Běhá se tu pěkně, ale jak se tu žije?

Dnes jsem si užila příjemný běh podél řeky Vidnávky, protékající vesnicemi ve slezském pohraničí. Po snídani jsem zvažovala, jestli mám vůbec vyrazit, protože se venku mračilo, místy mrholilo a ani teplota okolo 5 stupňů nenaznačovala, že by to mohl být nějaký příjemný zážitek. Nakonec jsem se nenechala odradit, natáhla jsem dlouhé elesťáky, merino triko s vestou, šátek na hlavu a vyběhla jsem.samotka

Trasa vedla po silnici vinoucí se podél řeky, lemovaly ji nádherně zbarvené javory a další listnáče. Místy přes zlatavé listí nebylo cestu ani vidět. Po třech kilometrech jsem se konečně zahřála, rozhýbala ztuhlé svaly, a pak už to byla paráda. Cestou jsem míjela více či méně udržované domky po Němcích, do kterých se po válce nastěhovali Češi. V těch nejnuznějších najdete Romy z různých koutů republiky. Řeku jsem přeběhla ve Velké Kraši po nové lávce, vybudované na místě původní, stržené při povodni.

Začalo znovu krápat a déšť se po chvíli proměnil ve sníh. Naštěstí se počasí umoudřilo, tak jsem si mohla nerušeně užívat běhu až do konce. Vzduch byl ještě dýchatelný, protože obyvatelé těchto líbezných vesniček ještě nestačili nacpat do kamen plastové flašky s pilinami a staré gumy, kterými si občas přitápějí.

Když jsem probíhala místní romskou osadou, opilci sedící okolo plápolajícího ohýnku vstávali a koukali, jako by okolo nich běžel jelen se zlatýma parohama. Jednak asi dlouho neviděli někoho vykonávat takový nezvyklý pohyb, jednak jim zrak zkalil levný chlast, a tak nevěřili svým vlastním očím. Po chvíli jsem předběhla tři chlapíky tlačící vozík s plynovými bombami a hořákem – kam asi? Že by do rozpadající se šamotárny?

Cesta mě také zavedla k místnímu hřbitovu, kde Němci i Češi odpočívají v pokoji, a nádraží, kam už vlak nejezdí. I ten pasťák už zavřeli, protože personál početně převyšoval chovance. Možná se tu však dočkají detenčního ústavu v místě bývalé vojenské ozdravovny. To jim tady opravdu scházelo.

Pěkný, podzimní výběh s přídechem nostalgie.

Pozn.: tento příspěvek mám i na dailymile.com, ale bylo mi líto, aby tam zapadl

Dočkala jsem se nejúžasnějšího komplimentu v životě…

….a to od úplně cizího člověka.

Včera jsem se ve vlaku dala do řeči s úplně cizí paní, se kterou jsem si pak povídala ještě hodinu po té, co jsme vystoupily z vlaku. Prostě jsme si padly do oka.

Často a ráda se seznamuji s novými lidmi a moc mě zajímají jejich životní osudy. Tohle bylo zvlášť zajímavé setkání, protože tato madam byla na rozdíl ode mě skutečná dáma (představte si českou Catherine Deneuve). O více než generací starší než já, ale perfektně upravená, zcestovalá a mluvila jako kniha. Já jsem zrovna jela z bazénu, na zádech batoh, v ruce obrovskou igelitku s úlovky z Hudy sportu, džíny a šíleně rozcuchaný háro. Celou dobu jsem si dávala pozor na pusu, protože spisovná mluva není zrovna moje silná stránka, navíc mi občas ulítne i sprosté slovo.

Stihly jsme za tu krátkou chvíli probrat celé naše životy, manželství, lásky, vztahy, děti i zanadávat na neschopné řemeslníky. Bylo mi té dámy trochu líto, protože si musela ve svém věku chodit přivydělávat, aby ufinancovala opravy domu. Přitom měla dvě děti, které ten dům jednou dostanou. V duchu jsem si říkala, co je to sakra za lidi, ale jí jsem nic neřekla, protože jí to zjevně připadalo úplně samozřejmé. Tak to končí, když ženy žijí jenom pro své děti a rodinu.

