Ne vždy se podaří Amorovi zasáhnout svým šípem obě srdce milenců. Někdy trefí jen jednoho, který pak vzplane láskou k milované osobně, aniž ta by jeho city opětovala.
Tato situace je žádoucí možná tak u básníků, spisovatelů či zpěváků, pro které představuje neopětovaná láska jeden z ústředních motivů jejich tvorby. V praktickém životě je tento jev spíše nežádoucí a strastiplný pro obě strany této milostné nerovnice. Zamilovaný:
- trpí jak zvíře, zatímco objekt jeho lásky se musí vypořádávat se záplavou jeho citů,
- prahne po přítomnosti milované osoby, aniž ta by o to příliš stála,
- pod průhlednými záminkami se snaží s milovanou osobou setkat,
- při jejím příchodu se mu rozsvítí oči, vrhá se na ni a pokouší se navázat fyzický kontakt,
- upírá na ni svůj žádostivý pohled „psí oči“ a je vděčný za jakýkoliv projev náklonnosti,
- nestydí se dokonce ani poškodit oděv milované osoby v příslibu dalších hrátek.
Toto jsem zažila na vlastní kůži a nebylo mi to zrovna příjemné. Zamiloval se do mě pes manželových rodičů.
Pěknej blog! Koukám, jak my, Lucie, si to jméno dáváme i do názvu blogu. I já, pak je třeba CHEZ LUCIE, LUCIE LIVING … je v tom jménu nějaká chemie nebo co?
Díky za pochvalu. S tím jménem je to fakt. Neznám žádnou „normální“ Lucinu, ale vždycky pěknou dračici :o)