Tak jsme se konečně dočkali a i naše druhorozená ratolest odložila plínky. Teď už konečně nemusíme na všechny návštěvy vozit balík plen a obrovské objemy těch použitých vynášet každý den do popelnice. No, šetříme sice naše prostředí, ale ne naše nervy.
Když dcera nafasovala spoďáry měla z nich velikou radost, ale ještě další měsíc jsem musela přebalovat. Ne ji, ale její panenku. Ta totiž nebyla tak šikovná jako naše micinka a odmítala chodit na nočník. Zpravidla se počůrala hned po té, co jsme ji s Anuškou daly plínku a oblékly do čistého oblečku. Nakonec jsem plínky schovala a prohlásila jsem panenu za velkou bezplínovou holku.
Děti, po vzoru písničky Čůrej od babypankové kapely Kašpárek v rohlíku, čůrají kdy a kde je napadne. Jsou při tom velmi zákeřné a používají čůrání jako zbraň hromadného ničení. Vždy se ohlásí v nejméně vhodnou dobu a na nejméně vhodném místě:
- brzy ráno, když se nám nechce vstávat,
- pozdě večer, když mají jít spát,
- když stojíme v supermarketu u poklady s plným košem,
- v tramvaji, na kterou jsme čekali čtvrt hodiny,
- v metru mezi stanicemi,
- na dálnici, po té co jsme minuly jedinou benzínovou stanici široko daleko, aj.
Když pak přijde na věc, dokážou se svojí armaturou hotové divy. V přírodě jsou jak hasiči, kteří chtějí uhasit velký požár (ale zkropí přitom hlavně svoje a naše oblečení i s botama), doma na záchůdku se snaží trefit všude možně jen ne do mísy. Syn odmítá mířit a dcera při posedu zvedá nožky do výše. Každá jejich návštěva je pro mě 20 minut úklidu. A to je ještě musím pochválit, jak jsou šikovní, že si sami došli.
Dokážou přitom porušovat zákony zachování hmoty – večer vypijí decku vody a v noci pak zvládnou postel proměnit v malé jezero. Ale někdy naopak vyzunknou před spaním celou flašku jejich oblíbeného pití a vydrží až do rána, i když já sama bych v takovém případě musela v noci vstávat alespoň dvakrát.
Ještěže nás trh vybavil pracími přikrývkami a nepročůratelnými prostěradly. Když si pak člověk zvykne na každou procházku a nákup přibalit věci na převlékání pro obě děti, tak se to dá přežít bez zásadnějších dopadů na duševní zdraví rodičů :o)