Před tím, než jsme se rozloučily mi řekla, že jsem nádherná a inteligentní bytost… Úplně mi tím vyrazila dech, protože něco takového mi nikdo v celém mém životě neřekl (ani můj drahý muž). Samozřejmě mě to velmi potěšilo, než zahlodal červíček pochybnosti. Asi mi to řekla, protože mě tak moc dobře neznala :o)

Jak se mi podařilo dostat od mobilního operátora to, co jsem chtěla

Minulý týden se mi podařilo v prudkém návalu PMS, nenávratně poškodit můj zánovní telefon Samsung. Nepřežil hod z kuchyně do obývacího pokoje, přitom dopadl na měkký koberec. Holt už dnes spotřební elektronika není, co bývala.siemens

Řekla jsem si, že alespoň konečně vyzkouším, jak funguje nákup dotovaného telefonu u mého operátora, u kterého jsem už skoro deset let. Tak jsem ještě ten samý den jela na jednu z prodejen, abych nemusela používat poslední fungující mobil, který nám doma zbyl (stařičký Siemens).

Jaké však bylo moje překvapení, když mi prodavačka v obchodě sdělila, že si nemůžu čerpat slevu na telefon, protože jsem využila nějakou výhodnou slevovou akci zahrnující Internet v mobilu a cca 250 volných minut měsíčně. To mě docela vytočilo, protože dotyčný operátor na svém webu jasně uvádí, že dotovaný telefon mohou zakoupit zákazníci bez ohledu na tarif.

Napsala jsem tedy na zákaznické oddělení, odkud mi poslali odkaz na velmi obsáhlé smluvní podmínky. Zde se samozřejmě v jednom bodě uvádělo, že pokud zákazník výhodnou slevovou akci využil, tak má na dotovaný telefon nárok až za dva roky.

Takovou maličkostí jsem se ovšem nedala odradit a napsala na zákaznické oddělení delší rozhořčený dopis:

Dobrý den,
děkuji Vám za rychlou odpověď na můj dotaz.
V uvedeném bodu vidím zjevný rozpor s podmínkami, které uvádíte na webových stránkách firmy, kde uvádíte, že zákazník může mít kterýkoliv z Vašich tarifů.

Přístup Vaší společnosti ke stávajícím zákazníkům je pro mě dosti nepochopitelný. Jen tento rok jsem zaplatila přes 10 000 korun za Vámi poskytované služby a
Vaším zákazníkem jsem snad deset let. Za tu dobu jsem si nekoupila ani jednou zvýhodněný telefon.

Už jsem se smířila s tím, že jako věrný zákazník nemám výhodnější volání než noví zákazníci, ale tohle překonalo moje veškerá očekávání.

Pokud mi opravdu již nemáte co nabídnout, zvážím přechod k jinému operátorovi.

Přeji pěkný den.

Výsledek?HTC

Mám doma dotovaný telefon, který jsem si vybrala.

Zavolala mi specialistka z oddělení péče o zákazníky a po pěti minutách jsme se dohodly na zachování našich obchodních vztahů. Mobil jsem si vyzvedla v prodejně ještě ten samý den.

Nebojte se ozvat, když nejste spokojeni. Klidně mi napište a já vám pomůžu sesmolit podobně elegantní asertivní stížnost.

 

Fáák jooo? nebo Fuck you?

Učím se anglicky od svých čtrnácti let a stále jsem lehce nad nebo pod „intermediate“. Za posledních dvacet let jsem už asi pětkrát začala, dostala se na nějakou úroveň, a pak zase hezky všechno pozapomněla. Následně zase začala znova, znova a znova. Občas je mi líto, že moje paměť nefunguje jako ta počítačová, a to co se do ní jednou nasype, nejde stejně snadno vysypat a použít.anglictina

Na druhou stranu bych určitě nezažila tolik legrace a trapasů, které nastanou právě u angličtiny velmi snadno. Má spoustu slovíček, které podobně znějí, ale znamenají něco jiného, slova se vyslovují úplně jinak než se píšou, to co známe z češtiny má v angličtině úplně jiný význam.

