7. + 8. knížka: První encyklopedie vesmíru a Vesmírná mise

knížky pro malé vesmírné nadšence

vesmir_obalky

Loni se začal syn zajímat hodně o vesmír a jeho otázky se stávaly čím dál záludnějšími. Protože velký třesk není zrovna můj šálek kávy, rozhodla jsem se raději pořídit nějakou dobrou encyklopedii. Chtěli jsme takovou, která by byla vhodná pro našeho malého školáka, tj. nebyla zbytečně složitá a obsahovala pěkné obrázky. V obchodě jsme si jich pár prohlédli a volba padla na První encyklopedii vesmíru.encyklopedie_ukazka

Encyklopedie má kvalitní provedení, názorné ilustrace a nádherné fotky. S porozuměním textu jsme problém neměli (dokonce ani já) – výklad i popisky byly vcelku stručné a jednoduché. Líbily se nám různé zajímavosti a otázky pro malé badatele. Co se týče obsahu, knížka začíná kapitolou o kosmickém prostoru, pak následuje kosmický výzkum, sluneční soustava, komety a meteority, záhady vesmíru a vesmír pro každého.vesmirna_mise_ukazka

Když se náš kamarád dozvěděl, že máme doma vesmírného nadšence, obdaroval nás později super knížečkou Vesmírná mise od Dana Greena z edice Dobrodružná věda. Malí astronauti se v ní snaží zachránit profesora Chytrolína, kterého unesli hledači diamantů. Aby mu pomohli, musí řešit různé hádanky o vesmíru, bludiště, přesmyčky a kvízy. Nepostupuje se přitom jako v obyčejné knize, ale dopředu a zpět podle toho, jak se podaří zodpovědět otázku. Tahle útlá knížečka je pro kluky i holky hodně atraktivní – pěkné ilustrace, ikonky, srandovní postavy. Řada otázek už ale byla hodně náročná a bez nápovědy bychom se neobešli.

Příklad otázky:

„Která planeta by jako jediná plavala na hladině ve vaně plné vody?

Možnosti: Země/Saturn/Uran

Odpověď: Saturn – má nízkou hustotu“

Synovi se obě knížky moc líbily, v obou si četl už v první třídě a chodil s nimi i spát. Z encyklopedie ho nejvíce zaujala sluneční soustava a radioteleskopy, a tak nás stále obdarovával svými výtvory s touto tématikou. Vesmírná mise byla jedna z prvních knížek, jež si přečetl úplně sám, nicméně hodně otázek mu dalo dost zabrat. Ale mohl si správné odpovědi dohledat ve své encyklopedii, takže se aspoň naučil sám vyhledávat potřené informace.

vesmir_obrazek

radioteleskopy_obrazek
Základní informace o knihách:

  • První encyklopedie vesmíru. Knižní klub, Universum, 2011. 128 s. ISBN 978-80-242-2898-3
  • Dan Green: Vesmírná mise. Rebo Production, Dobrodružná věda, 2014. 47 s. ISBN 978-80-255-0800-8

Pro koho jsou knížky vhodné:

  • u encyklopedie se uvádí věk do deseti let, dolní hranici bych viděla asi na šest let,
  • vesmírná mise se doporučuje od osmi let, a to podle mě sedí (záhady a otázky jsou docela obtížné), takže u mladších dětí by bylo třeba hodně pomoci od rodičů.

Co se mi nejvíce líbilo:

  • konečně jsem pochopila, jak je to s hvězdami a sluneční soustavou :)
  • knížky mají dobře promyšlený koncept, aby byly pro děti zajímavé, vzbudily v nich zvědavost a chuť se dozvídat nové věci o vesmíru.

 

6. knížka: Suchá, R.: Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky

knížky s říkankami pro předškoláky (i nejmenší děti)sucha_knizky

Knížku s rozpustilými básničkami od Romany Suché jsem koupila pro syna před jeho druhými narozeninami, když už přestal knížky žvýkat a začal si užívat čtení. Na první pohled mě zaujaly krásné obrázky Venduly Hegerové a praktický formát knížky – je tak akorát do ruky. Později jsem ocenila také rozumný počet stran, protože syn jí vždycky chtěl přečíst úplně celou.sucha_basnicka

V úvodu knížky autorka hovoří k rodičům a vysvětluje, jak probíhá vývoj řeči u dětí do tří let a jak vhodně řečové dovednosti dětí rozvíjet. Následuje třicet originálních říkanek (většinou čtyřverší), které jsou velmi jednoduché a snadno zapamatovatelné. Po pár přečteních jsme je uměli všechny nazpaměť a měla jsem pocit, jako bychom je znali odjakživa. Každou básničku navíc doprovázejí povedené ilustrace a obrázek s cvikem pro dětské prstíky, takže to co rodiče čtou, můžou prohlížet s dětmi na obrázku a ještě ukazovat na prstech.

Naše oblíbená básnička byla třeba:

„Stříhám, stříhám, šmik, šmik, šmik,
už to umím, mám v tom cvik.
Střihnu sem, střihnu tam, 
všechen papír postříhám.“sucha_cviceni

Z této zdařilé řady knížek říkadel jsme si zakoupili ještě Šikovné básničky a Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. První z nich obsahuje různé veršíky k doprovázení denních rituálů, jako mytí ručiček, koupání, chození na nočníček a další. Tyto básničky už byly trochu delší, složitější a hůře zapamatovatelné, a tak se nám tolik nelíbily. Rozcvičky měly větší úspěch, protože většina říkanek byla zase jen čtyřveršových a jednodušších. Moc se líbily i cviky u jednotlivých básniček, které jsou dobře přizpůsobené věku a schopnostem dětí a přitom je klidně můžou cvičit i mamky a taťkové.

Autorka je psycholožka, má zkušenosti s prací s dětmi a na knížkách je to znát. Jejich provedení je také velmi slušné, takže snesou méně šetrné zacházení.

Základní informace o knize:

  • Suchá, Romana: Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky. Portál, 2008. 72 s. ISBN 978-80-7367-439-7
  • Suchá, Romana: Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. Portál, 2009. 96 s. ISBN 978-80-7367-619-3
  • Suchá, Romana: Šikovné básničky pro kluky a holčičky. Portál, 2011, 96 s. ISBN 978-80-7367-980-4

Pro koho je kniha vhodná:

  • knížky jsou doporučovány pro malé předškoláky cca od 2 – 3 let, my jsme četli již dříve (hlavně rozpustilé básničky),
  • pro rodiče, kteří chtějí s dětmi říkat různé básničky, používat pěkná říkadla během denních rituálů a nebo cvičit,
  • pro školky či mateřská centra (zejména rozpustilé básničky a rozcvičky).

Co se mi nejvíce líbilo:

  • krásné ilustrace a povedené rýmy,
  • cviky pro prstíky a pohybové aktivity přizpůsobené věku a schopnostem dětí,
  • výborná alternativa k notoricky známým říkadlům.

4. knížka: P. Morkes, P. a T. Ertychovi: Komisař Vrťapka. Sebrané spisy 1 – 3. (pro malé detektivy)

Přestože se postavička psího detektiva objevuje v dětských časopisech a knížkách už skoro deset let, my jsme fenomenálního Komisaře Vrťapku objevili teprve loni.

knihy_vrtapka

Pověděla nám o něm  naše kamarádka, jejíž syn je stejně starý jako náš a také si libuje v luštění všemožných záhad a hlavolamů. Náš Fanda dostal první knihu případů komisaře Vrťapky k minulým vánocům a během pár dní jsme jí společnými silami celou přečetli. Zanedlouho jsme zakoupili i další dva díly, abychom mohli v řešení záhad s Vrťapkou pokračovat.

