Tož jsem pro naši malou lenošku jela do školky na kole s cyklosedačkou. Moc tenhle způsob dopravy naší juniorky nemusím, protože už je dost těžká a já už kolo se sedačkou mám problém udržet.
Masakr je to vždycky při otevírání branky u domu a pak branky u školky zamčené na čip. Tak se mi zrovna ve středu stalo, že se mi kolo s Terezou v sedačce začalo pomalu kácet k zemi a já s tím nebyla schopná vůbec nic dělat. Normální člověk by asi nějak chytal dítě, celý by to zapřel nebo já nevím co…..
…. jenže mě to přišlo tak směšný, jak se to kolo pomalu a nezadržitelně přibližuje chodníku….
…. že jsem se začala strašně smát, až my tekly slzy. Řechtala jsem se jako blázen a Teri na mě koukala z části vyděšeně, zčásti překvapeně, co jako ta matka zase blbne.
Jeden pán se synem zrovna vycházel ze dveří a zjevně nevěřil svým očím. Ani jsem mu nemusela nic říkat, přiskočil, zvedl ten můj vehikl s princeznou a ještě mi podržel branku.
Takže já fakt věřím, že gentelmani nevymřeli. A já, i když na chlapy občas vrčím, věřím ve spolupráci obou pohlaví )