Maminy, hurá zpátky do práce!

Včera jsem se dozvěděla, že jsem byla přijata do jedné neziskovky, kde jsem se ucházela o místo. Hodně mě to potěšilo, protože jsem se už nějakou dobu porozhlížela po zaměstnání na půl úvazku, které by odpovídalo mým představám a kvalifikaci. Nakonec to byla hned druhá společnost, do které jsem poslala svůj životopis. Výběr probíhal ve dvou kolech. V prvním klasický pohovor (takové ty legrace o silných a slabých stránkách), ve druhém kole to už bylo náročnější, protože jsem řešila případovou studii a prezentovala připravenou přednášku. Nenechala jsem naštěstí nic náhodě a pečlivě jsem se připravila, abych ze sebe mohla mít dobrý pocit, i kdyby mě nevzali.matka v praci

Dlouho jsem se samozřejmě rozmýšlela, jestli ještě není na návrat do práce brzo. Synovi je 5, dceři 2,5 roku a teprve od září začala chodit na dva dny do soukromé školky. Babičky máme daleko, takže si musíme vystačit s manželem sami, pokud tedy nebudeme chtít angažovat ještě chůvu. Nakonec jsem se rozhodla práci vzít, protože už jsem začala vykazovat silné abstinenční příznaky matek, které již potřebují nějakou tu dávku pracovní aktivity.

Jak se to projevuje? Docela zvláštně, někdy by vás sotva napadlo, že to může souviset s absencí pracovního uplatnění.

  • žena manželovi vyčítá, že chodí do práce odpočívat, zatímco ona trčí doma,
  • žena se zabývá malichernostmi, je na partnera i děti protivná, protože nemá čím by zaměstnala svoje mozkové závity,
  • kosmetické procedury se zredukovaly na používání krému na ruce, občasné vytrhání obočí, případně holení nohou (pokud se tedy zrovna chystá do bazénu),
  • šatník ženy obsahuje především outdoorové oblečení vhodné pro pobyt s dětmi venku, lodičky a kostýmy jsou někde hluboko v šatníku a navíc už stejně dávno vyšly z módy,
  • žena ujíždí na sociálních sítích a rozesílá denně spoustu mejlů svým známým, protože jí chybí sociální kontakt, nebo…
  • …domácnost je plná jejích kamarádek s dětmi, aby holkám ten čas lépe utíkal,
  • žena pokukuje po cizích chlapech nebo s nimi čile koresponduje, ne nutně kvůli mimomanželskému dobrodružství, ale prostě proto, aby si zase připadala jako ženská, od manžela ani dětí se nějakých lichotek sotva dočká,
  • žena je posedlá alternativními proudy výživy i výchovy dětí a snaží se o jejich prospěšnosti přesvědčit své blízké okolí,
  • žena vyhledává a navštěvuje neustále nějaké vzdělávací a výcvikové kurzy, ať už o věření, výchově dětí, seberozvoji, aj.

Pozn.: Různé příznaky jsem pozorovala u sebe i v blízkém okolí. Pokud vás napadne něco dalšího, ráda dodám :o)

Za půl roku sem napíšu, jestli chození do práce přispěje k větší spokojenosti mojí, popř. rodiny. Moji bližní samozřejmě úplně nadšení nejsou, protože jim bude chybět jejich „servisní jednotka“, vždy připravená plnit jejich přání. Ale tím se rozhodně nenechám odradit :o)

Moje oblíbené kuchařky

Kuchařky jsou oblíbené i mezi lidmi, kteří rozhodně nepatří mezi knihomoly. I já z nich často čerpám inspiraci, když se snažím něco poživatelného připravit k obědu, večeři nebo jen tak k zakousnutí ke kávě.

Už jich mám doma snad přes dvacet a jejich počet určitě ještě poroste. Doufám, že mě manžel obšťastní zase nějakou novinkou, abychom si po Novém roce mohli pochutnat na něčem nevyzkoušeném.

Kterou kuchařku bych doporučilamichopulu?

Mojí nejoblíbenější je v poslední době kuchařka od Hany Michopulu: Recepty z farmářského trhu. Je velmi přehledná, nabízí recepty na pokrmy z tradičních, běžně dostupných surovin, recepty jsou jednoduché, stručné a přitom názorné. Zatím jsme si pochutnali na: Sametové celerové polévce, Dýňové polévce, Pórkovo-bramborové polévce, Italské čočkové polévce s rajčaty, Fazolové polévce se slaninou, Bílých fazolích po řecku, Mrkvové polévce se zázvorem, Mrkvových muffinech. Vše se nám vždy dařilo uvařit podle našich představ.zatloukalova

Hodně dlouho jsem  vařila podle Kuchařky pro dceru od Jany Zatloukalové. Líbilo se mi, že obsahuje kromě jednoduchých jídel i českou klasiku, a spoustu užitečných tipů jak se dopracovat ke kýženému výsledku. Knížka je dosti obsáhlá, ale má velmi šikovný rejstřík podle surovin, takže se v ní můžete dobře zorientovat. Oblíbili jsme si například: Hovězí guláš, Holandské řízky, Kachnu pečenou velmi pomalu, Hrníčkové knedlíky z mikrovlnky, Jednoduchou boloňskou omáčku, Těstoviny s tuňákem, Šlehačkovou bábovku, Kynuté buchty a další. V poslední době z ní ale už tak často nevařím, protože mi trošku začalo vadit, jak jsou postupy rozvláčně popsané. Někdy se mi při vaření stávalo, že jsem měla problém se zorientovat, co mám kdy udělat.vanek

Kdo má rád českou klasiku, tak určitě ocení hodně povedenou kuchařku od Romana Vaňka z Pražského kulinářského institutu Poklady klasické české kuchyně aneb jak to ta babička tenkrát vařila. Recepty jsou stručné, jednoduché, z dostupných surovin, nechybí ani „babiččiny rady“. Vyzkoušeli jsme: Květákovou polévku, Fazolovku, Hovězí guláš, Telecí na paprice, Králíka, Buchty a pár dalších.

Kromě výše zmíněných jsou docela fajn:

  • S Italem v kuchyni I., II. – dobré recepty, ale špatně udělaná a nepřehledná kuchařka. Občas nedostupné suroviny.
  • Martha Elefteriadu: Řecká kuchyně – sáhnu po ní, když dostanu chuť na nějaké typicky řecké jídlo (většinou ale dost ubírám olej). Některé recepty jsou si hodně podobné, ale suroviny jsou většinou dobře dostupné a jídla jednoduchá.
  • Kuchařky z edice Apetit – obsahují recepty, které byly již dříve zveřejněné v časopise Apetit. Jsou to moc pěkné a přehledné kuchařky, ale recepty mi přijdou někdy příliš složité a náročné na suroviny.

A které moc neotvírám? Různé moje bio, zdravé a skvělé kuchařky psané specialisty na zdravou výživu dětí. Jednu dobu jsem zkoušela podle nich vařit, ale moc nám to nejelo. Ale nezatracuji je, jejich čas třeba ještě přijde.

Také jsem nakonec moc neocenila knihy od Pohlreicha (jsou spíš pro profíky) a od Jamieho Olivera (moc nedostupných surovin).

As You Like It v Divadle Kolowrat

Mám ráda Shakespeara, avšak zatím se mi moc nedařilo vidět jeho hry v divadle. Před pěknou řádkou let jsem byla na Hamletovi v Divadle Komedie se skvělým Davidem Prachařem v hlavní roli, nicméně další hry jsem viděla spíše převedené do filmové podoby. Několikrát jsem se snažila dostat na představení při pražských Shakespearovských slavnostech, ale pokaždé jsem přišla s křížkem po funuse a lístky byly vyprodané. Takže když jsem úplnou náhodou zjistila, že v Divadle Kolowrat tento týden hrají činohru As You Like It, neváhala jsem, a hned jsem zarezervovala lístky.aslikeit

