Publikováno

V sauně jako „chytrá Horákyně“

Dnes jsem se po dlouhé době vyzkoušela saunu a byla to paráda. I když jsem trochu zvažovala, jestli tam vůbec jít. Strašně jsem se styděla a byla jsem z toho rudá až na zadku. Naštěstí tam byli rudí všichni, tak to nebylo moc poznat.Sauna

Sauna byla smíšená a na to já nejsem zvyklá, a tak jsem řešila dilema „chytré Horákyně“, jak nebýt ustrojená a ani nahatá. Před vstupem totiž všichni nahaťouři vyfasovali prostěradlo, takže bylo do čeho se zamotávat. Na místě jsem samozřejmě zjistila, že tam nikdo zamotaný není, nezbylo mi tedy, než se taky odmotat.

Nejdřív jsem myslela, že vystrčím jen nohu, nebo kus zadku, ale za dané konstalace by to bylo málo. Nakonec jsem zvolila prsa. Po odkojení dvou dětí a intenzivním běhání už stejně skoro žádná nemám, tak jsem si říkala, že je to jako když je nahoře bez nějaký chlap.

Dalším problémem bylo kam se koukat. Díky mé krátkozrakosti jsem měla sice všechno trošku rozmazané, ale jako ve zprávách na Nově to zrovna nebylo. Snažila jsem se tedy hledat nějaké místo, kde nic nahatého není, což bylo docela obtížné.

No, alespoň jsem se zas poučila, jaký druh intimní depilace zrovna frčí. To se na pískovišti mezi maminama zjistit nedá :o)

Publikováno

Běžkyně, běhna nebo běžka?

Když jsem dneska ráno čekala, než pořádně vyleze oskar (sluneční kotouč), abych si mohla jít zaběhat, tak jsem se zamyslela nad tím, jaká zajímavá spojení a tvary čeština se slovem běhat nabízí.běhna

Běhat, lítat, chodit po doktorech – no to asi podle aktuální diagnózy.

Běhat za chlapama – žena přestává být běžkyní a začíná být běhnou, v zimě ještě může běžet na běžkách.

Běhat za ženskýma – muž přestává být běžec a začíná být borec, kanec nebo k..k.

Čas běží nebo se plouží – podle toho jestli jsme na dovolené nebo na otravné schůzi v práci.

Na pivo zásadně chodíme, a to i když do hospody dojedeme autem, na kole nebo doběhneme.

Běháme na záchod, když to přeženeme s konzumací letního ovoce – dostaneme běhavku.

Hodně lidí říká, že musí už běžet na vlak/autobus, ale kdybyste je potkali, tak ten jejich podivný pohyb plný přískoků a funění během nenazvete.

Běhat chodíme – nemůžeme říct, že jen běháme, protože by nebylo jasné jestli po doktorech, na záchod nebo za chlapama :o)

Určitě by vás napadlo spoustu dalších zajímavých spojení, tohle byla jen taková malá duševní rozcvička po ránu.

Tak já běžím (do lesa).

 

Publikováno

V žáru lásky (neopětované)

amorNe vždy se podaří Amorovi zasáhnout svým šípem obě srdce milenců. Někdy trefí jen jednoho, který pak vzplane láskou k milované osobně, aniž ta by jeho city opětovala.

Tato situace je žádoucí možná tak u básníků, spisovatelů či zpěváků, pro které představuje neopětovaná láska jeden z ústředních motivů jejich tvorby. V praktickém životě je tento jev spíše nežádoucí a strastiplný pro obě strany této milostné nerovnice. Zamilovaný:

  • trpí jak zvíře, zatímco objekt jeho lásky se musí vypořádávat se záplavou jeho citů,
  • prahne po přítomnosti milované osoby, aniž ta by o to příliš stála,
  • pod průhlednými záminkami se snaží s milovanou osobou setkat,
  • při jejím příchodu se mu rozsvítí oči, vrhá se na ni a pokouší se navázat fyzický kontakt,
  • upírá na ni svůj žádostivý pohled „psí oči“ a je vděčný za jakýkoliv projev náklonnosti,
  • nestydí  se dokonce ani poškodit oděv milované osoby v příslibu dalších hrátek.

