Možná proto, že jsem prvních deset let života prožila v centrálně řízeném hospodářství, měla jsem od útlého věku velkou zálibu v plánování. Samozřejmě mi úplně všechno nevycházelo přesně podle mých představ, ale i tak jsem se snažila si pěkně ten svůj život nalajnovat.
Nejdřív hezky dostudovat, pak bydlení, svatba, děti, vše ve správném pořadí. U syna i dcery šlo o „plánované rodičovství“, vyrobili jsme si je v rozumném rozestupu tří let a navíc tak šikovně, aby mohli po sobě dědit oblečení (syn narozený v červnu a dcera v květnu). Naši miláčkové a chaotický rodinný provoz však mé plánovací posedlosti brzy učinili přítrž.
Sice jsem se snažila, ale vůbec mi to nevycházelo! Správné načasování začalo pokulhávat. Přesun z malého bytu do domu se nám sice povedl v období rozšíření naši rodinky ze tří na čtyři, ale stěhovali jsme se týden po mém příchodu z porodnice, což nebylo zrovna optimální.
O mých naivních plánech na skloubení rodinného a pracovního života ani nemluvím. Se synem se ještě trochu dalo, se dvěma už to bylo náročnější, takže jsem začala pracovat na částečný úvazek, až když bylo malé dva a půl roku. Po půl roce v nové práci už jsem začala plánovat další kariérní rozlet a do toho se nám nečekaně podařilo počít třetího potomka.
Má cesta z mateřské/rodičovské dovolené se tak skončila dříve, než pořádně začala. Doma se však rozhodně nudit nebudu. Zahájili jsme dlouho připravovanou rekonstrukci domu, která vyžadovala přesun naší rodinky (1 + 2+ 2 v jednom) do podnájmu, aby bylo možné skoro celý dům rozkopat a dát zase dohromady. A to jsme původně chtěli jen přistavět garáž …. Zpátky se budeme opět stěhovat v tom nejlepším. Pokud vše půjde dobře, tak asi dva měsíce po narození miminka. O tom, že budeme muset v tomto finančně náročném období ještě koupit větší auto, do kterého bychom se všichni vešli, ani nemluvím.
Není nad správné načasování aneb člověk plánuje a Bůh se směje :)