Moje nedokonalost…

… mi šetří peníze. Třeba dnes jsem zcela snadno odolala nákupu překrásných bot, které ovšem byly oslnivé pouze na poličce. Abych si je měla chuť odnést domů, musela bych mít nohy asi o 20 čísel delší, chodidla o 2 čísla menší :)

Vyjednavačka

O matkách se říká, že si vše umí skvěle zorganizovat, bezvadně plánují, žádný stress je nerozhodí, empaticky komunikují a jde jim úžasně ten multitáásking.

Tak to se u mě asi nepovedlo. Navzdory trojité expozici je můj time-management bída, plánování jsem vzdala, ve stresu stále ječím a na multitáásking peču.

Ale přeci jen by tu něco bylo. Jsem VYJEDNAVAČ, děti s manželem říkají spíš vyděrač :)
Jako když včera junior neustále odkládal vysávání svého pokoje. Nejdřív ho musel vyklidit, pak chystal věci do školy, nutně potřeboval nastavit něco v mobilu, číst si knížku, hladit kočku, odpočívat…. vysavač už měl asi hodinu uprostřed pokoje a pořád nic.

„Kdy vysaješ?“

„Začalo mě hrozně bolet břicho.“

„Hm, to je teda blbý, teď všude řáděj samý virózy. Tak to nedělej miláčku. To pak ale k tobě asi nebudou moct přijít kluci na návštěvu, aby něco nechytli. Taková smůla.“

„Mamko, to s tím břichem se mi asi zdálo. Jdu to teda udělat.“

Takže jako hepááč? Dvě hodiny mu to trvalo. Musím ještě trénovat

Miluju ty naše kocoury…

čím dál víc. Dnes se Ďáblík s chutí pustil do LUŠTĚNINOVÉ POLÉVKY, nad kterou Terka ohrnovala nos  To pak zahmouřím oko i nad tou myškou, co občas přinesou domů, aby se pochlubili svým loveckým umem.

Moje drahá polovička aneb tak jde čas

Petr je fakt moje drahá polovička. Jinak se teda nedokážu vysvětlit, že jsme skoro stejně velcí, téměř stejně vážíme a máme dokonce stejnou velikost boty. Některé mám dokonce o číslo větší než on… beeee

Než začal urputně sportovat, začínal trošku taťkovatět a měl alespoň o 15 kilo víc než já. To je však dávno pryč. Teď je namakaný jako nějaký olympionik, protože skoro celý rok jezdí na kole do kanclu nebo běhá po lese.

Já zatím pomalu kynu jako těsto na vánočku. Za mé kypré tvary vděčím lásce ke sladkým i slaným koláčkům, vysedávání u počítače, s kamarádkami nad kávou a nezájmu o sport náročnější než chůzi.

S velikostí 36 jsem se bez větší lítosti rozloučila, protože nová měkká mamka se dětem i tatínkovi zamlouvá mnohem více, než ta vysportovaná atletka s plochým hrudníkem. Často se členové domácnosti (včetně koček) rvou o to, kdo si bude moci pohovět na mém bišónkovi (tj. nový krycí název mého měkobříška).

Se vší laskavostí k sobě jsem malé oblečení rozdala, ze škrtících džín přesedlala na šaty a sem tam uzmula Václavkovi něco ze skříně, když jsem zrovna nemohla najít dost velké tepláky.

Zrovna dnes si hovím v jeho hodobóžové mikině a kalhotách, které jsem mu koupila jako náhradní za ty, co jsem čmajzla o prázdninách. Jednak je to všechno úžasně pohodlný, jednak tím léčím svůj stesk, když je s dětmi u babičky.

Sakriš, teď mi došla zpráva, že jede dom. Tak honem mikinu do pračky, aby nepoznal, že jsem v ní ryla zahradu a courala po lese

Mystika na mostě

Dnes jsem měla na Karlově mostě skoro mystickej zážitek. Muzika týhle partičky mě dostala…. stála jsem tam v odpoledním hicu, poslouchala a z očí mi tekly slzy. Sálala z nich úžasná energie, která úplně vibrovala tím živým davem. Přilítl ke mě neuvěřitelně silnej pocit, že ten život je krásnej. Koupila jsem si domů céédo, ať si můžu užívat dál :)
>> Electroshock

TAKOVÁ MALÁ HOROROVÁ PŘÍHODA s dobrým koncem

Tak jsem se pokoušela začíst do severské detektivky a nakonec ji odložila nepřečtenou, protože už jsem ten teror na dětech a ženách nemohla vydržet. Zase ty sadisti, co v dětství vraždily zvířátka a v dospělosti lidi :(

Mám pro ty chudáky ze severu pochopení, když jsou s těma dětma a protivnýma ženama zavřený celý dny v baráku, že jim z toho šibne, a začnou psát příběhy, kde se ženám a dětem dějou ošklivý věci. Taková forma terapie asi.

No ale k věci. Máme doma kočky, batole Teri a gymnastku Annu. Hrozně nebezpečná kombinace.

To si tak s Petrem povídáme v pracovně a najednou zachlechneme slabé kočičí naříkání…. a jinak ticho….

… ticho je vždycky podezřelý….

Vběhnu do obýváku a nemůžu uvěřit svým očím. Náš dvouletý blonďatý anděl svázaný s kočičkou několika velmi důmyslnými uzly. Velmi napevno. Krček za krček.

Málem mě kleplo a ani jsem v tu chvíli nevěděla, co mám dělat. Koho dříve vysvobodit.

Nakonec šla první kočka, protože měla víc utaženou smyčku okolo krčku. Terina pak, a dostala sprďáka. Gymnastka taky. Za neuklizený švihadlo. Pochybuju, že anděl náš pochopil, co znamená usnout na věky.

Tak bacha, jestli máte taky doma jakoukoliv kombinaci zvířat (či jiných živých tvorů), bláznivých batolat a provázků, lanek, šňůrek….a tak.

Stačí malinká chvilička a může se stát něco hodně ošklivýho.

A to jsem kdysi kroutila hlavou, když mi někdo říkal, že zrušil okenní žaluzie, aby se mu děti neuškrtily na lankách. To mám za to.