C. D. Payne mě zase pobavil

Už jsou to věky, co jsem četla od C. D. Payna Mládí v hajzlu. Pamatovala jsem si, že jeho fórky jsou trochu na hraně a děj prošpikovaný sexem. Obojího jsem si užila i u jeho novějších kousků Nestydaté plavky (2015), Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla (2013) a Brenda Veliká (2013).nestydaté plavky

V Nestydatých plavkách se snažil zbohatlický synek Colm předvést svému zazobanému tatíkovi, že není úplný budižkničemu, aby z něj vymámil peníze a mohl nastartovat hvězdou kariéru producenta v Hollywoodu. Zápletka občas trochu skřípala, přitom Payne měl skvěle našlápnuto – padesátá léta, bikiny, mladý rozverný muž, hodně holek okolo… Čekala jsem trochu víc, ale jako oddychovka dobrý.

Helena se mi líbila mnohem víc. Bylo trochu divný číst, jak chlap popisuje myšlenkové pochody padesátnice, ktdedictvierá se rozhodne konečně žít po svém. Helena mi ale byla sympatická a děsně jsem jí fandila, aby se konečně zbavila všech pijavic, které ji otravovaly život. Bavila jsem se, příběh byl napínavější, zábavnější i promyšlenější, než u předchozí knížky. Nakonec mě to všechno dojalo, že i slza ukápla :)

A Brenda? brenda_velika (275x410)Jako bych se propadla v čase o dvacet let (sakra to to letí) – zamindrákovaná holka ve škole, kde jí snad každej nesnáší a absolutně nehrozí, že by si snad někdy našla nějakýho kluka. Pak se najednou objeví na scéně Marie a všechno se otočí k lepšímu. Brenda objeví svůj skrytý talent a nakonec musí řešit, kterého kluka si vybrat.

Takže za mě – plavky ujdou, Helena super, Brenda taky dobrá. Na dovolenou jak dělaný.

Knížka o odvaze od Báry ze Šťastného blogu

Rozhodla jsem se zahnat zimní chmury četbou. Co taky dělat, když je venku pošmourno a člověku se nikam nechce. Po každodenním čučení do displeje jsem dostala chuť na papírovou knížku s nějakým milým, hřejivým obsahem. V lednu jsem se totiž roztesknila nad melancholickými a smutnými příběhy od Josefa Formánka (Mluviti pravdu, Umřel jsem v sobotu), nová detektivka od Roberta Galbraitha taky moc optimismu nedodala.

Knížku od Báry Šťastné jsem si chtěla pořídit už dávno, protože jsem pravidelnou čtenářkou jejího blogu a navíc se mi poštěstilo ji vidět naživo při čtení příhod. Trošku mi připomíná Bridget Jonesovou, která má pořád různý trable, ale vždycky se s nima nějak popere s pořádnou dávkou sebeironie. Líbí se mi, jak Bára vždycky z rukávu vytáhne výsledky nějakého zajímavého vědeckého výzkumu (to by mě zajímalo, kam na ně chodí), a že se nebojí ukázat svoji nedokonalost.20160303_214125

Několikrát jsem se v jejích příhodách našla, a kdybych neměla ke knížkám posvátný respekt, asi bych hodně pasáží musela přejet zvýrazňovačem, abych se k nim mohla vracet. Už jenom ty nadpisy kapitol:

Když uslyšíte dupot kopyt, čekejte koně, ne zebry

Kdybych dělala jen to, co už umím, měla bych jen to, co už mám

Jak jsem se díky vším stala lepším člověkem !!!

Fakt povzbudivé čtení, přemýšlím čím začnu, a jak se vyhneme těm vším :)

Inspektor Jackaby – můj nový oblíbenec

Podle hesla „co opravdu chceš, kup si raději sám“ jsem si nadělila malý předvánoční dárek. Hrozně ráda čtu detektivky, je to snad můj nejoblíbenější žánr. Ideální sestava je pro mě hodně ujetý detektiv, kterému zdatně sekunduje bystrá asistentka a já jen čekám, jestli přelétne jiskra nebo ne.DSC_0727

Také mě už od základky berou historické romány, takže kombinace detektiv + asistentka + historie mě dostane, pokud není úplně marně napsaná. Když na mě vyskočil Jackaby od Williama Rittera na Facebooku, musela jsem ho mít.

Papírová knížka má 280 stran, ale já jsem jí přečetla na mobilu za jediný den. Detektiv R. F. Jackaby je takový mysteriózní Sherlock Holmes. Děj se odehrává také ke konci 19. století, detektiv nosí praštěnou čepici, má svého asistenta, považuje se za vědce a všímá si věcí, které nikdo jiný nevidí.

Místo Londýna však řádí sériový vrahoun v Nové Anglii. Tím „Watsonem“ je ale mladá Abigail, kterou víc než vrahové děsí potupný návrat k rodičům a nuda. Podivínský detektiv vidí všude kolem samé podivné příšery a strašidla. Abigail si nejdříve myslí, že je blázen, ale za chvilku mu musí dát za pravdu.

Knížka je fakt čtivá a zábavná. Pachatele jsem sice odhalila docela brzo, ale stejně jsem byla napnutá, jak to celé dopadne. Doufám, že Ritter brzo napíše další díl nebo se tohoto námětu zase chopí v BBC a zfilmují to stejně dobře jako Holmese.

Krve teklo také docela dost, ale nebylo to tak děsné jako v severské krimi, která je dneska tak populární. Takže knížku doporučuji i rodičům, kteří jako já pláčou u dětských kreslených filmů. Na Martinusu, kde jsem jí koupila, jí mají zařazenu jen v kategorii sci-fi, fantasy a young adults, což je myslím škoda.

William Ritter: Jackaby. Host, 2015. 280 s. ISBN 9788074914843
Překlad: Vratislav Kadlec

Tak jak jsme na tom s cukrovím

Jak jste asi pochopili z pravého Václavkova Vánočního checklistu, napečené cukroví už jsme stihli sníst. Linecké podle Florentýny bylo prostě neodolatelné a perníčky podle našeho domácího receptu jakbysmet.

20151220_163125

Ty prázdné krabičky působily trochu depresivně, tak jsem si říkala, že je zase něčím naplním. Zas mě zachránila Florentýna, tentokrát ale její snídaňová kuchařka. Našla jsem tam jednoduché recepty na Celozrnné fíkové sušenky, Kokosové tyčinky a Zapomenuté ořechové pusinky.

20151220_163146

Jako vždy mi nějaké suroviny chyběly a také jsem trochu popletla postup. Ale sušenky s pusinkami jsou už na světě a tyčinky budou za malou chvilku. Kuchyň jak po výbuchu atomové pumy :)

Tak jdu honem vytáhnout ty kokosové tyčinky, ať se mi nepřipálí jako druhá várka sušenek :)

Jak dostat malý smažáky od digitechniky a přimět je číst?

Náš osmiletý syn je nadšený čtenář, ale poslední dobou knížky dost zanedbával kvůli smažení her na mobilu. Samozřejmě kraluje Minecraft, jak jinak. Už jsem si zoufala, že je se čtením amen, ale pak jsme v knihovně narazili na skvělou knížku o Minecraftu a stal se zázrak! Fanouš si sám četl každý večer před spaním a v závěru jsme ho museli utrhnout až o půl jedenácté v noci!Zajatci minecraftu

O čem je řeč?
O knížce Zajatci Minecraftu od Petra Heteši. Celý příběh je založený na dobrodružné cestě dvou kluků a jedné holky do hry Minecraf, kam se náhodou dostanou po velké bouřce. Než se jim podaří zase dostat ven, potýkají se se všemi různým obludnými a zmutovanými postavami ze hry – od Endermanů, přes pavouky a skeletony až po draka z Endu.

Na počítačové hry moc nejsem a většinou jsem byla úplně mimo, když mi Fanouš líčil nejnovější špeky, na které zrovna přišel. Knížka je však opravdu dobře napsaná, příběh je napínavý a hodně atraktivní nejen pro malý kluky. Když jsem z ní občas synovi četla, bavila jsem se i já.

Chystáme se i na pokračování, ale to už prý není ono.

Petr Heteša: Zajatci Minecraftu. Computer Press 2014. ISBN  978-80-264-0418-7

Pro koho je knížka vhodná: píšou tam asi od 9, osmiletému se líbila, pro mladší už by to nebylo (max tak 12 – 13 let)

Kde se dobře najíst poblíž I. P. Pavlova?

Poblíž I. P. Pavlova pracuji, a tak tuhle otázku řešíme pořád. Obvykle jsou dohady okolo masa, protože jediný mužský element v našem kolektivu maso vyhledává, my holky můžeme i vegetariánská jídla.

Kam se opakovaně vracíme?

Vinohradský Parlament – tak sem chodíme s kolegou, když si chceme dát moderní českou kuchyni obsahující pěkně masitou flákotu se zajímavou přílohou, polévky také nikdy nezklamaly. Obsluha je rychlá a příjemná, je to tady jen trochu hlučnější. Jen výjimečně se stalo, že by nám jídlo nechutnalo.

Beas – příjemná vegetariánská jídelna. Líbí se mi, že se najím rychle a dobře, jídlo si vybírám sama na talíř a na výběr je z několika čerstvě uvařených pokrmů a salátů. Jedinou nevýhodou je, že jsou hlavní jídla hodně podobně kořeněná a ne každému to bude vyhovovat. Není to na každodenní stravování, protože se indická kuchyně může trochu přejíst.

Loving Hut – další místo, kam si zajít na bezmasé jídlo (veganská jídelna). I zde si každý vybírá z bufetu, oproti Beasu více smažených věcí a trochu jiné chutě. Mám ráda polévky, všemožné závitky, hodně zeleniny.

Etnosvět – tahle vegetariánská restaurace se objevila přímo v naší budově, za to má plusové body :) Chutě oproti dvěma předchozím pocházejí spíše z Afriky nebo dálného východu (někde to měli i napsaný, ale nenašla jsem to:). Jídlo si také člověk vybírá sám, ale je to oproti Beasu a Loving Hutu opravdu restaurace a má moc příjemnou atmosféru. Je však už dražší a má zbytečně složitý systém placení.

Dříve jsme hodně chodili i do Mlsnej Kocour, ale Parlament má lepší poměr cena výkon. Zklamaná jsem byla nedávno i v Café B Braun, kde jsem hodně dlouho čekala na pouze průměrné jídlo a ještě musela žádat o výměnu špinavého nádobí.

Obrázky dodám postupně, u oběda fotit nestíhám :)

Tesco on-line tři roky po té…

….mojí rozporuplné zkušenosti http://www.lucienociupije.cz/nakup-potravin-na-tesco-on-line-ano-ale/ dopadlo dobře.

Objednávka bez problémů, zboží bylo v pořádku. Asi si u mě někde poznamenali, že jsem problematický zákazník, takže řidič byl jako anděl strážný. Se vším mi pomohl, byl ochotný, navíc mě asi třikrát upozornil, abych si zkontrolovala čerstvost potravin.

Takže mohu doporučit, pokud pro vás Tesco není moc drahé. To by byla asi moje jediná připomínka.

Peter May: Skála, Muž z ostrova Lewis, Šachové figurky

Románová trilogie nejen pro milovníky dobrých detektivek

Na detektivky Petra Maye jsem narazila úplnou náhodou na idnes.cz, kde jednoho březnového dne vyšla ukázka z jeho knihy Muž z ostrova Levis. Ještě ten samý den jsem si knížku stáhla do čtečky, během týdne jí zhltla a hned jsem se začala shánět po ostatních dílech. První vyšel již před rokem, třetího dílu Šachové figurky jsem se dočkala teprve před měsícem.

Peter May

Trilogii spojuje postava detektiva Fina Macleoda, který se musel v životě potýkat s velkou nepřízní osudu. Na ostrově Lewis jako dítě ztratil oba rodiče, v Edinburghu při nehodě přišel o malého syna a rozpadlo se mu manželství. Zpátky na ostrov ho přivede pátrání po pachateli vraždy. K Lewisu a jeho obyvatelům ho vážou ne vždy příjemné vzpomínky a čeká na něj řada nevyřešených záležitostí, zejména vztah k dávné lásce Marsaile.

Ve druhém díle Muž z ostrova Lewis se dozvídáme, že Fin odešel od policie a zůstal na ostrově. Zaplete se zde do vyšetřování vraždy neznámého mladíka, jehož tělo bylo nalezeno v rašeliništi. Finovy vzpomínky se prolínají s vyprávěním Marsailina otce Tormoda Macdonalda, který vzpomíná na své neradostné dětství. Ukazuje se, že Tormod má s celou záležitostí něco společného a Fin se snaží přijít celé záhadě na kloub dříve, než Tormod ztratí kvůli stařecké demenci schopnost komunikovat.

Celou trilogii uzavírá kniha Šachové figurky. Na jejím začátku se s Finem ocitáme na dně podivně vypuštěného jezera, kde nalezne letadlo s mrtvým mužem. Všechno nasvědčuje tomu, že jde o jeho dávného kamaráda, muzikanta Rodyho, po kterém se slehla zem před sedmnácti lety. Fin vzpomíná na své mládí a události, jež předcházely Rodyho zmizení. V závěru dojde k nečekanému rozuzlení.

Líbil se mi Mayův styl vyprávění, kdy se prolínal současný děj se vzpomínkami na minulost hlavních postav. Jednotlivé střípky do sebe postupně zapadaly až vytvořily celou mozaiku příběhu a vyšlo najevo, co, kdy a proč se vlastně událo. Knížky byly tak napínavé, že jsem je nebyla schopná odložit, dokud jsem je nepřečetla.

S manželem jsme se shodli, že knížky Petra Maye patří mezi nejlepší detektivky, které jsme kdy četli. Povedlo se mu totiž velmi barvitě a přesvědčivě vylíčit nejen krásy drsné přírody na ostrovech poblíž Skotska (Vnější Hebridy), ale i tvrdý život místních lidí. Při čtení jsem tak měla pocit, jako bych se ocitla přímo na místě, kde se vše odehrálo. Téměř jsem cítila na vlastní kůži kapky deště, ledový vítr, všudypřítomné vlhko, zažila strachy a trápení postav z knihy. Skoro by se mohlo zdát, že příroda a život na ostrovech byly tím hlavním důvodem, proč knihy napsal, a samotný detektivní případ jen vše propojil.


Základní informace o knihách:

  • Peter May: Skála; Host 2013, 392 s. ISBN: 978–80–7294–707–2
  • Peter May: Muž z ostrova Lewis; Host 2014, 350 s. ISBN: 978–80–7294–928–1
  • Peter May: Šachové figurky; Host 2014, 370 s. ISBN: 978–80–7491–236–8

Další informacehttp://www.petermay.co.uk/

Pro koho je knížka vhodná:

  • nejen pro milovníky detektivek, ale i pro nadšence dobrých románů ze zajímavého prostředí.

Co se mi na knížce nejvíce líbilo:

  • velmi realistické vylíčení života na ostrovech v současnosti i v době minulé,
  • zajímavá zápletka, jak minulost ovlivnila současnost a budoucnost,
  • velmi napínavé.

10. knížka: Černá, O., Kukovičová, M.: Kouzelná baterka

knížka pro malé školáky a předškolákykouzelna_baterka

Knížek pro děti je dnes na trhu opravdu hodně. Ale takových, které nabízejí originální příběhy plné fantazie, krásné zpracování a nevšední ilustrace zas tak moc není. V nakladatelství Baobab takové umějí. Objevili jsme je díky kamarádce Andy, která naše děti obdarovala Kouzelnou baterkou. Tahle nádherná knížka nás zaujala nejen vtipnými a zajímavými příběhy malého Fandy, ale také neobyčejnými obrázky, jež prý ilustrátorka vytvořila ze starých časopisů.petalik

Franta jednou v parku potkal kouzelného dědečka a ten mu věnoval zvláštní baterku, co umí oživovat různé věci – stačí jen posvítit a nový tvor je na světě. Chlapec nejdříve získal malého zvířecího kamaráda Petalíka, kterého před tím udělal ze staré pet-lahve a pár klacíků. Později se mu podařilo úmyslně či náhodou oživit ještě další tvory, o které se však také musel postarat, což nebylo vždycky lehké.