Jednotlivé příběhy jsou vyprávěny formou komiksu, kdy je vždy na jedné straně představen případ (loupež, podvod, ztráta, aj.) a čtyři podezřelí. Situace je zachycena na obrázku přes celou stránku a je zde také vždy ukrytý nějaký ztracený předmět či osoba. Malí detektivové pak musí na protější straně provést čtyři úkoly (hlavolamy, přesmyčky, křížovky, aj.), jejichž vyřešení je dovede k pachateli a ztracenému předmětu/osobě.knihy_vrtapka_in

Musím říci, že doporučení nezklamalo a proklamace “Komisař Vrťapka baví celou rodinu” opravdu nelže. Už v první třídě byl syn schopný luštit sám, některé úkoly byly trochu obtížnější, a tak byla naše asistence nezbytná. Bavili jsme se ale také, protože knížka obsahuje spoustu skrytých narážek na známé osobnosti a úkoly byly zajímavé i pro nás. Pro naši čtyřletou dceru sice záhady byly moc obtížné, ale zase si moc oblíbila vyhledávání ztracených předmětů a osob na obrázcích.

Vrťapka nám přinesl řadu příjemných okamžiků, kdy jsme si mohli po ránu trochu přispat, zatímco naše děti ve svém pokojíku luštily záhady  :)

Základní informace o knize:

  • P. Morkes, P. a T. Ertychovi: Komisař Vrťapka sebrané spisy 1. – 3. Mladá Fronta. 2007 – 2011

Další informace:

Pro koho je kniha vhodná:

  • uvádí se, že pro čtenáře 6 – 13 let, začínající čtenáři budou potřebovat pomoc rodičů, podle mých zkušeností se líbí i desetiletým (zvládají úplně bez problémů sami),

Co se mi nejvíce líbilo:

  • vtipné a originální ilustrace, dobře promyšlená koncepce knížek, málokdy jsme narazili na něco, s čím jsme si neporadili (pro všechny případy je na konci knihy řešení)
  • podněcuje v dětech chuť číst a trochu si lámat hlavu s luštěním záhad.

1. knížka: V. Thomasová, P. Korky: Čarodějka Winnie (pro malé holky)

Když kupuji knížky pro naše děti, vybírám takové, co se líbí i mně. Děti rády poslouchají stejné pohádky stále dokola, takže když je knížka hloupá, začnu ji brzo nenávidět. Čarodějka Winnie naštěstí není ten případ. Zamilovala jsem si ji, hned jak mi poprvé padla do ruky. Našim dětem (dcera 4 roky, syn 7) jsem jí přečetla už asi pětkrát.čarodějka Winnie

Tahle nádherná kniha obsahuje šest příběhů o potrhlé čarodějce, které se velmi dobře čtou a jsou doprovázené poutavými ilustracemi přes celou stránku. Winnie si musí poradit s drakem, řeší problémy s cestováním, trápí ji zima (stejně jako teď nás), dokonce se jí pokazí její kouzelná hůlka. V další pohádce jí potrápí koberec a v poslední se s kocourkem podívá k moři.

Tahle správňácká čarodějka není zrovna krasavice, ani kdovíjaká kouzelnice, má každou chvíli nějaké trable, ale každá z pohádek má dobrý konec. Při čtení jejích příhod se děti pobaví rozhodně více než u pohádek plných princů a princezen, kde všichni nakonec umřou (říká se přece žili šťastně a spokojeně až do smrti ne?).

čarodějka winnie

Základní informace o knize:

  • Valerie Thomasová, Paul Korky: Čarodějka Winnie. Šest nejhezčích pohádek. Praha : Knižní klub, 2013, 160 s. ISBN: 978-80-242-4207-1

Pro koho je vhodná:

  • pro děti od 3 let (spíše pro holky předškolačky a malé školačky, menší kluci její čtení taky přežijou)

Co se mi na ní nejvíc líbilo:čarodějka winnie

  • krásné obrázky, snadno se čte, pohádka má super délku (vitální rodiče přečtou i 2 až 3, unavení zvládnou před spaním alespoň jednu)

 

 

Kniha jako vánoční dárek

Tento rok se na vánoce moc těším. S manželem a dalšími bližními jsme se dohodli, že si nic nedáme a tím hlavním dárkem pro nás bude ta vánoční pohoda :) Děti si překvapivě tentokrát napsaly Ježíškovi o samé krásné dárky (knížky, loutky od babičky, sýry od dědečka, .. ) a naše mimi ani neví, že nějaké vánoce jsou. Takže nebudu muset jezdit do obchoďáku prohrabovat se těmi předraženými komerčními šmejdy, co nevydrží ani do začátku Nového roku.

