Minulý týden na mě trochu dolehla únava a nějaká viróza, tak jsem se v sobotu zachumlala do postele s knížkou Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Měla jsem trochu špatné svědomí, protože na mém nočním stolku čekala na svoji chvíli už více než tři měsíce. Nebyla to totiž žádná útlá knížečka, ale román čítající téměř pět set stran, takže do kabelky na cestu do práce se zrovna nehodila.
Ukázalo se ale, že jsem si vybrala na čtení ten nejlepší čas – mohla jsem knížku zhltnout skoro najednou, což si příběh vyloženě žádal. Dora Idesová, poslední z rodu žítkovských bohyní, pátrá po minulosti vlastní rodiny i dalších žen, které byly nadány oním zvláštním darem. Uměly léčit, radit, předvídat budoucnost, a tak alespoň trochu ulehčovaly tvrdý život obyvatelům nehostinného kraje. Dora postupně zjišťuje, že neštěstí a nehody, které ji v životě potkaly nebyly úplná náhoda, ale dílo velmi zákeřného nepřítele. Nic však není tak, jak se na první pohled může zdát a vše má svůj začátek dávno před tím, než se narodila.
Tato kniha byla jako dobrá černá káva – silná, vřelá, ale i hořká a temná. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem ji nedočetla. Nepomohla mi ani má obvyklá finta přeskakovat v příběhu dopředu, protože důležitá byla každičká stránka. Čtení to bylo hodně znepokojivé a zůstalo spousta nezodpovězených otázek. Určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od této autorky četla.
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně. Host, Brno 2012. 456 stran
Taky se na tuto knížku chystám! Četla jsem od Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch a určitě můžu taky doporučit.
Už se na ní také dlouho chystám, slyšela jsem jen dobré recenze.