Knížka obsahuje sedm příběhů, každý z nich na 2 – 3 stránky textu a plno obrázků. Dětem se moc líbí si nechat předčítat, syn si četl i sám, mladší dcera si zase sama ráda prohlížela. Postavičky známe nazpaměť  a staly se součástí našeho hraní. Večer jsme dětem dělali z peřin duchnouše a také jsme si vyrobili vlastního Petalíka.petalik2

Kouzelnou baterku mohu vřele doporučit. Snad jen škoda, že neobsahuje těch pěkných příběhů více.

Základní informace o knížce:

Černá, Olga, Kukovičová Michaela: Kouzelná baterka. Baobab, 2003/04. 48 s. ISBN: 80-903276-1-3

Další info: http://baobab-books.net/kouzelna-baterka

Pro koho je knížka vhodná:

  • pro předškoláky a malé školáky.

Co se mi nejvíce líbilo:

  • jednoduché a přitom originální příběhy plný fantazie, nevšední ilustrace.

 

9. knížka: Markus Zusak: Posel (The Messenger)

kniha nejen pro mladé

U nás známe Zusaka hlavně díky jeho skvělému románu Zlodějka knih, ale byla to právě knížka The Messenger (Posel), která ho již dříve proslavila. Mě nadchly obě tyto knihy, ale z Posla jsem si toho více odnesla. Přitom tahle knížka bývá prezentována jako čtení pro teenagery (podle mě neprávem) a na první pohled se předkládaný příběh zdá být trochu banální.zusak_posel

Hlavním hrdinou je tentokrát devatenáctiletý Ed, tak trochu flákač a outsider stejně jako jeho kámoši. Živí se jako taxikář, bydlí se svým smradlavým psem, s mámou se nemůže vystát, a když není v práci, tak s kámarádama mastí karty. Už léta miluje svou nejlepší kamarádku, ale nedaří se mu s ní sblížit. Vidí jak mu život protéká mezi prsty, cítí se neschopný, nemá však dost motivace a kuráže se do něčeho pustit. Všechno se však změní, když náhodou překazí přepadení banky. Krátce na to mu někdo neznámý začne posílat karty s tajuplnými vzkazy a je jen na Edovi, jestli se pokusí se životem (nejen tím svým) něco udělat.Zusak_messenger

Zusak je skvělý vypravěč. Byla jsem překvapená, jak někdo dokáže napsat tak rozdílné knihy z různého prostředí. Najednou ocitáme v kůži devatenáctiletého kluka a díváme se na svět jeho očima, cítíme jeho pocity a sdílíme jeho obavy. Postavy byly skvěle napsané a v průběhu vyprávění prodělaly nečekaný vývoj. Je pravda, že ze začátku se příběh rozjížděl trochu pomalu, ale potom mě knížka fakt chytla a napětí vydrželo až do konce.

Knížku jsem četla v anglickém originále a vůbec jsem s tím neměla problém. Možná i kvůli tomu, že tento příběh byl směřován spíše k mladším čtenářům, použitý jazyk vyprávění byl vcelku jednoduchý a srozumitelný.

Co jsem si odnesla? Vědomí, že mám život ve svých rukách a je jen na mně, co s ním udělám. Malé věci znamenají někdy víc než velké a nemusíte být génius, abyste něco v životě dokázali.

Základní informace o knížce:

  • Markus Zusak: Posel. Argo, 2012. 352 s. ISBN: 978-80-257-0510-0
  • Markus Zusak: The Messenger/I AM The Messenger.

Pozn.: Autor je Australan a jeho knížka vyšla pod názvem The Messenger. Protože však na americkém trhu už pod tímto názvem vyšla jiná kniha, nakladatel trval na změně názvu na I Am The Messenger, Zusak z toho nebyl úplně nadšený.

Další informacehttp://zusakbooks.tumblr.com/
Pro koho je knížka vhodná:

  • bývá doporučována pro děti od 12 a mladé čtenáře, mně se ale hodně líbila a může podle mého názoru oslovit i starší čtenáře (pro puboše je jí skoro škoda).

Co se mi nejvíce líbilo:

  • knížka má nějaké poselství a donutí člověka přemýšlet o svém životě.