Tak jak jsme na tom s cukrovím

Jak jste asi pochopili z pravého Václavkova Vánočního checklistu, napečené cukroví už jsme stihli sníst. Linecké podle Florentýny bylo prostě neodolatelné a perníčky podle našeho domácího receptu jakbysmet.

20151220_163125

Ty prázdné krabičky působily trochu depresivně, tak jsem si říkala, že je zase něčím naplním. Zas mě zachránila Florentýna, tentokrát ale její snídaňová kuchařka. Našla jsem tam jednoduché recepty na Celozrnné fíkové sušenky, Kokosové tyčinky a Zapomenuté ořechové pusinky.

20151220_163146

Jako vždy mi nějaké suroviny chyběly a také jsem trochu popletla postup. Ale sušenky s pusinkami jsou už na světě a tyčinky budou za malou chvilku. Kuchyň jak po výbuchu atomové pumy :)

Tak jdu honem vytáhnout ty kokosové tyčinky, ať se mi nepřipálí jako druhá várka sušenek :)

Výlet do Dolních Počernic

Cestou z klánovického trhu jsme začali spřádat plány na sobotní výlet. Do poslední chvíle to vypadalo na Národní technické muzeum. Pak však nastala logistická krize, takže jsme se rozhodli změnit plány a vyrazit do Dolních Počernic. Měli jsme v plánu zajít na oběd do pizzerie Al Mulino, a pak se projít v parku.

al mulino

Po tom šíleném ránu jsem ani nemohla uvěřit tomu, jak nám to skvěle vyšlo. V restauraci jsme seděli skoro sami, jídlo bylo výborné, děti se vyřádily ve skákacím hradě, a dokonce i něco snědly.

al mulino2

Nachystanou svačinku jsme nadrobili rackům a kachnám, pak jsme se ještě prošli parkem, poprvé od nejnovějších úprav.

DSC_1448

Je tam fakt krásně a dá se tam strávit celé odpoledne. Přibylo laviček, můstku přes potůček, herních prvků pro děti i stroje na cvičení.

park

Rozhodně tohle místo doporučuji pro výlet v jakémkoliv ročním období (tedy, když neprší). Dostanete se sem skvěle vlakem, autobusem i autem. Parkoviště je dost velké a ještě se nám nikdy nestalo, že bychom se nevešli. Navíc je kousek od pizzerie ještě příjemná restaurace Léta Páně, se kterou máme také dobrou zkušenost.

DSC_1438

Takže zatímco se davy lidí tlačily centrem Prahy, aby alespoň koutkem oka spatřily vánoční strom, my jsme si užili krásný den.

Pozn.: naše fotky jsou pouze ty od rybníka, zase jsme zapomněli fotit, jako obvykle. Ostatní viz:

  •  http://www.casopisstavebnictvi.cz/obnova-mestske-casti-dolni-pocernice_N299
  • http://www.pddp.cz/pddp_pizzerie/
  • http://www.restu.cz/pizzerie-al-mulino/

Nejkrásnější vánoční dárek pro muže…

… je takový, který si koupíme samy pro sebe. Tenhle trik jsem obšlehla od Marge Simpsonové, která Homera při jejich výročí  svatby obdarovala tajemným balíčkem. Uvnitř byl dárek pro ni a Homer ryčel nadšením, protože samozřejmě na jejich výročí zapomněl.

marge simpsonová

Můj manžel není tak zapomětlivý, ale nesnáší asi jako každý muž nakupování. Takže se moc nebránil, když jsem domů dovlekla z obchoďáku tašku, ve které byly dárky jenom pro mě.

Někdy to není záměr, ale spíš z nouze ctnost. Jako včera, když narazil na dárkový kupon na masáž zad, který jsem pro něj velmi tajně pořídila a špatně schovala. Protože by měl stejně po překvapení, navrhla jsem mu, že si kupon nechám k svátku.

A víte co? Byl naprosto blažený, vykazoval mnohem větší známky radosti, než při rozbalování dárků na Štědrý den.

 

Mateřská – jak se vám líbí?

Včera jsem se zas po dlouhé době setkala s maminkou, která si mateřskou s dětmi užívá a těší se na své už třetí dítko. Potkaly jsme se před školkou, když moje 20 měsíční Terezka chtěla sebrat její dvouleté holčičce odrážedlo.

Musím se přiznat, že té paní docela závidím. Mě nevyhovovalo zůstat doma, a tak jsem celkem brzo šla pracovat na částečný úvazek. Měla jsem velkou kliku, že jsem nejdřív jako vyučující na vysoké škole a pak lektorka takovou možnost měla.

Už mě i napadlo, jestli bych neměla spíš změnit myšlení a přizpůsobit se situaci, ale prostě to tak necítím.

Jak to máte vy?

Taky čtete večer dětem? A co?

Čtení dětem před spaním si fakt užívám. Máme to tedy už na dvakrát, ale zase to u
ž nejsou jenom samé sladké příběhy, ale občas docela krvák.

Dnes to byla pro Annu Čarodějka Winnie, tu čteme už asi po desáté, ale pořád mě to baví.

čarodějka winnie

S Fandou pak společně  čteme Vetřelci Minecraftu – ano je to pokračování Zajatců Minecraftu od Petra Heteši :) A stejně jako u předchozí knihy máme problém Fandu dostat od knížky do postele.

minecraft

No, aspoň zas bude co napsat do čtenářského deníku :)

 

Jak dostat malý nezbedy do pelechu a udržet je tam než usnou

Uspávání dětí je šíleně vyčerpávající záležitost. Neznám osobně moc rodičů, kterým by fungovaly takové ty metody z výchovných knih – dáte dítě do postele, odejdete, pak se na něj za chvilku přijdete podívat a ono spí.spac

Realita bývá spíš taková – dáte dítě do postele, vyleze, dáte dítě do postele, vyleze, dáte dítě do postele, ječí nebo zase vyleze, kramuje ve skříních, vzdáte to, vlezete s ním do postele, dítě se přitulí, chvíli vás nějak mučí, a pak usne. Když je v rodině dětí více, tak je to předchozí znásobeno počtem dětí a připočtěte si k tomu jejich vzájemné rvačky.

Naštěstí se nám podařilo vymyslet pár fint a postupů, které docela dobře fungují u dětí tak od 2 – 3 let:

  • ukládat přibližně ve stejnou dobu, pokud to jde,
  • dodržovat rituály – večeře, večerníček, koupání, čtení pohádky, spaní,
  • házení peřiny – můj nejnovější vynález :) – když si děti lehnou do postýlky bez keců, házím na ně z dálky peřinu tak, aby je pokud možno celé přikryla,
  • pusinková hra – dáme jednu pusu na dobrou noc, když děti tiše leží a nedělají bordel, tak za 5, 10, 15 minut dáme další pusu,
  • zhasnout v domluvenou dobu – dobře funguje s osmiletým synem – domluvíme dobu a on pak zhasne sám, když si trochu počte.

Taky je dobré vysledovat, jestli se třeba nebojí tmy nebo jim nepomůže nějaká hračka. Naše pětiletá má v pokoji blikátko z SPÖKA a ještě chce mít dveře na chodbu otevřené. Naopak náš nejstarší má raději tmu a dveře zavřené.

Dříve jsme také řešili, že se nám děti kufrovali v noci do postele. Pak jsme je začali v noci důsledně vracet zpátky a trvali na tom, že u nás spát nemůžou, protože by se nám špatně spalo. Po 14 dnech byl klid a teď se to stává opravdu výjimečně.

Tak sladké sny :)

Proč dětem ubližujeme, když jim (moc) pomáháme

Dneska jsem při vyzvedávání naší Andulky ve školce narazila na čtyřletého kluka, který šíleně brečel. Myslela jsem, že se mu stejská po mamce, takže jsem byla fakt překvapená, když mi řekl: „Nevím jak si oblíknout mikinu.“ Ukázala jsem mu jak na to, za chvíli se uklidnil a vyběhnul za ostatníma dětma ven.

V tu chvíli jsem zase uvědomila, jak dětem prokazujeme medvědí službu, když jim pomáháme až příliš. Občas moc spěcháme, někdy nechceme mít velký bordel v bytě, jindy o ně máme strach…. a ve výsledku jim to ublíží. Jak je asi dětem, které se ještě pomalu ve škole nejsou schopné obléknout, najíst a utřít si zadek? Když jsou odkázané na pomoc ostatních, ale v ostrém provozu pak na ně nikdo nemá čas?samostatnost

Naší Teri je 18 měsíců, ráda si připravuje nádobí před jídlem, umí sama jíst, pít z hrnku, když jdeme ven donese si oblečení. Zkouší se sama i umývat, kdyby si na něj dosáhla, i zadek rybelkou si sama namaže. Náš nejstarší nic takového nedělal skoro ve třech.
Až u našich holek mi došlo, že jsme u prvorozeného prošvihli to správné období k osamostatnění mezi prvním a druhým rokem. Pořád jsme dělali něco za něj, protože nás nenapadlo, že by to už mohl dělat sám. Taky jsem měla pocit, že se o něj prostě mám starat. Když pak dětí přibývalo, nebylo již v našich silách jim ve všem pomáhat, a tak prostě děvčata nečekaly a poradily si brzo samy.

Takže cesta k větší samostatnosti dětí je: prostě je nechat být, tak brzo jak to jde. Když zakňourají a chtějí pomoci, alespoň chvilku je nechat, aby se snažili sami. Taky je nechat, aby pomohli oni nám.nechat děti pomáhat

Čím jsou samostatnější, tím víc času získáte pro sebe. A i oni jsou šťastnější. Vidím to na synovi, jak mu osamostatnění prospělo. Má větší sebevědomí, zvládne si sám poradit při nějakém průšvihu a rád si dělá věci po svém.

Skončím, čím jsem začala: Když moc pomáháme, ubližujeme dětem i sobě.

Také útrpně snášíte mučivé zlozvyky vašich miláčků?

Naše drahé ratolesti náš často mučí svými nesnesitelnými zlozvyky. My jim je tiše trpíme a doufáme, že z nich brzo vyrostou. Naši bezdětní spoluobčané jen nevěřícně kroutí hlavou nad naší bezměrnou tolerancí a ptají se proč?milackove

Protože chceme, aby se naše jinak řvoucí mimina uklidnila, usnula, usmála,…..

Můj syn mi za nocí, kdy nemohl spát, vískal ve vlasech tak vehementně, že mi je málem vyrval. Prostřední dcera mě při usínání a zklidnění “krkovala” silou dospělého chlapa. A naše nejmladší? Rve nám chlupy na rukou. Řeknete si: “To je fajn depilace ne?” Je to snad nejšílenější ze všeho.

Co dělají vaše děti?

Jak dostat malý smažáky od digitechniky a přimět je číst?

Náš osmiletý syn je nadšený čtenář, ale poslední dobou knížky dost zanedbával kvůli smažení her na mobilu. Samozřejmě kraluje Minecraft, jak jinak. Už jsem si zoufala, že je se čtením amen, ale pak jsme v knihovně narazili na skvělou knížku o Minecraftu a stal se zázrak! Fanouš si sám četl každý večer před spaním a v závěru jsme ho museli utrhnout až o půl jedenácté v noci!Zajatci minecraftu

O čem je řeč?
O knížce Zajatci Minecraftu od Petra Heteši. Celý příběh je založený na dobrodružné cestě dvou kluků a jedné holky do hry Minecraf, kam se náhodou dostanou po velké bouřce. Než se jim podaří zase dostat ven, potýkají se se všemi různým obludnými a zmutovanými postavami ze hry – od Endermanů, přes pavouky a skeletony až po draka z Endu.

Na počítačové hry moc nejsem a většinou jsem byla úplně mimo, když mi Fanouš líčil nejnovější špeky, na které zrovna přišel. Knížka je však opravdu dobře napsaná, příběh je napínavý a hodně atraktivní nejen pro malý kluky. Když jsem z ní občas synovi četla, bavila jsem se i já.

Chystáme se i na pokračování, ale to už prý není ono.

Petr Heteša: Zajatci Minecraftu. Computer Press 2014. ISBN  978-80-264-0418-7

Pro koho je knížka vhodná: píšou tam asi od 9, osmiletému se líbila, pro mladší už by to nebylo (max tak 12 – 13 let)