Vieweghova biomanželka: doufám, že to není autobiografie…

Sdílejte:

…to by mi ho bylo fakt líto.biomanzelka

Nedávno mě někdo nazval biomanželkou, tak jsem se rozhodla, že si o tomto živočišném druhu musím něco přečíst. Vieweghova knížka se mi zdála to pravé. Zhltla jsem jí za tři dny, což je fakt rychlovka při mých časových možnostech.

Viewegh na necelých 170 stranách rozehrává příběh známého spisovatele Mojmíra v nejlepších letech, který se zamiluje do nezkušené knihovnice Hedviky. To, co se ze začátku zdá být příběhem Popelky, kterou zachrání krásný a bohatý princ, se ale postupně mění v úplně jiný příběh. Hedvika se s podporou své duly, která s nimi sdílí domácnost, zapojuje do stále více nejrůznějších aktivit, na manžela jí pak nezbývá už moc času a on se propadá na pomyslném žebříčku hlouběji a hlouběji…

…až skončí na 10. místě za domem, zahradou, dětmi, dulami, laktačním poradenstvím, mateřským centrem, bioklubem, domácím vyučováním a charitou.

Za zmínku stojí, že je vše vyprávěno právě z pohledu duly a ne Mojmírem, jak by se dalo očekávat. Ta stojí stále na straně Hedviky a Mojmíra neustále ironizuje a zesměšňuje. Pan „Mistr“ samozřejmě není žádný svatoušek a zanedlouho po svatbě své ženě zahýbá, aby se vyléčil z ran, které mu uštědřují na střídačku dula s Hedvikou. Přes tohle všechno jsem spíš fandila Mojmírovi než Hedvice. Ta se sice tvářila, že dělá všechno pro dobro rodiny a celého světa, ale ve skutečnosti ji na děti a manžela kvůli jejím četným aktivitám nezbýval skoro žádný čas.

Biomanželka je nejen o rozpadu klasického modelu rodiny, ale také o posedlosti moderních matek různými alternativními proudy, ať už se jedná o přístup k porodu, stavbu domu podle zásad feng-šuej, biopotraviny či adopci na dálku. Jak se na toto všechno Viewegh dívá, je jasné už ze samotného názvu knihy (všeho moc škodí). Kdyby si dal trošku víc práce, tak by možná také zjistil, kde je jádro pudla. Vůbec nepochopil, že v dnešní době si ženská nevystačí jen s opečováváním manžela, dětí a domácnosti, ale potřebuje přiměřenou seberealizaci. Když nemůže pracovat, tak se vrhá na nejrůznější aktivity, do kterých se Viewegh ve svém díle tak strefuje.

Dobře jsem se bavila a v knize jsem poznala spoustu postaviček, se nimiž jsem se setkala v reálném životě. Ulevilo se mi, že já sama jsem biomanželka jen asi z 15 % :o).

Hodnocení: 7,5/10

Viewegh, M: Biomanželka. Druhé město, 2010, 168 s.

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *