Manžel s dětmi jsou pryč už více než týden. Co si taková nebohá opuštěná žena má v takové situaci počít? Některé dny byly nabité akcí, někdy jsem nedělala skoro nic. Vzhledem k tomu, že po celou dobu probíhala rekonstrukce střechy, tak jsem měla o zábavu postaráno.
- Pozorovala jsem řemeslníky při práci a občas jim dávala zákeřné dotazy ohledně toho, co zrovna dělají.
- Poslouchala jsem stížnosti majitele a našeho pana dozora (viz Dva kohouti na jednom smetišti).
- Vyrazila jsem do města (viz Bludná holanďanka) a přinesla si knihy.
- Chodila jsem běhat, jednou si šla zaplavat a jednou podnikla adrenalinovou jízdu lesem na horském kole.
- Nechala jsem si otestovat svou fyzickou kondici a navrhnout tréninkový plán (chystám se v září běžet jeden krátký závod).
- Měla jsem pracovní schůzku.
- Strávila jsem příjemné dopoledne s kamarádkou ve městě.
- Byla jsem nakupovat boty (2 úlovky:o)
- Navštívila jsem manžela s dětmi, aby jim (a hlavně mě) nebylo smutno.
- Vstávala jsem nejpozději v pět hodin, protože jsem se v noci sama doma bála (viz Noční strachy).
- Četla jsem dětem večer pohádky do telefonu.
- Pouštěla si hodně nahlas písničky, což s dětmi moc nejde (mají jiný hudební vkus a moji hudbu vypínají).
- Napsala jsem spooustu článku na blog.
- Pořád jsem uklízela binec po řemeslnících.
- Skoro jsem nevařila ani nechodila nakupovat a následně…
- …snažila jsem se v prázdné lednici najít něco k jídlu.
- Volala jsem stále manželovi, abych mu poreferovala o postupu prací a taky aby mi nebylo smutno.