Tak mám za sebou dva týdny ostrého provozu v pracovním procesu, pokud tedy nepočítám pár dní školení v prosinci. Ráda bych se podělila o pár postřehů. Doufám, že je stihnu sepsat dříve, než mi padne hlava únavou do klávesnice.
Co si nejvíce užívám?
- cesta MHD do/z práce – huráá z domu, něco si přečtu nebo poslechnu,
- nákup kávy a čerstvého pečiva – drobení do počítače je naštěstí vedením tolerováno,
- oběd v restauraci – nemusím nic vařit, starat se o nádobí, jídlo mi nikdo neujídá a při jídle si mohu popovídat na vysoké intelektuální úrovni,
- návrat domů – huráá za dětmi a manželem.
Co mi nejvíc chybí?
- čas – na sport, učení angličtiny, kamarády, zařizování všeho možného i nemožného, nakupování (než si koupím teplou zimní bundu tak zase bude jaro),
- moje dětičky,
- spánek – ještě jsem se nenaučila vstávat na budík, a tak se v noci budím nervozitou, abych nezaspala :( popřípadě se k nám nastěhuje naše malá, a to je pak do rána přetahovaná o peřinu.
Mé postřehy:
- do města je třeba jezdit s doklady – na pískovišti po mě občanku nikdo nechtěl, proto jsem si trochu odvykla, ale na úřadech jsem bez ní nic nevyřídila,
- nečekaných úkolů není třeba se bát – hned druhý týden jsem prezentovala služby naší firmy asi 15 klientům skoro bez přípravy a šlo to v poho – asi proto, že jsem úplnou náhodou den před tím vše studovala ve firemních materiálech, :)
- večer je třeba pro každé dítě nachystat kupičku s oblečením, jejíž složení je lépe nechat dítětem odsouhlasit, a lokalitu tatínkovi nahlásit – kvůli špatné barvě spoďárů pro naši malou mi málem jednou ujel vlak,
- večer je třeba nachystat oblečení pro matku (mě), jejíž složení je třeba otestovat před zrcadlem – kvůli dodatečnému převlékání mi
málemněkolikrát ujel vlak, - na komunikaci v cizím jazyce je lépe se předem připravit – frajersky jsem zkoušela zavolat do naší londýnské centrály pro heslo do sítě a nemohla jsem si vzpomenout jak se to řekne anglicky (email to jistí),
- nepřehánět do s historkami o vlastních dětech, zvlášť před svobodnými a bezdětnými kolegy,
- usnout doma při hře s dětmi není žádná katastrofa (doporučuji hru na hotel, kde hrajete spícího hosta :), ale když v práci sedíte vedle svého šéfa a hlavou mlátíte do obrazovky počítače, je to trochu trapné, :)
- můj manžel je hvězda – zatím vždy zavedl děti do školky i ze školky a dokonce jim i několikrát uvařil teplou véču, :)
- půl úvazku je na začátek tak akorát – bez manželovy podpory bych ale nedala ani to.
Chyb si prosím nevšímejte, časem opravím :)
Držím palce, ať to jde lépe a lépe :-) . Osobně si myslím, že pro ženu je výrazně těžší se vracet z mateřské do práce než celá mateřská jako taková. Naštěstí se to dá zvládnout. Zvlášť, když jsou na to 2 dospělí :-) .
Milane, budeš se divit, ale mě přišla celá mateřská a rodičovská o dost náročnější než návrat do práce. Tohle jsou jen takové humorné historky a já si to všechno dost užívám. Ale to je hodně individuální záležitost. Do práce jsem nemusela, ale chtěla jsem už mezi lidi, protože jsem dřív učila a hodně mi to chybělo.
Hra na hotel a spícího hosta mě upřímně pobavila a inspirovala :)
Hlavně Ti ale chci poděkovat za nápad s Pusinkovací hrou. Náš malej furt vylízal z postele. Po hodině, po dvou, někdy ještě i po třech a protože ráno musí vstávat do školky, tak už jsme z toho byli úplně zoufalí. Dneska jsme pusinkovací hru hráli potřetí a usnul už po druhém kole! Úžasný! Jsem Ti opravdu neskonale vděčná!
To jsem moc ráda. Bohužel samotné udržení prcků v posteli ještě není výhra. V současné době řešíme noční přesun do naší postele a na to jsem ještě žádný trik neobjevila :o(
Na noční přesuny je myslím nejlepší
1, mít v posteli peřinu navíc
2, užívat si to :)
Uznávám, že jsem v tomhle možná trochu šáhlá, protože jediná knížka o mateřství, kterou jsem kdy přečetla, je Koncept kontinua. Neřídila jsem se podle ní ve všem,ale zásada, že dítě by mělo spát s rodiči v posteli tak dlouho jak chce a potřebuje, a pak že samo odejde, u nás fungovala perfektně.
Nemám žádnej patent na rozum a jsem dost možná ta poslední, která by měla rozdávat maminkovský moudra, ale myslím si, že pro malou je ten tvůj nástup do práce taky velká změna. Tak potřebuje ve společném pelechu načerpat pocit bezpečí a pak se zase přesune sama do pohodlí vlastní postýlky.