Tak jsem se pokoušela začíst do severské detektivky a nakonec ji odložila nepřečtenou, protože už jsem ten teror na dětech a ženách nemohla vydržet. Zase ty sadisti, co v dětství vraždily zvířátka a v dospělosti lidi :(
Mám pro ty chudáky ze severu pochopení, když jsou s těma dětma a protivnýma ženama zavřený celý dny v baráku, že jim z toho šibne, a začnou psát příběhy, kde se ženám a dětem dějou ošklivý věci. Taková forma terapie asi.
No ale k věci. Máme doma kočky, batole Teri a gymnastku Annu. Hrozně nebezpečná kombinace.
To si tak s Petrem povídáme v pracovně a najednou zachlechneme slabé kočičí naříkání…. a jinak ticho….
… ticho je vždycky podezřelý….
Vběhnu do obýváku a nemůžu uvěřit svým očím. Náš dvouletý blonďatý anděl svázaný s kočičkou několika velmi důmyslnými uzly. Velmi napevno. Krček za krček.
Málem mě kleplo a ani jsem v tu chvíli nevěděla, co mám dělat. Koho dříve vysvobodit.
Nakonec šla první kočka, protože měla víc utaženou smyčku okolo krčku. Terina pak, a dostala sprďáka. Gymnastka taky. Za neuklizený švihadlo. Pochybuju, že anděl náš pochopil, co znamená usnout na věky.
Tak bacha, jestli máte taky doma jakoukoliv kombinaci zvířat (či jiných živých tvorů), bláznivých batolat a provázků, lanek, šňůrek….a tak.
Stačí malinká chvilička a může se stát něco hodně ošklivýho.
A to jsem kdysi kroutila hlavou, když mi někdo říkal, že zrušil okenní žaluzie, aby se mu děti neuškrtily na lankách. To mám za to.