Má větší sebevědomí, zvládne si sám poradit při nějakém průšvihu a rád si dělá věci po svém.

Skončím, čím jsem začala: Když moc pomáháme, ubližujeme dětem i sobě.

DIY ve virtuální realitě

Když jsem byla mladší, tak jsem pořád něco vyráběla. Šila jsem si oblečení, pletla svetry, dokonce jsem i paličkovala. Poslední dobou, jsem se ale omezila jen na zkracování předlouhých kalhot z obchodu a zašívání děr na dětských tepláčkách. Večery jsem trávila spíš u počítače na dodělávkami z práce nebo jen tak prokrastinovala nad čtením oblíbených blogů.

S příchodem konce roku se mi ale zastesklo po starých časech a rozhodla jsem se něco vytvořit rukama. Inspiraci jsem však už nehledala v Praktické ženě, ale spíš na Pinterestu. Zaujaly mne jednoduché bramborové tisky a pletené bytové doplňky, především pufíky a povlaky na polštáře.

Po měsíci mám už něco hotovo, doufám však, že se mi do konce prázdnin podaří něco dalšího spáchat.

Vlevo moje inspirace, vpravo moje výtvory

Triangle potato print pattern2015-08-06 13.49.20

Pufíka jsem obšlehla od mamky

puf

20150806_132019
Je to fajn dnes v té virtuální realitě mít okolo sebe výsledky své práce.

Zase zpátky do práce – půjde to i s miminem?

Tenhle rok se chystám zdolat pořádnou výzvu. Už potřetí se vracím po rodičovské do práce, tentokrát po rekordně krátké době – Teri bylo právě deset měsíců. S oběma staršími dětmi jsem pracovala před tím, než nastoupily do MŠ, ale nikdy ne na tolik hodin a ne tak brzo.

Teda vlastně s půlročním Fandou jsem učila ještě na vysoké škole distanční studenty, ale to bylo jen pár hodin za semestr, a pak se většina záležitostí řešila přes Internet.

Tentokrát jsem dostala nabídku na poloviční úvazek od neziskovky, pro kterou jsem před Terinčiným narozením pracovala. Zrovna jsem měla dost velkou krizi, protože už jsem doma s dětmi přeci jen strávila docela dost času a práce mi fakt hodně chyběla. Takže jsem s radostí souhlasila.

Tři dny v týdnu někam docházet bych rozhodně nezvládla, ale naštěstí můžu i částečně pracovat z domu. Hlídání mi nabídla maminka i manžel, tak to snad nějak společně zvládneme. O chůvě jsem moc neuvažovala, protože jednak by to finančně nebylo moc smysluplné, jednak to pocitově beru líp, když je malá s někým z rodiny.

Jak to jde? Tatínka snáší malá dobře a na mě si celý den ani nevzpomene. S babičkou je to trošku horší, ale snad si časem také zvykne. Samozřejmě když jsem doma, tak jí pak musím celý den chovat a nemůžu si pomalu ani dojít na záchod, protože hned pláče o sto šest. Taky mě nezapomene pravidelně ožužlávat, aby si to vynahradila za dobu, kdy se mnou není.

Uvidíme, až se to všechno pořádně rozjede, jak nám to půjde.

Proč čtu knížky v angličtině

První knížku v anglickém originále  jsem si přečetla asi před patnácti lety, když jsem byla na brigádě v Řecku. Chyběla mi nějaká duchovní strava, a tak jsem si v přístavním městě Uranopoli na Athosu koupila v obchodě pro turisty tu nejtlustší knížku v angličtině, kterou tam měli. Naštěstí tam kvůli turistům prodávali i jiné než řecké. Knížkou jsem se prokousávala celé léto, po návratu domů jsem si pak dala na hodně dlouho pohov.

Kvůli disertačce jsem pak přečetla mraky článků a několik knížek v angličtině, protože v češtině nebyly k dispozici. Byla jsem překvapená, že jsem s porozuměním neměla problém a po slovníku jsem musela sáhnout jen výjimečně.

Když jsem zůstala doma s dětmi, tak šla angličtina zase k ledu a musela jsem pak dlouho pracovat na tom, abych se zase dostala na původní úroveň. Přitom jsem zjistila, že právě čtení knížek v anglickém originále je jedna z nejlepších cest, jak si udržet a rozšířit slovní zásobu. Jednak je to mnohem zábavnější než se trápit nad nějakou učebnicí, a jednak mohu na sobě pracovat doma bez nutnosti navštěvovat nějaký kurz.

Za poslední rok se mi podařilo přečíst v angličtině skoro dvacet knížek, a to nebyly žádné zjednodušené edice. Na začátku roku jsem si dala předsevzetí, že budu číst knížky hlavně v originále a to se mi hodně dařilo. Samozřejmě se mi občas stalo, že se mi knížka četla moc špatně nebo byla příliš náročná, tak jsem ji odložila.

Musím však říci, že je to určitě skvělý způsob, jak zlepšit angličtinu, když nemáte peníze nebo čas na chození do kurzů. Pochopitelně to pomáhá především pasivní znalosti jazyka, i když se to trochu promítne i do konverzace a psaní.

2. knížka: Hana Michopulu: Recepty z farmářského trhu I. a II. (pro milovníky farmářských trhů i zahrádkáře)

Jako každou sobotu jsem také dnes přivlekla z místního trhu tašku na kolečkách, plnou zeleniny a ovoce. Dříve bych se zbytek týdne trápila, co ze všech těch mrkví, kapust, červených řep a pórků budu vařit. Chtěla jsem něco snadného, rychlého a přitom dobrého, co by chutnalo nejen mně, ale i ostatním členům rodiny.michopulu recepty z trhu

Naštěstí před třemi lety vydala Hana Michopulu kuchařku Recepty z farmářského trhu zaměřenou na podzimní a zimní období, o dva roky později přidala druhý díl, který je skvělým pomocníkem při vaření během jara a léta. Základní surovinou jejích receptů je vždy nějaký druh sezónní zeleniny, ovoce či bylinky. Dalšími přísadami jsou pak běžné suroviny, které obvykle míváme doma nebo bez problému nakoupíme v místním obchodě.michopulu obsah

Moc se mi líbí, že obsah/rejstřík kuchařky je uspořádán podle hlavních surovin jednotlivých receptů (tj. určitý druh zeleniny, ovoce..). Lépe to vyhovuje mému stylu vaření – spíše vařím podle toho, co jsem nakoupila, než abych nakupovala podle toho, co chci vařit. Podle jednoduchých a názorných pracovních postupů je možné připravit snídaně, hlavní jídla, dezerty, saláty a další dobroty. Nechybí užitečné tipy pro nákup, uchování i zpracování jednotlivých druhů ovoce a zeleniny.

michopulu recept

Některé recepty jsou obohaceny i o obrázky hotových jídel, zde bych ocenila, kdyby byly součástí každého receptu. Co se týče grafického zpracování, různé textury a vzorky pod textem sice působí dobře při prohlížení knihy, při čtení a vaření jsou však spíše rušivé, protože zhoršují čitelnost textu.

Možná si řeknete, že tyhle knížky už jsou trošku „provařené“, ale copak můžete někomu doporučit kuchařku, aniž byste podle ní už něco uvařili?

Zatím jsem zdaleka nestihla vyčerpat celou zásobárnu receptů, nicméně kuchařka patří mezi mé nejoblíbenější. Ocenila jsem zejména návody na přípravu pokrmů z luštěnin, kořenové zeleniny a výborných polévek. Co nám zachutnalo nejvíce? Děti milují mrkvové mufiny, manžel salát coleslaw a já cokoliv z fenyklu. Naposledy mě nadchla korma z lilků a mrkvové kari.

Základní informace o knize:

  • Hana Michopulu: Recepty z farmářského trhu 1. díl podzim-zima (jak snadno a skvěle vařit z českých sezónních surovin). Praha : Zpátky domů. 2011. 250 s.
  • Hana Michopulu: Recepty z farmářského trhu 2. díl jaro-léto. (100 + 3 recepty, jak získat co nejvíc chuti a požitku z plodů českého léta). Praha : Zpátky domů. 2013 . 280 s.