Když jsem pracovala v Řecku jako delegátka, sháněla jsem pro jednu paní zubaře, protože jí chytil moudrák. Tak jsem neváhala a majiteli hotelu chtěla říct: „Do you know some dentist? One woman has problem with her tits.“ Chlapík se řehtal dva dny.

Člověk taky musí být opatrný, když říká slova, jejichž význam přesně nezná. Milovala jsem písničky od Nirvány a v klubu plném nadržených kluků jsem poskakovala a ječela Rape me, rape me, rape me my friend…. Když jsem se pak dozvěděla překlad, tak už jsem tam nikdy nešla.

Další dobrý kousek se mi povedl s manželovou šéfovou z jižní Afriky. Snažila jsem se být vtipná a familierní, a tak jsem jí vyprávěla: „When I was a child the other children made a fun of me because of my big ears“. Ona bohužel slyšela „….because of my big ass“. Naštěstí jsme se viděly poprvé a naposledy.

Pak jsme se ještě nedávno dozvěděli, že oblíbené pití našich dětí má velmi hodnotný obsah podle nápisu „No preservatives“. Tak tam bychom je skutečně nehledali :o)

Pozn. pro ty co neovládají angličtinu:


V Řecku jsem se zeptala: Neznáte zubaře? Jedna paní má problémy se svýma kozama.
V klubu jsem žádala chlapce, aby mě znásilnili.
Manželově šéfce jsem řekla, že jsem měla velkou prdel (místo uši).
Dětský nápoj neobsahuje ani konzervanty ani prezervativy (anglicky condom).

Sportem ku zdraví nebo k trvalé invaliditě?

V mém případě to bude asi spíše ta invalidita. Sedím tu s nachlazením, bolavým uchem, namoženými zády (lehce i lýtkovými svaly a achilovkou), ošklivě ukopnutým palcem a sklenkou červeného vína jako anestetikem (chutná líp než Ibalgin 400). Všechny neduhy a zranění jsem si pořídila během několika dní díky mému čerstvému nadšení pro sport.sport

Ještě poměrně nedávno jsem se považovala spíše za intelektuální typ a sportu jsem se vyhýbala jako čert kříži. Částečně proto, že mi nic moc nešlo a nebavilo, částečně i zásluhou našeho vzdělávacího systému, který ve mě zadupal doutnající jiskřičky nadšení pro jakékoliv tělovýchovné aktivity (viz Také jste měli trojku z výchovy?). A právě přísloví „Sportem k trvalé invaliditě“ jsem měla jako životní krédo.

Postupem času jsem nicméně vzala na milost kolo a v poslední době hlavně běhání a plavání, abych trochu ventilovala přetlak způsobený péčí o mé dva malé rošťáky. Funguje to na mě docela dobře, protože se při těchto fyzických aktivitách zpravidla tak vysílím, že mi na ječení zbývá  zoufale málo energie (viz Běhání).

Teď se ale bohužel ukázalo, že na každém šprochu pravdy trochu:

  • Kvůli ledové vodě v mém oblíbeném bazénu se slanou vodou jsem pěkně nastydla a teď mě ještě rozbolelo ucho.
  • Záda jsem si zlikvidovala při ranním běhu s dcerou v náručí do školky, abychom zase nepřišly poslední jako obvykle (na zádech jsem ještě táhla batoh se 3 zástěrkami a obrovskou panenou).
  • Palec a nohy utrpěly při ranním bosém běhu lesem – tak to dopadá, když někdo bere moc vážně beletrii (viz Podle McDougalla jsme všichni zrozeni k běhu).

Sakra, ale stálo to za to. V bazénu si už připadám jako rybka a ne jak kotva. Dcera se chechtala jako blázen a stihly jsme to. A běhání bez bot? To je prostě fantazie, tedy když není tolik žaludů na zemi a zrádných kořenů.