Co jsem se naučila/odnaučila díky našim dětem

Dříve jsem mívala pocit, že tok energie a informací je mezi mnou a dětmi pouze jednostranný. Pak jsem si ale uvědomila, do jaké míry vychovávají děti mě. Vlastně ze mě dělají „lepšího člověka“.

Co jsem se od dětí naučila nebo možná co mě děti odnaučily?

• Nepoužívat sprostá slova – moje babička mluvila, jak jí zobák narostl a já dost často také. Když ale dcera v necelých dvou letech rozhazovala hračky a křičela u toho dopulele dopulele nebo když do těchto končin poslal syn svojí sestřičku i mě, tak jsem si začala dávat větší pozor na pusu.
• Slušné způsoby – poprosit, pozdravit, poděkovat – po dětech jen těžko můžu chtít něco, co sama nedělám doma i venku.
• Čtení při jídle – když jsme dětem u jídla zakázali hračky, museli jsme se sami vzdát čtení časopisů a knížek při jídle. Ještě nás čeká čtení na záchodě, protože naše princezna si tam začíná budovat knihovnu a každé čůrání pak trvá 20 minut.
• Důslednost – tak to je nejtvrdší oříšek. Neznamená to jen trvat na dodržování určitých pravidel, ale také neslibovat/nevyhrožovat něčím, co nejsme schopní dodržet.
• Pořádek – musela jsem se naučit pořádně uklízet každou věc na své místo, aby se to mohly naučit i naše děti.
• Radovat se z maličkostí a užívat si každého dne (hlavně když se nejde do školky :o)
• Sebeláska – když dcera při pohledu do zrcadla řekne: „To jsem ale kasavice.“, tak si říkám, že se to musím také naučit.

Také jsem si uvědomila, že jsme se díky příchodu dětí do našeho života začali více scházet s dalšími rodinami a také našli společnou řeč s našimi bližními (děti jsou vděčné téma hovoru).