Více info na: http://www.michopulu.cz/cz/knihy/

Pro koho je kniha vhodná:

  • pro milovníky farmářských trhů i zahrádkáře, kteří hledají inspiraci na zpracování domácích výpěstků,
  • i pro ty, co prostě jen chtějí vařit podle sezóny.

Co se mi na knize nejvíce líbilo:

  • obsahuje originální recepty na zpracování obvyklých surovin,
  • pracovní postupy jsou jednoduché, názorné a většinou časově nenáročné,
  • jídla připravovaná podle této kuchařky se zatím vždy povedla a moc nám chutnala.

Kniha jako vánoční dárek

Tento rok se na vánoce moc těším. S manželem a dalšími bližními jsme se dohodli, že si nic nedáme a tím hlavním dárkem pro nás bude ta vánoční pohoda :) Děti si překvapivě tentokrát napsaly Ježíškovi o samé krásné dárky (knížky, loutky od babičky, sýry od dědečka, .. ) a naše mimi ani neví, že nějaké vánoce jsou. Takže nebudu muset jezdit do obchoďáku prohrabovat se těmi předraženými komerčními šmejdy, co nevydrží ani do začátku Nového roku.

Když už nějaký dárek koupit chcete, tak knihy mohu vřele doporučit. Když se člověk úplně netrefí, svého čtenáře si nakonec v rodinném kruhu přeci jen najde.

Každý den bych na tomto blogu chtěla představit jednu knížku, která by mohla být krásným vánočním dárkem pro partnera, děti, rodiče nebo pro vás samotné (už dlouho razím teorii, že nejlepší vánoční dárky si nadělí člověk sám).

Co dělá tvoje máma?

„Moje máma nedělá nic. Je doma a stará se o ségru…“ pochlubil se ve školce kdysi můj synek (a nejen on, jak jsem se dozvěděla od kamarádky). Tenkrát mě to dost naštvalo a snažila jsem se mu doma vysvětlit, že opravdu „něco“ doma dělám.

Mámy, co děláme špatně?

Pro mě osobně je to jedna z nejhorších věcí související s mateřstvím – že tolik lidí má pocit, že ženy na rodičovské dovolené „nedělají nic“.

Nemyslí si to jenom naše děti, ale často i naši manželé, naše tchyně a bohužel i pak naši budoucí zaměstnavatelé.

Jo dobře, některé dny si hodím nohy na stůl, čtu si knížku, procházím se s miminem v lese (to je ovšem záslužná činnost), surfuju na netu nebo klábosím s kamarádkama nad kafem…. Ale když si vzpomenu, co všechno jsem stihla během mých mateřských/rodičovských dovolených, nebylo toho málo:na materske

  • napsala jsem dvoje skripta,
  • chodila jsem na částečný úvazek do práce,
  • dokončila jsem Ph.D. a dopsala disertačku,
  • chodila jsem na různé kurzy, abych úplně nezblbla,
  • organizovala rekonstrukci našeho domu,
  • minimálně 3x se přestěhovala (asi i vícekrát, ale mou paměť zahalila milosrdná temnota),
  • naplánovala a pořídila několik kuchyní v Ikea,
  • vybrala a zařídila nákup auta pro rostoucí rodinu,
  • vybírala a zařizovala dovolené,
  • k tomu samozřejmě jako většina maminek: odnosila (celkem 27 měsíců), porodila (za celkem 23 hodin), kojila (teď už 32 měsíců), nespala (už raději nepočítám), vozila v kočárku, učila, chovala, nakupovala, jezdila, vozila, vysvětlovala, přebalovala, koupala, uspávala, nadávala :), na výlety jezdila, uklidňovala, vařila, prala, nežehlila :), uklízela, k doktorům s nima chodila, do školky a školy vodila, a milion dalších věcí.

Samozřejmě jsme spoustu věcí dělali s manželem společně, občas pomohly i babičky, ale něco bylo fakt jen na mě (zatím pořád kojím jen já :)

Tak se sakra ptám, co bychom ještě měly více dělat, aby ženy pečující o děti a rodinu získaly alespoň trochu lepší status. Abychom se nemusely stydět říct, že se staráme o rodinu, a všichni (včetně našich dětí) nás nepovažovali za flákače.