Toto jsem zažila na vlastní kůži a nebylo mi to zrovna příjemné. Zamiloval se do mě pes manželových rodičů.

 

 

 

Publikováno

Gottland: Szczygieł o době nedávno minulé

Gottland jsem začala shánět hned jak jsem dočetla jeho novější knihu Udělej si ráj. K mé velké radosti jsem knihu objevila v knihovně u manželových rodičů, kde zrovna trávíme s dětmi pár prázdninových dní. Zhltla jsem ji za 2,5 dne, což bych asi doma za normálního provogottlandzu nezvládla.

Mariusz Szczygieł v Gottlandu podává nevšední obraz našich nedávných dějin, a to prostřednictvím líčení nelehkých osudů několika známých i méně známých československých občanů. Své vyprávění začíná u průmyslníka Tomáše Bati a končí u Jaroslavy Moserové, významné lékařky specializující se na léčbu popálenin (ošetřovala mimojiné i Jana Palacha).

Na  Szczygiełově přístupu se mi líbí jeho odstup a snaha o maximální objektivitu. To se projevuje například tím, že se nezaměřil pouze na disidenty, ale i na osoby, které s režimem spolupracovaly (spisovatele, autora Stalinova pomníku, aj.). Snaží se zjistit, co je k tomu vedlo, nespokojuje se s obecně přijímaným vysvětlením a v řadě případů přichází s novými zjištěními, která pro mě byla velmi překvapivá. Jasně ukázal, že režim ničil nejen své oponenty, ale i příznivce, a měl také velmi neblahý vliv na postoje a hodnoty obyčejných lidí.

Mě asi nejvíce zaujaly příběhy spojené se Stalinovým pomníkem. Jeho autor těsně před dokončením pomníku spáchal sebevraždu, nejspíš proto, že se nemohl vyrovnat s výsledkem své práce a tlaky, které vznik podmníku provázely. Když se pak po několika letech má pomník vyhodit do vzduchu, uvrhne to do neštěstí zase člověka zodpovědného za jeho odstranění.

Gottland by si měl přečíst každý, koho přemáhá nostalgie za minulým režimem, ale i ti kdo šmahem odsuzují každého, kdo s komunisty jakýmkoliv způsobem spolupracoval. Nikdo si už dnes nedovede uplně představit, jak se ještě před 25 lety lidem u nás žilo.

Publikováno

Auto jako prostředek emancipace ženy

V uplynulých dnech jsem se odvážila k nevídanému výkonu. Sama jsem s dětmi vyrazila autem ke kamarádkám, které bydlí více než půl hodiny jízdy od našeho domu. To byl pro mě velký pokrok, protože jsem se doposud odvážila s dětmi nanejvýš do supermarketu, což je trasa, kterou by zvládla i cvičená opice.řidička

Zamyslela jsem se pak nad tím, jakou nám ženám auto dává obrovskou svobodu. Naši drazí mužíčkové nás odsunuli na předměstí s příslibem krásného a zdravého bydlení pro celou rodinku, aby nás uchránili před svody velkoměsta. Ti ohleduplnější vybrali lokalitu, kde je alespoň lékař, sámoška a školka, ti opatrnější vybrali takovou „díru“, kde není vůbec nic a manželce se kromě sledování televize, chatování s kamarádkami či povídání se stejně postiženými sousedkami jiná zábava nezbývá.

Co my ženy na to?

Nenápadně a plíživě jsme přesvědčily naše manžílky, že potřebujeme vlastní automobil k tomu, abychom mohly zásobovat rodinu potravou a dopravit děti, kam je potřeba. Na základě malého výzkumu v mém blízkém okolí jsem vysledovala následující fáze emancipace ženy díky možnosti používat automobil (žena má buď vlastní nebo může používat vůz rodiny, kdykoliv potřebuje):

  1. Fáze – získání řidičského oprávnění/kondiční jízdy – některé z nás musely nejdříve získat řidičák, aby mohly vůbec auto používat, jiné řidičák měly, ale neřídily věky, takže k získání jistoty za volantem potřebovaly absolvovat alespoň několik kondičních jízd.
  2. Fáze – popojíždění po obci a jejím nejbližším okolí – ženy, které již mají první fázi za sebou (popř. jí díky větší zběhlosti v řízení mohly přeskočit), se již odvažují odvézt děti do školy/školky, k lékaři či ke kamarádce, která bydlí nedaleko. Jsou také schopny navštívit nedaleký supermarket, pokud cesta nevyžaduje nějaké větší řidičské výkony.
  3. Fáze – vzdálenější cíle – žena se nebojí autem vyrazit za kamarádkami, rodinnými příslušníky či nákupy do vzdálenějších destinaci (tj. více než půl hodiny jízdy).
  4. Fáze – dojíždění do práce – žena dojíždí autem do zaměstnání, při tom stihne zavézt děti do školky/školy, na kroužky, nakoupit, aj.
  5. Fáze – žena využívá auto zakoupané manželem k navštěvování svého (svých) milenců. Ne všechny ženy dorazí až do této fáze, ale asi jich není zrovna málo, přihlédneme-li ke statistikám rozvodovosti v ČR.
  6. Fáze – žena získává auto v rámci majetkového vyrovnání při rozvodu. Jak by mohla jinak rozvážet děti do školy, k lékaři a jezdit na nákupy?

Tak co, v jaké fázi jste vy?

Publikováno

Cíl výletu Vozovna v pražské Stromovce

Již poněkolikáté jsem s dětmi strávila skoro celý den na dětském hřišti u restaurace Vozovna ve Stromovce. Toto místo nabízí velmi dobře promyšlený koncept velkého dětského hřiště (Hřiště Vozovna východ) a výletní restaurace, která poskytuje útočiště nejen rodinkám na hřišti, ale i ostatním návštěvníkům Stromovky.Vozovna Stromovka

Stromovka je místo, kde je možné strávit celý den a nebudete se rozhodně nudit. Kromě několika dětských hřišť (líbilo se nám i hřiště Kaštánek v horní části Stromovky), zde naleznete vodní plochy, dostatek tras pro běžce, bruslaře i cyklisty. Kdyby vám to bylo málo, tak na vás čeká ještě ZOO Praha, do které je to ze Stromovky co by kamanem dohodil.

Zní to všechno jako z katalogu, ale opravdu to tak je. Byla jsem zde párkrát s dětmi (2 a 5 let) sama a dvakrát jsem se zde sešla s kamarádkami. Právě pro takováto setkání je Vozovna ideální místo. Zatímco si děti hrály na hřišti, tak jsme si mohly v pohodě popovídat a dát si kafe. O jídlo jsme se nemusely starat, protože restaurace nabízí jednoduchá chutná jídla vhodná i pro menší děti. Skvělé je i hygienické zázemí. Bez toho si celodenní návštěvu hřiště nedokážu představit. A když nás to přestalo bavit, tak jsme se jen přesunuli na další hřiště nebo vyrazili objevovat další krásy Stromovky.

Neříkám, že je zde všechno perfektní. Na hřišti je někdy docela plno (doporučuji spíš všední dny než víkend), v létě taky pěkný pařák. Co se týče restaurace, tak tam bych uvítala alespoň občasnou obměnu jídelníčku a také širší nabídku jídel pro děti. Také káva není úplně nejlepší (na pivo jsem však slyšela chválu). Ale zase málokde jsem si ji mohla v klidu vypít, takže proto jsem schopná všechny nedostatky odpustit.

Stromovka je moje srdeční záležitost, protože jsem bydlela poblíž na koleji a často jsme sem chodívali za sportem i jen tak posedět. Taky jsme si přes Stromovku zkracovali cestu z hospody :) Tenkrát to rozhodně nebylo tak příjemné místo jako dnes, takže jsem s radostí sledovala tu proměnu k lepšímu.

Publikováno

Udělej si ráj: Češi očima polského novináře

O Mariuszovi Szczygiełovi jsem toho hodně slyšela i četla a už jsem dlouho plánovala, že si nějakou jeho knížku přečtu. Zajímalo mě, proč ho ta naše drahá vlast tak zajímá, a jak nás vlastně vidí příslušník národa, který má s námi tolik společného a přeci je tak jiný než ten náš.Udělej si ráj

V knihovně se mi podařilo jeho knihu Udělej si ráj, která je poměrně subtilní co do objemu, ale rozhodně ne co se týče obsahu. Není to úplně jednoduché čtení, text je plný různých otázek, úvah a odbočení. Na druhou stranu nabízí nevšední pohled na naši povahu, životní postoje a vztah k Bohu ve vzájemných souvislostech, a to i se záběrem do naší minulosti.

Nejdřív jsem si pročítala pár kapitolek, které mě nejvíce zajímaly, ale pak jsem se rozhodla začít hezky poctivě od začátku, aby mi neuniklo ani písmenko. A rozhodně jsem nelitovala. Našla jsem zde odpovědi, o nichž jsem se domnívala, že je dávno znám. Třeba kdo byl Egon Bondy, proč Jan Saudek fotí své modelky u oprýskané zdi, proč jsou Češi ateisté, proč se nebereme moc vážně a děláme si ze všeho srandu, jak se loučíme se svými bližními nebo také v čem je naše hymna jiná než ostatní.

Nebylo to vždy veselé čtení, ale na druhou stranu jsem se začala dívat trochu jinak na některé rozporuplné aspekty naší národní povahy. Bylo znát, že nás má Mariusz upřímně rád a bere nás takové, jací jsme. Jdu shánět Gottland:o)

Publikováno

Strasti a radosti ranních ptáků

Poslední dobou se množí útoky nočních ptáků (sov) na ranní skřivany. Podle nich je svět zcela ovládán právě ranními ptáčaty, která si přizpůsobila veškeré dění svým biorytmům (viz úvodník šéfradaktora Reflexu Hamšíka RX 32/2012).sova

Je zajímavé, že mě to přijde právě naopak.

Když jste ráno čilí už od 5.30, co můžete zařídit, nakoupit a podniknout?

  • Obchody v Praze otvírají až v sedm (ty s oblečkama a botama až v 9 nebo v 10).
  • Obvyklá pracovní doba je od 9 do 18 (to už nám pak zbude na osobní život slabé 4 hodinky, než musíme jít chrupat – a v tom je i cesta z práce!).
  • Slušné pořady a filmy v televizi začínají až po desáté hodině (tím nemyslím jen filmy pro dospělé).
  • Jsme odsouzeni k sociální izolaci, protože v ranních hodinách na rozdíl od těch večerních či nočních nikdo nepořádá mejdany, nechodí na kafe, ani do kina. Schválně se zkuste poptat ve svém okolí, kdo s Vámi rád posnídá mezi šestou či sedmou ráno v nějaké pěkné kavárně? A vůbec, kde byste takový podnik hledali?
  • Na návštěvu lékaře je fakt lepší si přivstat, ale i v ranních hodinách jsou čekárny plné, protože některé sovy bohužel objevily budík.
  • Ráno je na rozdíl od nočních hodin síť úplně mrtvá. Tím myslím samozřejmě internet. Pracující kamarádi, moje kamarádky s malými dětmi i rodinní příslušníci se připojují nejčastěji po desáté hodině, když už mají splněné všechny povinnosti a uspané ratolesti. Když se chci alespoň trochu vyspat, prohodím s nimi nanejvýš pár slov a mažu na kutě.
  • Děti nám náš biorytmus pěkně nabourávají. Sice s námi rády po ránu vstávají, ale po odpoledním spánku bývají večer ještě v plné síle. Co nám pak z takového dne zůstane?
  • No a co večerní radovánky? Vidíte, že se říká večerní….na ranní není nikdo zvědav. Pokud máte doma sovu, není vůbec lehké najít čas, kdy jsou všichni ptáci v plné síle a malá ptáčata spí:o)

Těžký je život ranního ptáka či ptáčete, ale má i mnoho světlých míst:skřivan

  • Místo čekání na to, až se děti vzbudí a přijdou mi vypichovat oči do postele, si jdu raději zaběhat nebo si alespoň v klidu trochu zacvičím.
  • Naše sámoška je spřátelená organizace a otvírá už v 6.30, takže si tu můžu nakoupit čerstvé pečivo k snídani. Dnes jsem si cestou domů ohřívala ruce o teplý křupavoučký chlebík:o)
  • V klidu si můžu přečíst na netu nové zprávy a e-maily od sov a ještě ranějších ptáků než jsem já:o)
Publikováno

Běhání

Běhání, chození, cvičení i jakoukoliv jinou tělesnou aktivitu považuji za výborný antistresový a relaxační prostředek. Alespoň u mě to tak funguje. Když si takhle po běžící ženaránu dám svou půlhodinku, trochu odpustím páru, jsem pak na děti i manžela příjemnější:o) Někdy mě sám manžel posílá do lesa, abych se tam vyventilovala, když na mě začne pozorovat známky přetlaku.

Proč zrovna běhání?

Neoplývám zrovna dobrou koordinací těla, takže po lekci aerobicu a podobném cvičení jsem akorát byla vždycky otrávená, že jsem si pořádně nezacvičila, protože jsem se celou dobu snažila marně zachytit a napodobit pohyby cvičitelky. Běhání mi přijde jako velmi přirozený pohyb, nad kterým nemusím moc přemýšlet.

Další velké plus pro mě je, že stačí jen pár desítek minut a člověk se hezky odrovná…což já jako poměrně rtuťovitý člověk preferuji před nějakými klidnějšími sportovními aktivitami jako je chůze či jóga.

Skvělé také je, že můžu vyběhnout kdykoliv během dne, tedy když je světlo. Za tmy bych to v lese asi neriskla. Nejraději mám ráno, protože všichni ještě spí, nikomu tedy doma nechybím, i v parné dny je příjemný chládek a během se skvěle proberu a naladím.

Problém trošku byla motivace, tak jsem se přihlásila na závod Adidas běh pro ženy, abych se donutila běhat pravidelně a na nějakou solidní vzdálenost.

Takže když už si s rodinou budete lézt na nervy, neposílejte se do p…, nebo k šípku, ale za sportem do l….(lesa) nebo f…(fitka).

Publikováno

Můžou se holky kamarádit s klukama?

Když jsem byla malá, tak jsme s klukama lítali venku společně ve velkém chumlu. Holka a klukTenkrát ani nebylo možné rozeznat holčičky od chlapečků (mě naposledy řekli chlapče, když mi bylo 14). Od určitého věku se holky klukům začali vzdalovat a na základce už to nebylo jen tak mít nějakého kámoše, protože by z toho hnedka byly nějaké řeči. Na střední už jsme se klukama kamarádit samozřejmě nechtěly, protože už nám šlo o něco jiného.

Na vysoké se „kamarádění s klukama“ blýskalo na lepší časy. Chodili jsme společně pařit do klubů a hrát karty do hospody. Měli jsme partičky a pořádali i různé zábavy na koleji, o prázdninách sem tam nějaký čundr. Je fakt, že ta kamarádství často přerostla v něco víc.

Mého nejlepšího kamaráda jsem si vzala za muže, a to asi po sedmi letech od našeho prvního setkání. Já jsem čekala až mu dorostou fousy a stane se z něj pořádný chlap, on zase než se trochu vyřádím, abych se mnou nemusel nikam moc chodit a jezdit:o)

Tak se mi zdá, že kamarádství s muži moc nefunguje. V případě, že jsou nám nesympatičtí, tak se našimi dobrými kamarády ani nestanou. Pokud je nám nějaký chlap sympatický, rády se s ním skamarádíme, ale tajně doufáme, že začne fungovat přísloví „Kamarád taky rád“ …. To tedy platí ve fázi hledání nějakého vhodného protějšku. Když už nějaký protějšek doma máme a jsme s ním spokojené, dáváme si raději na „kamarády“ bacha.