Útoky zvířeny

Sdílejte:

Nejsem žádnou velkou milovnicí zvířat. Nejraději mám ta zvířátka, která bydlí u babičky (tchýně) – nemusíme se o ně starat a přitom si je děti užijí. Vymlouvám se na to, že mě v dětství napadl pes, ale ve skutečnosti se ty špinavé smrdící potvůrky neslučují s mou hygienickou fóbií.

Náš bývalý byt mi v tomto poskytoval dokonalé útočiště, byl v jedenáctém patře, takže tam nedolétla ani moucha. S domem to je již horší. O mravenečcích jsem se již zmínila, ti se vyskytují jen asi 2 – 3 týdny v roce a naštěstí nám nelezou moc do jídla. Mezi stálé obyvatele domku patří i pavoučci. Arachnofobií netrpím, takže je klidně vlastnoručně vymetám a posílám do věčných lovišť. Jenom se mi moc nezamlouvá, že po několikadenní nepřítomnosti se člověk po příchodu domů musí pavučinkami občas prodírat.

Na půdě se nám zabydleli nějací hlodavci. Nevím jestli to byly kuny nebo veverky, ale dělaly tam pěkný rámus. Když jsem jednou večer chtěla po manželovi, aby je šel ulovit, tak to odmítl. Určitě tam prý budou čekat zrovna na to, až je chytne a zařízne. Řemeslníci objevili na půdě 3 velká hnízda z mechu a zjistili, že sežraly spoustu izolace. Slibují však, že by po rekonstrukci už na půdu ty potvůrky lézt neměly.

Ve zvonku se nám zabydlely vosy, možná proto moc lidí zvonek nepoužívá. Manžel je sice trošku postříkal, ale asi na ně sprej na mravence moc nezabírá. Zvonek teď vydává celý den takový lehký zvonivý zvuk. Místo likvidace vosího hnízda jsem raději vyvěsila sluchátko domácího telefonu, aby ten zvuk nebyl slyšet.

Za chvíli si asi otevřeme zverimex.

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *