Auto jako prostředek emancipace ženy

V uplynulých dnech jsem se odvážila k nevídanému výkonu. Sama jsem s dětmi vyrazila autem ke kamarádkám, které bydlí více než půl hodiny jízdy od našeho domu. To byl pro mě velký pokrok, protože jsem se doposud odvážila s dětmi nanejvýš do supermarketu, což je trasa, kterou by zvládla i cvičená opice.řidička

Zamyslela jsem se pak nad tím, jakou nám ženám auto dává obrovskou svobodu. Naši drazí mužíčkové nás odsunuli na předměstí s příslibem krásného a zdravého bydlení pro celou rodinku, aby nás uchránili před svody velkoměsta. Ti ohleduplnější vybrali lokalitu, kde je alespoň lékař, sámoška a školka, ti opatrnější vybrali takovou „díru“, kde není vůbec nic a manželce se kromě sledování televize, chatování s kamarádkami či povídání se stejně postiženými sousedkami jiná zábava nezbývá.

Co my ženy na to?

Nenápadně a plíživě jsme přesvědčily naše manžílky, že potřebujeme vlastní automobil k tomu, abychom mohly zásobovat rodinu potravou a dopravit děti, kam je potřeba. Na základě malého výzkumu v mém blízkém okolí jsem vysledovala následující fáze emancipace ženy díky možnosti používat automobil (žena má buď vlastní nebo může používat vůz rodiny, kdykoliv potřebuje):

  1. Fáze – získání řidičského oprávnění/kondiční jízdy – některé z nás musely nejdříve získat řidičák, aby mohly vůbec auto používat, jiné řidičák měly, ale neřídily věky, takže k získání jistoty za volantem potřebovaly absolvovat alespoň několik kondičních jízd.
  2. Fáze – popojíždění po obci a jejím nejbližším okolí – ženy, které již mají první fázi za sebou (popř. jí díky větší zběhlosti v řízení mohly přeskočit), se již odvažují odvézt děti do školy/školky, k lékaři či ke kamarádce, která bydlí nedaleko. Jsou také schopny navštívit nedaleký supermarket, pokud cesta nevyžaduje nějaké větší řidičské výkony.
  3. Fáze – vzdálenější cíle – žena se nebojí autem vyrazit za kamarádkami, rodinnými příslušníky či nákupy do vzdálenějších destinaci (tj. více než půl hodiny jízdy).
  4. Fáze – dojíždění do práce – žena dojíždí autem do zaměstnání, při tom stihne zavézt děti do školky/školy, na kroužky, nakoupit, aj.
  5. Fáze – žena využívá auto zakoupané manželem k navštěvování svého (svých) milenců. Ne všechny ženy dorazí až do této fáze, ale asi jich není zrovna málo, přihlédneme-li ke statistikám rozvodovosti v ČR.
  6. Fáze – žena získává auto v rámci majetkového vyrovnání při rozvodu. Jak by mohla jinak rozvážet děti do školy, k lékaři a jezdit na nákupy?

Tak co, v jaké fázi jste vy?

Cíl výletu Vozovna v pražské Stromovce

Již poněkolikáté jsem s dětmi strávila skoro celý den na dětském hřišti u restaurace Vozovna ve Stromovce. Toto místo nabízí velmi dobře promyšlený koncept velkého dětského hřiště (Hřiště Vozovna východ) a výletní restaurace, která poskytuje útočiště nejen rodinkám na hřišti, ale i ostatním návštěvníkům Stromovky.Vozovna Stromovka

Stromovka je místo, kde je možné strávit celý den a nebudete se rozhodně nudit. Kromě několika dětských hřišť (líbilo se nám i hřiště Kaštánek v horní části Stromovky), zde naleznete vodní plochy, dostatek tras pro běžce, bruslaře i cyklisty. Kdyby vám to bylo málo, tak na vás čeká ještě ZOO Praha, do které je to ze Stromovky co by kamanem dohodil.

Zní to všechno jako z katalogu, ale opravdu to tak je. Byla jsem zde párkrát s dětmi (2 a 5 let) sama a dvakrát jsem se zde sešla s kamarádkami. Právě pro takováto setkání je Vozovna ideální místo. Zatímco si děti hrály na hřišti, tak jsme si mohly v pohodě popovídat a dát si kafe. O jídlo jsme se nemusely starat, protože restaurace nabízí jednoduchá chutná jídla vhodná i pro menší děti. Skvělé je i hygienické zázemí. Bez toho si celodenní návštěvu hřiště nedokážu představit. A když nás to přestalo bavit, tak jsme se jen přesunuli na další hřiště nebo vyrazili objevovat další krásy Stromovky.

Neříkám, že je zde všechno perfektní. Na hřišti je někdy docela plno (doporučuji spíš všední dny než víkend), v létě taky pěkný pařák. Co se týče restaurace, tak tam bych uvítala alespoň občasnou obměnu jídelníčku a také širší nabídku jídel pro děti. Také káva není úplně nejlepší (na pivo jsem však slyšela chválu). Ale zase málokde jsem si ji mohla v klidu vypít, takže proto jsem schopná všechny nedostatky odpustit.

Stromovka je moje srdeční záležitost, protože jsem bydlela poblíž na koleji a často jsme sem chodívali za sportem i jen tak posedět. Taky jsme si přes Stromovku zkracovali cestu z hospody :) Tenkrát to rozhodně nebylo tak příjemné místo jako dnes, takže jsem s radostí sledovala tu proměnu k lepšímu.

Strasti a radosti ranních ptáků

Poslední dobou se množí útoky nočních ptáků (sov) na ranní skřivany. Podle nich je svět zcela ovládán právě ranními ptáčaty, která si přizpůsobila veškeré dění svým biorytmům (viz úvodník šéfradaktora Reflexu Hamšíka RX 32/2012).sova

Je zajímavé, že mě to přijde právě naopak.

Když jste ráno čilí už od 5.30, co můžete zařídit, nakoupit a podniknout?

  • Obchody v Praze otvírají až v sedm (ty s oblečkama a botama až v 9 nebo v 10).
  • Obvyklá pracovní doba je od 9 do 18 (to už nám pak zbude na osobní život slabé 4 hodinky, než musíme jít chrupat – a v tom je i cesta z práce!).
  • Slušné pořady a filmy v televizi začínají až po desáté hodině (tím nemyslím jen filmy pro dospělé).
  • Jsme odsouzeni k sociální izolaci, protože v ranních hodinách na rozdíl od těch večerních či nočních nikdo nepořádá mejdany, nechodí na kafe, ani do kina. Schválně se zkuste poptat ve svém okolí, kdo s Vámi rád posnídá mezi šestou či sedmou ráno v nějaké pěkné kavárně? A vůbec, kde byste takový podnik hledali?
  • Na návštěvu lékaře je fakt lepší si přivstat, ale i v ranních hodinách jsou čekárny plné, protože některé sovy bohužel objevily budík.
  • Ráno je na rozdíl od nočních hodin síť úplně mrtvá. Tím myslím samozřejmě internet. Pracující kamarádi, moje kamarádky s malými dětmi i rodinní příslušníci se připojují nejčastěji po desáté hodině, když už mají splněné všechny povinnosti a uspané ratolesti. Když se chci alespoň trochu vyspat, prohodím s nimi nanejvýš pár slov a mažu na kutě.
  • Děti nám náš biorytmus pěkně nabourávají. Sice s námi rády po ránu vstávají, ale po odpoledním spánku bývají večer ještě v plné síle. Co nám pak z takového dne zůstane?
  • No a co večerní radovánky? Vidíte, že se říká večerní….na ranní není nikdo zvědav. Pokud máte doma sovu, není vůbec lehké najít čas, kdy jsou všichni ptáci v plné síle a malá ptáčata spí:o)

Těžký je život ranního ptáka či ptáčete, ale má i mnoho světlých míst:skřivan

  • Místo čekání na to, až se děti vzbudí a přijdou mi vypichovat oči do postele, si jdu raději zaběhat nebo si alespoň v klidu trochu zacvičím.
  • Naše sámoška je spřátelená organizace a otvírá už v 6.30, takže si tu můžu nakoupit čerstvé pečivo k snídani. Dnes jsem si cestou domů ohřívala ruce o teplý křupavoučký chlebík:o)
  • V klidu si můžu přečíst na netu nové zprávy a e-maily od sov a ještě ranějších ptáků než jsem já:o)

Běhání

Běhání, chození, cvičení i jakoukoliv jinou tělesnou aktivitu považuji za výborný antistresový a relaxační prostředek. Alespoň u mě to tak funguje. Když si takhle po běžící ženaránu dám svou půlhodinku, trochu odpustím páru, jsem pak na děti i manžela příjemnější:o) Někdy mě sám manžel posílá do lesa, abych se tam vyventilovala, když na mě začne pozorovat známky přetlaku.

Proč zrovna běhání?

Neoplývám zrovna dobrou koordinací těla, takže po lekci aerobicu a podobném cvičení jsem akorát byla vždycky otrávená, že jsem si pořádně nezacvičila, protože jsem se celou dobu snažila marně zachytit a napodobit pohyby cvičitelky. Běhání mi přijde jako velmi přirozený pohyb, nad kterým nemusím moc přemýšlet.

Další velké plus pro mě je, že stačí jen pár desítek minut a člověk se hezky odrovná…což já jako poměrně rtuťovitý člověk preferuji před nějakými klidnějšími sportovními aktivitami jako je chůze či jóga.

Skvělé také je, že můžu vyběhnout kdykoliv během dne, tedy když je světlo. Za tmy bych to v lese asi neriskla. Nejraději mám ráno, protože všichni ještě spí, nikomu tedy doma nechybím, i v parné dny je příjemný chládek a během se skvěle proberu a naladím.

Problém trošku byla motivace, tak jsem se přihlásila na závod Adidas běh pro ženy, abych se donutila běhat pravidelně a na nějakou solidní vzdálenost.

Takže když už si s rodinou budete lézt na nervy, neposílejte se do p…, nebo k šípku, ale za sportem do l….(lesa) nebo f…(fitka).

Nejlepší návštěvy jsou ty neplánované

Dneska jsme si užili úžasný den. Sešlo se u nás osm dospělých, dva novorozenci, dvě batolata a dva předškoláci. Byl to pěkný hukot, ale zároveň skvělá zábava. Miminka byla přilepená na svých maminkách, naše dvouleťačky pobíhaly po zahradě a kluci zkoumali poklady a stavebnice.

My jsme si našli čas na klábosení nad grilem a pivkem (kojící matky nad sklenkou vody), pak také nad kafem a koláčem. Počasí bylo skvělé, bouřka přišla až teď, když píšu tyhle řádky.

Tahle nenadálá legrace přitom vzešla z původně plánované odpolední návštěvy jedné z rodin. Protože mi posezení nad kafem přijdou moc krátká, pozvala jsem kamarády na celý den. K nim se pak přidali další známí a poslední rodinku odchytil manžel cestou na trh.

Intuice mi naštěstí našeptala, že bych měla mít pohoštění mít připravenou s velkou rezervou, takže všechno dopadlo na jedničku. Taky mi vypomohly kamarádky, které obstaraly koláč a rybku na gril.

Pokud se vám naskytne taky taková příležitost pro nějakou sešlost kamarádů, určitě ji využijte. Uvidíte, jak vám to udělá dobře.

Jak si užít dovolenou s dětmi u moře

Před několika dny jsme se vrátili z dovolené u moře, kterou jsme strávili na jednom z řeckých ostrovů. Obohatili jsme se zde o několik cenných poznatků, které bych ráda předala dalším rodičům odhodlaným vyrazit s malými dětmi k moři.

Jak přežít, resp. užít si dovolenou s dětmi u moře?

1. Přibalte si kamarády nebo příbuzné
Jestli nechcete celou dovolenou trávit tím, že budete svým dětem vymýšlet zábavu a hlídat je na každém kroku, určitě přibalte babičky nebo své kamarády. Toto doporučuji samozřejmě pouze v případě, že nebydlíte s tchyní či maminkou ve společné domácnosti a s kamarády se nevídáte každý druhý den. To by pak velmi brzo hrozila ponorková nemoc. Byli jsme již na několika dovolených se spřátelenou rodinou s podobně starými dětmi, letos pak s oběma babičkami, bratrem manžela a jeho dětmi. Rozhodně jsme se nenudili a pomoc babiček jsme při všech těch manévrech během cestování a stravování velmi ocenili.

2. Dopřejte si siestu
Hned první den po příjezdu jsme děti po obědě nahnali do pelechu a dali jsme si pěkně po obědě šlofíka. Nejenže jsme nemuseli vymýšlet program na celé horké odpoledne, kdy se kvůli vedru stejně nedalo nic moc dělat, ale ještě jsme načerpali síly na večer. Je fakt, že pak děti chodily spát později, ale v hotelu byla organizována pro děti večer zábava, takže to pro nás nebyl žádný velký problém.

3. Přibalte dobré čtení, pár oblíbených hraček, popř. tablet
Během cestování letadlem a dále autobusem často nastaly chvíle, kdy se děti začaly nudit a my jsme neměli moc sil jim vymýšlet nějakou zábavu. Na to se nám výborně osvědčil levný tablet, co jsme před časem koupili z druhé ruky. Na pokoji si pak děti rády prohlížely malé útlé knížečky, které se mi podařilo koupit v nějaké akci v Lidlu, případně si prohrabávaly svoje poklady.

4. Najděte si čas pro sebe
Malý hotelový pokoj moc místa na odpočinek od dětí a drahé polovičky nenabízí. Já jsem si proto ráda každé ráno přivstala, abych se na pláži prošla a pokochala se východem slunce. Manžel s dětmi zatím klidně chrupali, takže mě nikdo nepostrádal. Babičky jsme zase každý večer poslali na drink, aby si mohly spolu pokrafat a postěžovat si, jak je přetěžujeme:o) Osvědčilo se nám také, že jsme neměli nějaký velký společný pokoj, ale tři samostatné pokoje. Každý tak mohl odpočívat a vyspávat, jak se mu hodilo.

5. Nepřehánějte to se sportem
Doma jsme s manželem optimisticky přibalili do kufru boty na běhání, na místě jsem je pak využila pouze 2x. Jednak bylo strašné vedro, jednak naše destinace ani nenabízela žádnou vhodnou trastu. Tak jsem si řekla, že si alespoň konečně pořádně zaplavu. Celkem se mi dařilo každý den nasbírat pár stovek metrů, než jsem si v bazénu nepříjemně pohla se zádama, když jsem předstírala, že umím plavat znak. Naštěstí se mi podařilo záda rozhýbat. Vzpomněla jsem si pak na mého otce, který každou dovolenou trávil pod prášky, protože se hned první dny vehementně zapojil do tenisových a dalších zápasů. Jednou zase vyrazil z pobřeží Olympské riviéry pěšky na Olymp – vrátil se až druhý den s napuchlými koleny a slezlými nehty na nohách. Zbytek dovolené se pak nemohl ani ohnout pro pivo do lednice.

6. Nedávejte dětem v letadle bonbóny
Při zpáteční cestě letadlem jsem se radovala, že děti dovolenou přežily ve zdraví. Má obezřetnost polevila a dovolila jsem naší dvouleté princezně, aby si vzala od letušky velký cucací bonbon jako ostatní pasažéři. Dceři bonbon zaskočil a začala šíleně křičet. Naštěstí ho spolkla a ne vdechla, což by mohlo dopadnout velmi špatně.

Určitě by se našlo spoustu dalších rád, ale něco si nechám zase napříště.

Co dělá slaměná vdova?

Manžel s dětmi jsou pryč už více než týden. Co si taková nebohá opuštěná žena má v takové situaci počít? Některé dny byly nabité akcí, někdy jsem nedělala skoro nic. Vzhledem k tomu, že po celou dobu probíhala rekonstrukce střechy, tak jsem měla o zábavu postaráno.

  • Pozorovala jsem řemeslníky při práci a občas jim dávala zákeřné dotazy ohledně toho, co zrovna dělají.
  • Poslouchala jsem stížnosti majitele a našeho pana dozora (viz Dva kohouti na jednom smetišti).
  • Vyrazila jsem do města (viz Bludná holanďanka) a přinesla si knihy.
  • Chodila jsem běhat, jednou si šla zaplavat a jednou podnikla adrenalinovou jízdu lesem na horském kole.
  • Nechala jsem si otestovat svou fyzickou kondici a navrhnout tréninkový plán (chystám se v září běžet jeden krátký závod).
  • Měla jsem pracovní schůzku.
  • Strávila jsem příjemné dopoledne s kamarádkou ve městě.
  • Byla jsem nakupovat boty (2 úlovky:o)
  • Navštívila jsem manžela s dětmi, aby jim (a hlavně mě) nebylo smutno.
  • Vstávala jsem nejpozději v pět hodin, protože jsem se v noci sama doma bála (viz Noční strachy).
  • Četla jsem dětem večer pohádky do telefonu.
  • Pouštěla si hodně nahlas písničky, což s dětmi moc nejde (mají jiný hudební vkus a moji hudbu vypínají).
  • Napsala jsem spooustu článku na blog.
  • Pořád jsem uklízela binec po řemeslnících.
  • Skoro jsem nevařila ani nechodila nakupovat a následně…
  • …snažila jsem se v prázdné lednici najít něco k jídlu.
  • Volala jsem stále manželovi, abych mu poreferovala o postupu prací a taky aby mi nebylo smutno.

Řádění s bidetovou sprškou

Tak už i já jsem se konečně dočkala civilizační vymoženosti zvané bidetová sprška. Dala bych přednost bidetu vedle wc, ale ten by se nám bohužel při současném dispozičním řešení domu nikam nevešel. Tak jsem ukecala mého bratra (je to takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu), aby mi spršku namontoval k umývadlu na wc v přízemí našeho domu.

Bohužel jsem se z tohoto skvělého zařízení pro vylepšení intimní hygieny neradovala moc dlouho. Jak se hned ukázalo, děti jsou nadšené jakýmkoliv novým zdrojem tekoucí vody a dokážou ho využít netušeným způsobem.

Dvě hod po instalaci se objevila na wc u spršky louže neznámého původce a nikdo se k ní nechtěl znát.

Po obědě mi syn ukázal, jak se se sprškou pěkně myje pusa.

Když jsem spršku testovala, tak mi pak po použití chyběl ručník. Ten bych samozřejmě mohla doplnit, ale nevím jak bych pak vysvětlovala dětem, že jeden ručník je na ruce a jeden na zadek.

Klidu intimní hygieny také brání skutečnost, že na wc se nelze zamknout, z praktických důvodů kvůli dětem, abychom obden nemuseli volat zámečníka či hasiče. Ani nemluvím o tom, že mě děti rádi na záchodě navštěvují, protože mi zrovna potřebují něco veledůležitého sdělit.

Poslední kapkou je příjezd stavebních dělníků, kteří nám budou opravovat střechu a při tom budou mít náš dolní záchod k dispozici. Asi půl hodiny jsem se chechtala při představě, že mě nějaký cizí maník přistihne při řádění s bidetovou sprškou :o) Co by asi tak řekl?

Takže si tu mou drahou spršku budu užívat tak možná po večerech, až budou v nedohlednu všichni dělníci a děti. Během dne nám bude pochromovaná krasavice sloužit tak k napouštění kýblu.