S kamarádkou Evou jsme šlapaly na Letnou a já jsem jí zrovna vyprávěla, že čtu skvělou knížku od Radky Třeštíkové. Eva mě pomalu ani nenechá doříct větu a povídá:
„No, celá rodina Třeštíkových bydlí tady v tom domě, jak jsme bydleli i my.“
„Tak to je teda fakt dobrá náhoda, to snad ani není možný.“
Pak pokračujeme a já ji vyprávím, jak ty příběhy v knížce jsou všechny propletený a plný neuvěřitelných náhod… a Evě cukají koutky:
“ …a ten pán s kočárkem u přechodu, byl právě Tomáš Třeštík.“
A to jsem si říkala, kam Radka na ty nápady chodila. Možná to prostě bylo ze života.