Trhání zubu moudrosti aneb horší než porod to snad nebude

Sdílejte:

Asi už jsem se konečně dostala do věku, kdy lidé nabývají moudrosti, a tak se mi v puse vytlačil ven jeden moudrák. Mí dentisté (3 za posledních 5 let) si na něj dělali již delší dobu zálusk, protože rostl nakřivo a dělal další neplechy. Tento rok už ten můj osmák začínal o sobě dávat vědět docela často, a tak jsem se konečně odhodlala objednat k zubaři na jeho odstranění na prosinec, kdy se tyto zákroky lépe snáší. To jsem samozřejmě netušila, že zrovna v této době budu začínat chodit do práce, péct muffiny pro školkové akce a mít spoustu dalších radostných povinností.zubar

Dnes nastal dlouho očekávaný den D. Ráno bylo krušné, protože se nám zase naše malá micka napakovala v noci do manželské postele, a tak jsem šla po hodinovém boji  raději do té její (naštěstí už má velkou). Tam se ke mě zase ještě před šestou nastěhoval syn, protože v jeho postýlce bylo trošku mokro. Při vstávání jsem navíc zjistila, že jsem si včera pohnula se zádama, takže jsem se mohla sotva hnout. Utěšovala jsem se však tím, že až se nacpu utišujícími prostředky na zub, zabere to i na záda :o) Také jsem si říkala, horší než porod to nebude – to jsem si ani nemohla vzít prášky, protože jsem kojila :o)

Abych měla jistotu, že k lékaři dorazím načas, raději jsem vyrazila s drobným předstihem. Zvládla jsem tak ještě schůzku s kamarádkou v naší oblíbené palačinkárně. Chtěla jsem se raději naposledy trochu nacpat, abych pak moc netrpěla hlady. To mě příjemně navnadilo, a tak jsem se už skoro ani nebála, když jsem dorazila do ordinace. Doktor je sympaťák a vtipálek. Na přivítanou i rozloučenou mi políbil ruku (nevím jestli to dělá i u mužských pacientů), a snažil se se mnou konverzovat i během zákroku, když jsem měla v puse několik hadiček a dalších nástrojů.

K mé veliké radosti mi pusu umrtvil tak důkladně, že jsem sotva zaregistrovala, kdy vlastně zub vytáhl. Jenom podle niti, lechtající mě skoro v krku jsem poznala blížící se konec. Raději jsem se moc nedívala a celou dobu jsem si představovala, jak běžím lesem a pouštím si nějakou příjemnou hudbu. Než jsem odešla, tak jsem ještě byla poučena, co mám a nemám dělat:

  • nedělat frajerku a hezky se nacpat práškama (když je vezmu moc pozdě, tak nezabírají),
  • pusu nevyplachovat a krev plivat nebo polykat (hahaha, ve vlaku jsem měla hodně na výběr),
  • jíst a pít, jak budu chtít (fakt se mi hodně chtělo),
  • ledovat, když mi pusa napuchne (přemýšlím jestli přiložím zmrzlý špenát nebo hrášek),
  • zavolat, když bude nejhůř (sakra vezme mi to i v noční hodiny?)…

V lékárně jsem si nakoupila dětskou výživu i analgetika a hnedka si jeden utišující bonbonek slupla. Doma si pak ze mě ještě dělal manžel srandu, že mluvím jak naše dvouletá dcera. Šakla, to še mu to kečalo, dyž neměl ochlnutou půlku puši jako já. A mé drahé děti? Ty nejvíc zajímalo, jestli opravu umím plivat krev a mám v puse zašitou díru :o)

Horší než porod to fakt nebylo….ale teď už si jdu dát další paralen a vyhrabat něco z mrazáku na obklad :o(

Sdílejte:

Jedna odpověď na “Trhání zubu moudrosti aneb horší než porod to snad nebude”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *