Život v lůně přírody

Sdílejte:

Jedním z důvodů, proč se lidé stěhují z centra města na periferii nebo na vesnici, je jejich zidealizovaná představa o životě blíže přírody. Po letech strávených na sídlišti chtějí dětem a sobě dopřát nefalšovanou divočinu, kterou si někteří představují jako pár tůjí na zahradě, jiní jako život na odlehlém místě bez civilizace. První skupinka skončí v satelitu na předměstí v řadovém domku s 200 metry čtverečními pozemku, druhá si opraví chalupu od babičky v podkrkonoší. Pak je tu hodně početná skupinka, která hledá něco mezi tím.

Jak jsem uvedla v jednom z dřívějších článků i my jsme zatoužili po trošce zeleně a větším klidu a přestěhovali jsme se z jednoho pražského sídliště do jedné z okrajových pražských čtvrtí. Náš domek ani pozemek nejsou zrovna velké, ale nadchnula nás blízkost lesa (asi 30 m) a množství vzrostlých stromů na zahradě.

Hned první dny po nastěhování jsme zjistili, co život „v lůně přírody“ obnáší. Náš obývák a kuchyň se proměnily v mraveniště. Okna byla obsypaná černými okřídlenými mravenci asi centimetr velikými, které jsme nikdy v životě neviděli. Zkoušeli jsme na ně všechny prostředky, které jsme vygooglili na internetu, ale nic nezabíralo. Každé ráno se tak opakoval vraždící ritual, kdy jeden z nás asi deset minut vyvražďoval v přízemí mravence, než mohl zbytek rodiny sejít dolů (a případně dorazit zbylé bojovníky). Po třech týdnech marného boje mravenci zmizeli a objevili se zase další rok ve stejnou dobu. Letos už mi skoro nevadili. Jednak jsem si zvykla, a jednak okupovali jen technickou místnost.

Dobré také je, že se naše i děti teď nebojí lezoucího hmyzu a jsou schopné nevítané mravenečky vlastnoručně zlikvidovat. Když dvouletá dcerka sedící na dětské židli kníkala: „Mavenecet, bojim, bojim“, starší syn hrdinsky přiskočil a svými bačkůrkami potvůrku zlikvidoval. Pak řekl sestřičce: „Neboj,  už je tuhej.“ A ona: „Uz nebojim, mavenecet tuhej“. A aby do příštího léta nevyšli ze cviku, manžel jim na tablet nahrál hru spočívající v mačkání mravenečku prstíkem.

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *