Už jsou to věky, co jsem četla od C. D. Payna Mládí v hajzlu. Pamatovala jsem si, že jeho fórky jsou trochu na hraně a děj prošpikovaný sexem. Obojího jsem si užila i u jeho novějších kousků Nestydaté plavky (2015), Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla (2013) a Brenda Veliká (2013).
V Nestydatých plavkách se snažil zbohatlický synek Colm předvést svému zazobanému tatíkovi, že není úplný budižkničemu, aby z něj vymámil peníze a mohl nastartovat hvězdou kariéru producenta v Hollywoodu. Zápletka občas trochu skřípala, přitom Payne měl skvěle našlápnuto – padesátá léta, bikiny, mladý rozverný muž, hodně holek okolo… Čekala jsem trochu víc, ale jako oddychovka dobrý.
Helena se mi líbila mnohem víc. Bylo trochu divný číst, jak chlap popisuje myšlenkové pochody padesátnice, která se rozhodne konečně žít po svém. Helena mi ale byla sympatická a děsně jsem jí fandila, aby se konečně zbavila všech pijavic, které ji otravovaly život. Bavila jsem se, příběh byl napínavější, zábavnější i promyšlenější, než u předchozí knížky. Nakonec mě to všechno dojalo, že i slza ukápla :)
A Brenda? Jako bych se propadla v čase o dvacet let (sakra to to letí) – zamindrákovaná holka ve škole, kde jí snad každej nesnáší a absolutně nehrozí, že by si snad někdy našla nějakýho kluka. Pak se najednou objeví na scéně Marie a všechno se otočí k lepšímu. Brenda objeví svůj skrytý talent a nakonec musí řešit, kterého kluka si vybrat.
Takže za mě – plavky ujdou, Helena super, Brenda taky dobrá. Na dovolenou jak dělaný.
To je ale prázdninová pohoda :) Zítra jdu do knihovny pro tu poslední.iva