Když už nějaký dárek koupit chcete, tak knihy mohu vřele doporučit. Když se člověk úplně netrefí, svého čtenáře si nakonec v rodinném kruhu přeci jen najde.

Každý den bych na tomto blogu chtěla představit jednu knížku, která by mohla být krásným vánočním dárkem pro partnera, děti, rodiče nebo pro vás samotné (už dlouho razím teorii, že nejlepší vánoční dárky si nadělí člověk sám).

Co dělá tvoje máma?

„Moje máma nedělá nic. Je doma a stará se o ségru…“ pochlubil se ve školce kdysi můj synek (a nejen on, jak jsem se dozvěděla od kamarádky). Tenkrát mě to dost naštvalo a snažila jsem se mu doma vysvětlit, že opravdu „něco“ doma dělám.

Mámy, co děláme špatně?

Pro mě osobně je to jedna z nejhorších věcí související s mateřstvím – že tolik lidí má pocit, že ženy na rodičovské dovolené „nedělají nic“.

Nemyslí si to jenom naše děti, ale často i naši manželé, naše tchyně a bohužel i pak naši budoucí zaměstnavatelé.

Jo dobře, některé dny si hodím nohy na stůl, čtu si knížku, procházím se s miminem v lese (to je ovšem záslužná činnost), surfuju na netu nebo klábosím s kamarádkama nad kafem…. Ale když si vzpomenu, co všechno jsem stihla během mých mateřských/rodičovských dovolených, nebylo toho málo:na materske

  • napsala jsem dvoje skripta,
  • chodila jsem na částečný úvazek do práce,
  • dokončila jsem Ph.D. a dopsala disertačku,
  • chodila jsem na různé kurzy, abych úplně nezblbla,
  • organizovala rekonstrukci našeho domu,
  • minimálně 3x se přestěhovala (asi i vícekrát, ale mou paměť zahalila milosrdná temnota),
  • naplánovala a pořídila několik kuchyní v Ikea,
  • vybrala a zařídila nákup auta pro rostoucí rodinu,
  • vybírala a zařizovala dovolené,
  • k tomu samozřejmě jako většina maminek: odnosila (celkem 27 měsíců), porodila (za celkem 23 hodin), kojila (teď už 32 měsíců), nespala (už raději nepočítám), vozila v kočárku, učila, chovala, nakupovala, jezdila, vozila, vysvětlovala, přebalovala, koupala, uspávala, nadávala :), na výlety jezdila, uklidňovala, vařila, prala, nežehlila :), uklízela, k doktorům s nima chodila, do školky a školy vodila, a milion dalších věcí.

Samozřejmě jsme spoustu věcí dělali s manželem společně, občas pomohly i babičky, ale něco bylo fakt jen na mě (zatím pořád kojím jen já :)

Tak se sakra ptám, co bychom ještě měly více dělat, aby ženy pečující o děti a rodinu získaly alespoň trochu lepší status. Abychom se nemusely stydět říct, že se staráme o rodinu, a všichni (včetně našich dětí) nás nepovažovali za flákače.

Místo urputného řevu neméně urputný lepší je zpěv

S třemi dětmi na krku a mým drahým mužem po boku se občas dostávám vlivem hormonální nerovnováhy do stavu, kdy hrozím vybuchnout stejně jako špatně fungující papiňák. Někdy se opravdu neudržím, a pak se mi všechny živé i neživé bytosti klidí z cesty, aby neutrpěly újmu při mém běsnění.

Bývají však i lepší dny, kdy se mi podaří rozpoznat blížící se nebezpečí a páru vypustit poměrně neškodným způsobem. Místo ječení prostě zpívám. Někdy halekám sama, občas se přidají děti a hned je veseleji.

Kdy je vhodné tuto relaxační techniku uplatit? Viz níže na příklady včetně možných písní:

  • dítě se vzteká kvůli nějaké kravině a nechce ustoupit – vhodná píseň – Ty jsi máááá lááska levandulováááá,
  • miminko ječí v postýlce a chce se chovat, zrovna když potřebujete vařit oběd – Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, případně Pes jitrničku sežral,
  • dítě nemůže usnout a stále vylézá ze své postýlky – Spi má malá, spí už včela, následují Černé oči jděte spát, v krizi Sbohem galánečko, já už musím jíti (zvlášť procítěně zpívám pasáž kyselé vínečko budu píti),
  • děti kňučí na procházce a ptají se pořád „kdy už tam budem“ – vhodná říkanka A raz, a dva……..Arizona, dopředu, dozadu, a tak dále,
  • všichni otravují před večeří – Čížečku, čížečku ptáčku maličký nebo Holko, modrooko nosodovoj o potoko (známá písnička s využitím všech samohlásek),
  • partner vás vytočí – Zabilííí, zabilíí, chláápá z Koločavy…..:)

Fakt to docela zabírá a rodinní příslušníci rozhodně líp reagují na zpěv než na ječení, i když nejste zrovna Pecková nebo Pavarotti.

Kdy si budeme žít v Česku jako ve Švýcarsku?

Asi nikdy.

Ani tak ne kvůli rozdílu v životní úrovni obyvatel, ale spíše kvůli našim hodnotám a životnímu stylu:

  1. Krademe. Česko patří mezi země Evropy, kde se v přepočtu na obyvatele krade nejvíc ze všech zemí Evropy. Není to bohužel jen nějaká hloupá pověra – můžete si na netu najít statistiku nebo se jen zeptejte lidí okolo. Zatímco v řadě zemí Evropy zamykat nemusí a nikdo jim nic neukradne, u nás zamykáte a stejně vás okradou. Moje osobní zkušenost: synovi ve školce nějaké dítě ukradlo hračku, kterou dostal od kamaráda k narozeninám. Za poslední 3 měsíce jsme měli už druhou krádež kola ze skladu na zahradě.
  2. Závidíme si. Úspěch druhého lidi nemotivuje ke zvýšenému úsilí, ale pouze k tomu, že mu závidí a nepřejí mu nic dobrého. Moje osobní zkušenost: Několikrát jsem slyšela od lidí říkat – ten se má dobře, kde na to asi vzal, určitě si nakradl.
  3. Chceme se mít dobře ale nechceme pracovat. Teď nemluvím o Romech, ale o většinové populaci. Moje osobní zkušenost: při práci jsem se setkala s několika nezaměstnanými, kteří by mohli pracovat, ale nechtěli. Práce jim nepřišla dost dobrá, museli by dojíždět, a tak dále. Zvláště tito lidé nesnášejí Romy, protože ti podle nich nepracují a dostávají dávky, ale že sami dělají to samé, to jim nevadí.

Teď je období voleb a tohle by mohla být témata kampaně. Ne podobné hovadiny, jako vymeteme z Prahy bezdomovce a narkomany.

Ale:

  • Nulová tolerance kriminality (i drobných trestných činů).
  • Peníze těm co pracují nebo těm, co se opravdu o sebe postarat nemohou.
  • Podporovat lidi k aktivitě a ne k závisti – tj. podpora zaměstnání i podnikání místo kladení překážek obojímu v podobě vysokých odvodů na zaměstnance a administrativních i finančních překážek pro začínající podnikatele.

 

Co zpříjemňuje maminám život aneb výbava třetimatky

V dubnu jsem se stala potřetí maminkou a musím říci, že si život s miminkem užívám s mnohem větším klidem a pohodou než u předchozích dětí. Určitou roli v tom hraje i to, že moje starší ratolesti přes den dlí ve školních a předškolních zařízeních, tudíž mám pro sebe a miminko docela dost volného času. Především však disponuji docela slušnou výbavou nejrůznějších elementů, které mi ulehčují a zpříjemňují každodenní život:

  • relaxační míč – hodí se na sezení před porodem i po porodu a je skvělou pomůckou pro zklidnění či uspání miminka,
  • čtečka knih se světýlkem – mám Kindla s lampičkou a díky tomu jsem od narození miminka přečetla snad deset knih – při kojení, uklidňování malé, když mi usnula v náručí a já měla dlouhou chvíli, v noci, když jsem nemohla spát,
  • čokoláda – nepatří sice k doporučené stravě nastávajících a kojících maminek, ale když má žena nervy v kýblu (zvlášť k večeru), tak je lepší si dát jednu řadu oříškové čokolády než dva panáky ostrého alkoholu,
  • probiotické kapky pro miminko – značně ulevily našim dětem a zlepšily jejich zažívání,
  • odsávačka soplíků na vysavač – vypadá to trochu monstrózně a pro někoho možná nechutně, ale lepší zařízení pro ulevení rýmy miminku neznám,
  • „chytrý telefon“ – super věcička, při procházce můžu nejen krafat s rodinou či kamarádkami, ale také odpovědět na mejlíky, přečíst si zprávy či poslechnout oblíbenou muziku,
  • les blízko bydliště – děti mi vždycky dobře spaly v kočárku a lesní drncání napomáhalo dobrému a rychlému usínání, v letním parnu jsem pak ocenila blahodárný stín,
  • lahev na pití, co neteče – kvůli kojení piju ve dne i v noci a netekoucí láhev s membránou můžu bez obav hodit do kočárku nebo si jí klidně vzít i do postele,

Na prvním místě bych však měla uvést manžela, který se nebojí být „taťkou od dětí“. Má drahá polovička se dnes nezalekne ani řvoucího mimina či pokakané plenky a nevadí mu čas trávit s rodinou místo do večera v kanceláři (aspoň doufám :). Bohužel už si vzhledem k počtu dětí nemůže za odměnu užívat odpoledního šlofíčka jako dříve.

Áňa a tepláky aneb genderové stereotypy v praxi

Dnes jsem se čtyřletou Andulínou vyrazila do obchoďáku pro tepláky. Ráno jsme totiž málem nedošly do školky, protože její oblíbené ji už začaly škrtit na pupíku a šedivky po starším bráchovi odmítla obléct. Možná si řeknete, že jí rozmazluju, ale mě si ještě ve čtrnácti pletli s klukem. Takže když chce moje malá vypadat jako slečna, tak jí v tom ráda podpořím.

Anda hned po vstupu do obchoďáku pookřála a nadšeně pobíhala po blýskavých dlaždicích. V obchodě s oblečením se hned vrhla mezi stojany a začala hledat něco pěkného na sebe. V kabince s velkým nadšením vyzkoušela všechny vybrané kousky a tvrdila, že jí všechno je. Hlavně když to bylo růžové a nebo alespoň patřičně vyzdobené. Cestou jsme ještě ulovily paket spoďárů s myškou Minnie a bylo hotovo.Holčičí nakupování

Jak vypadal obdobný nákup se synem? Musela jsem mu slíbit, že na konci dostane nějakou hračku. Oblíbená barva červená a modrá, obrázky nebyly povoleny s výjimkou Angry Birds nebo Phinease a Ferba. Možno zkoušet mikinu, ale nanejvýš 2 ks. Kalhoty byl ochoten vyzkoušet jedny, pak už jsem je mohla jenom přikládat. Po návštěvě prvního obchodu už nikam nechtěl.

Proč o tom vlastně píšu? Společnost je teď posedlá odmítáním genderových stereotypů (holky si hrajou s panenkama, kluci s autíčkama a podobně) a na nich založené výchově. Na jednu stranu je mi tato myšlenka docela sympatická, na druhou jsem v tomto dosti skeptická. Syn si hrál s tátovým akušroubovákem ještě dřív, než uměl mluvit. Andulína se zas už jako batole ráda fintila a naprosto preferovala „holčičí barvy“. Přitom v nejranějším věku měla spoustu věcí po bráchovi a já rozhodně žádná dámička nejsem. A nakupování je jen další z rozdílných přístupů ke stejné věci. Vzhledem k tomu, že jsem je začala brát s sebou do obchodu až nedávno, tak to rozhodně nějakým rozdílem ve výchově není.

Určitě fandím tomu, aby holky i kluci měli volný přístup ke všemu, co je zajímá bez nějakých hloupých předsudků. Na druhou stranu jsem přesvědčená, že některé rozdíly mezi muži a ženami jsou prostě vrozené a jakékoliv snahy o úplné vyrovnání jsou zbytečné.