Raději jsem si s předstihem přečetla, o čem hra bude, abych si mohla představení vychutnat a ne se jen marně snažit pochopit zápletku (hrálo se v originále s českými titulky). Podle mých zkušeností si Shakespeare liboval ve velkém množství postav, které se jmenují skoro stejně :) Tahle rozverná komedie je hlavně o lásce – opětované i neopětované, projevené i skrývané. Rosalindu vyžene její strýc ode dvora, ale odejde s ní také jeho vlastní dcera Celia, která Rosalindu miluje jako vlastní sestru. Rosalinda v mužském přestrojení najde s Celií útočiště na ovčí farmě, poblíž Ardenského lesa. Zde se po nějaké době setkává s Orlandem, se kterým se do sebe zamilovali po jednom souboji ještě na dvoře vévody. Následně pak dochází k řadě pikantních situací, kdy se snaží Rosalinda jako chlapec přesvědčit Orlanda, aby se své lásky k ní jako dívce vzdal. Musí si také poradit s tím, že se do ní zamiluje jiná žena. Vše se naštěstí v dobré obrátí a nakonec se koná svatba čtyř zamilovaných dvojic.

Přestože jsem rozuměla jen asi třetině toho, co herci říkali, z představení jsem byla naprosto unešená. Divadlo se nachází v půdním prostoru Kolowratského paláce, má moc příjemnou komorní atmosféru a máte tak pocit, že jste součástí děje. Od pastýřky koz jsme mohli ochutnat mrkvičku a naše oblečení okusovaly drzé ovce v podání samotných herců. Nadchlo mě, co dokázali předvést na skromné scéně, kde měli k dispozici jen pár židlí, hudebních nástrojů a převleků. Vše mi připomínalo nějaké středověké kejklířské představení, kde se nejen hraje, ale i zpívá a tančí a provádějí nejroztodivnější taškařice. Přitom všem však hra působila hodně současně. Zazněla Abba i Madonna, šašek lákal pasačku na kyblík stehýnek z KFC a objevila se i vtipná narážka na kvalitu místních alkoholických nápojů. Bavila jsem se od začátku až do konce, a když jsem se zrovna nesmála, tak jsem si užívala zvukomalebnost Shakespearova textu (titulky jsem ani neřešila).

Hra byla inscenována divadelní společností The Prague Shakespeare Festival ve spolupráci s Národním divadlem, režíroval ji sám umělecký ředitel PSF Guy Robert, který si zde zahrál také jednu z dvojrolí. Obsazení bylo mezinárodní, což ve spojení s různorodým publikem z hlediska věku i národnosti přispělo k báječné atmosféře představení. Hlavní roli Rosalindy obsadila skvělá Jessica Boone, v roli Celie excelovala Fanette Ronjat. Já jsem samozřejmě ocenila, že zde bylo k vidění několik pohledných chlapíků, které jsem měla z první řady téměř na dosah ruky (jen si plácnout :).

Jediné, co mi trochu kazilo náladu, bylo oblečení některých diváků. Opravdu by pro návštěvu divadla nenašli vhodnější oblečení než odrbané džíny a sešlapané tenisky?

Domov pro Marťany aneb jaké to je, mít brášku s Downovým syndromem

Tuhle knížku od Martiny Drijverové jsme četli našim dětem před spaním skoro čtrnáct dní a asi třikrát jsem se při ní málem rozbrečela. Vrátila jsem se do svého dětství a připomněla si, že to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou, jak si dospělí někdy myslí. Jaké to je pro desetiletou holku se přestěhovat do nového města a mít mladšího brášku s Downovým syndromem?domov-pro-martany

Michalka s rodiči stěhuje do starého domu po své tetě, nastupuje do třídy, kde nikoho nezná. Nemá to zrovna jednoduché, protože rodiče kromě úprav a zařizování domu mají na starosti také jejího nemocného bratra, takže jim na ni nezbývá tolik času. Jsou sice hodní a snaží se jí v rámci možností věnovat, ale občas jsou také přísnější, než by bylo třeba. Od malé Michaly očekávají, že se bude dobře učit a bude jim co nejvíce samostatná, aby jim „dělala radost“, když je její bráška nemocný.

Míša dělá co může, ale ne vše se daří. Ze začátku je zoufalá z bydlení ve starém domě, ale když se rodičům s její vydatnou pomocí podaří bydlení i zahradu zútulnit, tak se pomalu začíná cítit jako doma. Horší je to ve škole, kde si jen obtížně zvyká na přísnou učitelku a hledá si nové kamarády. Chvíli si už myslí, že se spolužačkou Luckou to bude to pravé, ale ukáže se, že je to zlá, povrchní a sobecká holka. To když ona a další spolužáci potkají Míšu s jejím bratrem v parku a začnou se jim krutě vysmívat. Naštěstí se vše nakonec v dobré obrátí a Michalka nalezne přátele tam, kde by je nehledala. Najde si také svou cestu k bráškovi, když začne pomáhat mamince s jeho učením. Společným úsilím se jim dokonce podaří připravit Martínka na nástup do zvláštní školy.

Dost jsem se divila, že moje děti tuhle knížku zvládly. Naše dvouletá Anda toho asi moc nepochytila, ale pětiletý Fanda se často ptal a hodně jsme si povídali o nemocných dětech i špatném chování mezi dětmi i dospělými. Knížku bych vřele doporučila rodičům, starším školkovým i mladším školním dětem. Pomůže jim otevřít oči a zbavit se některých předsudků. Také velmi dobře ukazuje, jak snášejí různé reakce okolí rodinní příslušníci hendikepovaných.

Pozn.: Sama jsem zažila stěhování a rozchod rodičů. Takhle závažným hendikepem (Downův syndrom) v naší rodině nikdo netrpěl.

Běhá se tu pěkně, ale jak se tu žije?

Dnes jsem si užila příjemný běh podél řeky Vidnávky, protékající vesnicemi ve slezském pohraničí. Po snídani jsem zvažovala, jestli mám vůbec vyrazit, protože se venku mračilo, místy mrholilo a ani teplota okolo 5 stupňů nenaznačovala, že by to mohl být nějaký příjemný zážitek. Nakonec jsem se nenechala odradit, natáhla jsem dlouhé elesťáky, merino triko s vestou, šátek na hlavu a vyběhla jsem.samotka

Trasa vedla po silnici vinoucí se podél řeky, lemovaly ji nádherně zbarvené javory a další listnáče. Místy přes zlatavé listí nebylo cestu ani vidět. Po třech kilometrech jsem se konečně zahřála, rozhýbala ztuhlé svaly, a pak už to byla paráda. Cestou jsem míjela více či méně udržované domky po Němcích, do kterých se po válce nastěhovali Češi. V těch nejnuznějších najdete Romy z různých koutů republiky. Řeku jsem přeběhla ve Velké Kraši po nové lávce, vybudované na místě původní, stržené při povodni.

Začalo znovu krápat a déšť se po chvíli proměnil ve sníh. Naštěstí se počasí umoudřilo, tak jsem si mohla nerušeně užívat běhu až do konce. Vzduch byl ještě dýchatelný, protože obyvatelé těchto líbezných vesniček ještě nestačili nacpat do kamen plastové flašky s pilinami a staré gumy, kterými si občas přitápějí.

Když jsem probíhala místní romskou osadou, opilci sedící okolo plápolajícího ohýnku vstávali a koukali, jako by okolo nich běžel jelen se zlatýma parohama. Jednak asi dlouho neviděli někoho vykonávat takový nezvyklý pohyb, jednak jim zrak zkalil levný chlast, a tak nevěřili svým vlastním očím. Po chvíli jsem předběhla tři chlapíky tlačící vozík s plynovými bombami a hořákem – kam asi? Že by do rozpadající se šamotárny?

Cesta mě také zavedla k místnímu hřbitovu, kde Němci i Češi odpočívají v pokoji, a nádraží, kam už vlak nejezdí. I ten pasťák už zavřeli, protože personál početně převyšoval chovance. Možná se tu však dočkají detenčního ústavu v místě bývalé vojenské ozdravovny. To jim tady opravdu scházelo.

Pěkný, podzimní výběh s přídechem nostalgie.

Pozn.: tento příspěvek mám i na dailymile.com, ale bylo mi líto, aby tam zapadl

Dočkala jsem se nejúžasnějšího komplimentu v životě…

….a to od úplně cizího člověka.

Včera jsem se ve vlaku dala do řeči s úplně cizí paní, se kterou jsem si pak povídala ještě hodinu po té, co jsme vystoupily z vlaku. Prostě jsme si padly do oka.

Často a ráda se seznamuji s novými lidmi a moc mě zajímají jejich životní osudy. Tohle bylo zvlášť zajímavé setkání, protože tato madam byla na rozdíl ode mě skutečná dáma (představte si českou Catherine Deneuve). O více než generací starší než já, ale perfektně upravená, zcestovalá a mluvila jako kniha. Já jsem zrovna jela z bazénu, na zádech batoh, v ruce obrovskou igelitku s úlovky z Hudy sportu, džíny a šíleně rozcuchaný háro. Celou dobu jsem si dávala pozor na pusu, protože spisovná mluva není zrovna moje silná stránka, navíc mi občas ulítne i sprosté slovo.

Stihly jsme za tu krátkou chvíli probrat celé naše životy, manželství, lásky, vztahy, děti i zanadávat na neschopné řemeslníky. Bylo mi té dámy trochu líto, protože si musela ve svém věku chodit přivydělávat, aby ufinancovala opravy domu. Přitom měla dvě děti, které ten dům jednou dostanou. V duchu jsem si říkala, co je to sakra za lidi, ale jí jsem nic neřekla, protože jí to zjevně připadalo úplně samozřejmé. Tak to končí, když ženy žijí jenom pro své děti a rodinu.

Před tím, než jsme se rozloučily mi řekla, že jsem nádherná a inteligentní bytost… Úplně mi tím vyrazila dech, protože něco takového mi nikdo v celém mém životě neřekl (ani můj drahý muž). Samozřejmě mě to velmi potěšilo, než zahlodal červíček pochybnosti. Asi mi to řekla, protože mě tak moc dobře neznala :o)

Jak se mi podařilo dostat od mobilního operátora to, co jsem chtěla

Minulý týden se mi podařilo v prudkém návalu PMS, nenávratně poškodit můj zánovní telefon Samsung. Nepřežil hod z kuchyně do obývacího pokoje, přitom dopadl na měkký koberec. Holt už dnes spotřební elektronika není, co bývala.siemens

Řekla jsem si, že alespoň konečně vyzkouším, jak funguje nákup dotovaného telefonu u mého operátora, u kterého jsem už skoro deset let. Tak jsem ještě ten samý den jela na jednu z prodejen, abych nemusela používat poslední fungující mobil, který nám doma zbyl (stařičký Siemens).

Jaké však bylo moje překvapení, když mi prodavačka v obchodě sdělila, že si nemůžu čerpat slevu na telefon, protože jsem využila nějakou výhodnou slevovou akci zahrnující Internet v mobilu a cca 250 volných minut měsíčně. To mě docela vytočilo, protože dotyčný operátor na svém webu jasně uvádí, že dotovaný telefon mohou zakoupit zákazníci bez ohledu na tarif.

Napsala jsem tedy na zákaznické oddělení, odkud mi poslali odkaz na velmi obsáhlé smluvní podmínky. Zde se samozřejmě v jednom bodě uvádělo, že pokud zákazník výhodnou slevovou akci využil, tak má na dotovaný telefon nárok až za dva roky.

Takovou maličkostí jsem se ovšem nedala odradit a napsala na zákaznické oddělení delší rozhořčený dopis:

Dobrý den,
děkuji Vám za rychlou odpověď na můj dotaz.
V uvedeném bodu vidím zjevný rozpor s podmínkami, které uvádíte na webových stránkách firmy, kde uvádíte, že zákazník může mít kterýkoliv z Vašich tarifů.

Přístup Vaší společnosti ke stávajícím zákazníkům je pro mě dosti nepochopitelný. Jen tento rok jsem zaplatila přes 10 000 korun za Vámi poskytované služby a
Vaším zákazníkem jsem snad deset let. Za tu dobu jsem si nekoupila ani jednou zvýhodněný telefon.

Už jsem se smířila s tím, že jako věrný zákazník nemám výhodnější volání než noví zákazníci, ale tohle překonalo moje veškerá očekávání.

Pokud mi opravdu již nemáte co nabídnout, zvážím přechod k jinému operátorovi.

Přeji pěkný den.

Výsledek?HTC

Mám doma dotovaný telefon, který jsem si vybrala.

Zavolala mi specialistka z oddělení péče o zákazníky a po pěti minutách jsme se dohodly na zachování našich obchodních vztahů. Mobil jsem si vyzvedla v prodejně ještě ten samý den.

Nebojte se ozvat, když nejste spokojeni. Klidně mi napište a já vám pomůžu sesmolit podobně elegantní asertivní stížnost.

 

Fáák jooo? nebo Fuck you?

Učím se anglicky od svých čtrnácti let a stále jsem lehce nad nebo pod „intermediate“. Za posledních dvacet let jsem už asi pětkrát začala, dostala se na nějakou úroveň, a pak zase hezky všechno pozapomněla. Následně zase začala znova, znova a znova. Občas je mi líto, že moje paměť nefunguje jako ta počítačová, a to co se do ní jednou nasype, nejde stejně snadno vysypat a použít.anglictina

Na druhou stranu bych určitě nezažila tolik legrace a trapasů, které nastanou právě u angličtiny velmi snadno. Má spoustu slovíček, které podobně znějí, ale znamenají něco jiného, slova se vyslovují úplně jinak než se píšou, to co známe z češtiny má v angličtině úplně jiný význam.

Když jsem pracovala v Řecku jako delegátka, sháněla jsem pro jednu paní zubaře, protože jí chytil moudrák. Tak jsem neváhala a majiteli hotelu chtěla říct: „Do you know some dentist? One woman has problem with her tits.“ Chlapík se řehtal dva dny.

Člověk taky musí být opatrný, když říká slova, jejichž význam přesně nezná. Milovala jsem písničky od Nirvány a v klubu plném nadržených kluků jsem poskakovala a ječela Rape me, rape me, rape me my friend…. Když jsem se pak dozvěděla překlad, tak už jsem tam nikdy nešla.

Další dobrý kousek se mi povedl s manželovou šéfovou z jižní Afriky. Snažila jsem se být vtipná a familierní, a tak jsem jí vyprávěla: „When I was a child the other children made a fun of me because of my big ears“. Ona bohužel slyšela „….because of my big ass“. Naštěstí jsme se viděly poprvé a naposledy.

Pak jsme se ještě nedávno dozvěděli, že oblíbené pití našich dětí má velmi hodnotný obsah podle nápisu „No preservatives“. Tak tam bychom je skutečně nehledali :o)

Pozn. pro ty co neovládají angličtinu:


V Řecku jsem se zeptala: Neznáte zubaře? Jedna paní má problémy se svýma kozama.
V klubu jsem žádala chlapce, aby mě znásilnili.
Manželově šéfce jsem řekla, že jsem měla velkou prdel (místo uši).
Dětský nápoj neobsahuje ani konzervanty ani prezervativy (anglicky condom).

Sportem ku zdraví nebo k trvalé invaliditě?

V mém případě to bude asi spíše ta invalidita. Sedím tu s nachlazením, bolavým uchem, namoženými zády (lehce i lýtkovými svaly a achilovkou), ošklivě ukopnutým palcem a sklenkou červeného vína jako anestetikem (chutná líp než Ibalgin 400). Všechny neduhy a zranění jsem si pořídila během několika dní díky mému čerstvému nadšení pro sport.sport

Ještě poměrně nedávno jsem se považovala spíše za intelektuální typ a sportu jsem se vyhýbala jako čert kříži. Částečně proto, že mi nic moc nešlo a nebavilo, částečně i zásluhou našeho vzdělávacího systému, který ve mě zadupal doutnající jiskřičky nadšení pro jakékoliv tělovýchovné aktivity (viz Také jste měli trojku z výchovy?). A právě přísloví „Sportem k trvalé invaliditě“ jsem měla jako životní krédo.

Postupem času jsem nicméně vzala na milost kolo a v poslední době hlavně běhání a plavání, abych trochu ventilovala přetlak způsobený péčí o mé dva malé rošťáky. Funguje to na mě docela dobře, protože se při těchto fyzických aktivitách zpravidla tak vysílím, že mi na ječení zbývá  zoufale málo energie (viz Běhání).

Teď se ale bohužel ukázalo, že na každém šprochu pravdy trochu:

  • Kvůli ledové vodě v mém oblíbeném bazénu se slanou vodou jsem pěkně nastydla a teď mě ještě rozbolelo ucho.
  • Záda jsem si zlikvidovala při ranním běhu s dcerou v náručí do školky, abychom zase nepřišly poslední jako obvykle (na zádech jsem ještě táhla batoh se 3 zástěrkami a obrovskou panenou).
  • Palec a nohy utrpěly při ranním bosém běhu lesem – tak to dopadá, když někdo bere moc vážně beletrii (viz Podle McDougalla jsme všichni zrozeni k běhu).

Sakra, ale stálo to za to. V bazénu si už připadám jako rybka a ne jak kotva. Dcera se chechtala jako blázen a stihly jsme to. A běhání bez bot? To je prostě fantazie, tedy když není tolik žaludů na zemi a zrádných kořenů.

Zámek Loučeň, jeden z nejhezčích výletů pro rodiny s dětmi (a nejen pro ně)

Včera jsme už potřetí zavítali na zámek Loučeň, který láká své návštěvníky na Labyrintárium, soubor jedenácti labyrintů a bludišť, jež jsou roztroušeny v přilehlém parku. Prohlídku zámku jsme sice ještě neabsolvovali, zato v bludištích jsme s dětmi strávili celý den. Letos se nám poprvé podařilo podle mapky najít všechny labyrinty a také je všechny úspěšně „probloudit“. I tentokrát mělo největší úspěch tisové bludiště, kde by klidně děti pobíhaly ještě teď, kdybychom je nechali.loucen

Romantický barokní zámek s původními interiéry nabízí jak je zvykem prohlídky, nicméně ty jsou pojaty netradičním způsobem. Zájemci tak mohou obdivovat expozice s Bílou paní nebo při čokoládové prohlídce, prováděna je i prohlídka pro děti již od tří let. Kromě toho se na zámku konají v průběhu roku zámecké slavnosti (posvícení, cukrové slavnosti, aj.). Těch jsme se zatím nezúčastnili, ale zato jsme ocenili velmi slušné hygienické zázemí i možnost občerstvení a stravování v příjemné rodinné restauraci i malých stáncích.

Restauraci Vtipná kaše najdete přímo na zámku a jeho nádvoří, takže si můžete vybrat sezení uvnitř nebo na venkovní zahrádce u buxusového bludiště. To dává znaveným rodičům šanci se v klidu naobědvat, zatímco jejich nezdolné ratolesti pobíhají mezi nízkými keříčky. Menu kromě české klasiky a místní speciality (Čápy s mákem) obsahuje i několik jednoduchých jídel pro malé strávníky, takže jsme zatím neměli problém si vybrat. Restaurace je samoobslužná, což sice na jednu stranu eliminuje čekání na číšníka, na druhé straně se při větší obsazenosti nevyhnete frontám. Kdybych to měla shrnout: slušné jídlo za slušnou cenu.

Loučeň je malá obec (městys) nedaleko Lysé nad Labem a Nymburka. Nejlépe se sem dostanete autem, které pak pohodlně zaparkujete na parkovišti blízko vchodu do areálu zámku. Přicestovat lze i autobusem nebo vlakem, ale to zabere trochu více času (zatím jsme nezkoušeli). Pro návštěvu doporučuji spíše teplejší slunečné dny, protože ve stínu stromů v zámeckém parku bývá docela chladno. Pokud se sem chystáte o víkendu, tak si alespoň přivstaňte. Zatímco ráno se můžete zámkem i bludišti kochat sami, okolo poledního se už areál zámku dosti zaplňuje. Nezapomeňte pohodlné boty (park je rozlehlý a kopcovitý), které si poradí s ranní rosou. Rodiče s malými dětmi využijí kočárek a také náhradní oblečení, protože labyrinty v přírodním prostředí dávají dětem nesčetné příležitosti k dokonalému zprasení.

Letos už máme splněno, ale příští sezónu se zde možná potkáme :o)