Radosti rekonstrukce

Sdílejte:

Mé nadšení z hladkého průběhu rekonstrukce má první trhliny. Začalo to již před dvěma dny, kdy mi naštvaný projektant volal, že firma neobjednala včas materiál pro dodatečné zateplení střechy. Druhý den si pak stěžoval majitel firmy na projektanta, že si vymýšlí materiály, které nelze nikde sehnat. Ještě dodal, že to pan dozor bere moc vážně, ale to není třeba, protože to je „jen střecha“. Nakonec přivezli izolaci jinou, s podobnými parametry, nad kterou se i náš pan projektant smiloval.

Ještě ten samý den jsem zjistila, že místo střešního okna s plastovým povrchem pánové instalovali okno dřevěné. Firmu jsem informovala, že se ten plast vypadá trochu moc jako dřevo. Moc se tomu divila, ale přislíbila okamžitou nápravu. Jak jsem se dozvěděla druhý den, okamžitá náprava bude trvat týden.

To, že místo protisněhových háků byly dodány tašky s podivným hrbolem (připomínajícím kopeček zmrzliny nebo hodně malá prsa), ani snad nestojí za zmínku. Po odpoledni stráveném v družném hovoru s projektantem a majitelem firmy jsem si všimla, že na půlce střechy je jiná barva folie než jinde. Projektant vylezl na střechu, poskakoval tam jak kamzík, a když slezl, tak zase nadával. Folie jiné barvy totiž má i jinou gramáž a kvalitu. To jsem zvědavá, jak si s tím hoši zase zítra poradí. Ale ničeho se nebojím, je to přeci „jen střecha“.

Čekala bych, že manžel ocení, s jakým nasazením se celé záležitosti věnuji. Místo toho se mě zeptal, jakou kompenzaci mu poskytnu za to, že ještě týden vydrží s dětmi u babičky.

 

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *