Áňa a tepláky aneb genderové stereotypy v praxi

Dnes jsem se čtyřletou Andulínou vyrazila do obchoďáku pro tepláky. Ráno jsme totiž málem nedošly do školky, protože její oblíbené ji už začaly škrtit na pupíku a šedivky po starším bráchovi odmítla obléct. Možná si řeknete, že jí rozmazluju, ale mě si ještě ve čtrnácti pletli s klukem. Takže když chce moje malá vypadat jako slečna, tak jí v tom ráda podpořím.

Anda hned po vstupu do obchoďáku pookřála a nadšeně pobíhala po blýskavých dlaždicích. V obchodě s oblečením se hned vrhla mezi stojany a začala hledat něco pěkného na sebe. V kabince s velkým nadšením vyzkoušela všechny vybrané kousky a tvrdila, že jí všechno je. Hlavně když to bylo růžové a nebo alespoň patřičně vyzdobené. Cestou jsme ještě ulovily paket spoďárů s myškou Minnie a bylo hotovo.

Jak vypadal obdobný nákup se synem? Musela jsem mu slíbit, že na konci dostane nějakou hračku. Oblíbená barva červená a modrá, obrázky nebyly povoleny s výjimkou Angry Birds nebo Phinease a Ferba. Možno zkoušet mikinu, ale nanejvýš 2 ks. Kalhoty byl ochoten vyzkoušet jedny, pak už jsem je mohla jenom přikládat. Po návštěvě prvního obchodu už nikam nechtěl.

Proč o tom vlastně píšu? Společnost je teď posedlá odmítáním genderových stereotypů (holky si hrajou s panenkama, kluci s autíčkama a podobně) a na nich založené výchově. Na jednu stranu je mi tato myšlenka docela sympatická, na druhou jsem v tomto dosti skeptická. Syn si hrál s tátovým akušroubovákem ještě dřív, než uměl mluvit. Andulína se zas už jako batole ráda fintila a naprosto preferovala „holčičí barvy“. Přitom v nejranějším věku měla spoustu věcí po bráchovi a já rozhodně žádná dámička nejsem. A nakupování je jen další z rozdílných přístupů ke stejné věci. Vzhledem k tomu, že jsem je začala brát s sebou do obchodu až nedávno, tak to rozhodně nějakým rozdílem ve výchově není.

Určitě fandím tomu, aby holky i kluci měli volný přístup ke všemu, co je zajímá bez nějakých hloupých předsudků. Na druhou stranu jsem přesvědčená, že některé rozdíly mezi muži a ženami jsou prostě vrozené a jakékoliv snahy o úplné vyrovnání jsou zbytečné.